Čtyři z Afghánistánu

Pro tuto chvíli bych se chtěl zaměřit na čtyři Afghánce převezené do vězení afghánské vlády, protože v protikladu ke strach šířícím oportunistickým Republikánům, kteří nepřestávají tvrdit, že Guantanamo je plné teroristů, dokazují příběhy těchto čtyř mužů místo toho nekvalifikovanost vysokých představitelů Bushovy administrativy, když odhalíme, jak místo zadržení mužů s jakýmkoli spojením s útoky 9/11 zaplnili Guantanamo tím, co generálmajor Michael Dunlavey, velitel Guantanama v roce 2002 popsal jako „Mickey Mouse vězni“.

Sharifullah, americký spojenec, který střežil Hamída Karzáího

Prvnímu ze čtyř Afghánců, Sharifullahovi, bylo při zatčení 22 let, když ho americké síly zadržely v afghánském vojenském zařízení společně s dalším mužem, Amirem Jan Ghorzangem (identifikovaným Pentagonem jako Said Amir Jan), který byl propuštěn z Guantanama již v září 2007. Oba muži byli obviňováni z hromadění výbušnin pro Taliban a účast v různých spiknutích, ale trvali na tom, že byli loajálními vládními vojáky. Sharifullah na Guanatanamu vysvětlil, že byl jedním z prvních rekrutů nové afghánské armády, cvičený britským důstojníky, a dodal, že strávil sedm měsíců v oddílu odpovědném za hlídání prezidenta Karzáího. Když nebyl schopen dosáhnout povýšení, vrátil se do Džalalabadu, kde byl zatčen zrovna ve chvíli, kdy dostal funkci důstojníka.

Amir Jan Ghorzang byl z obou na Guantnamu hlasitější a bědoval nad faktem, že američtí vojáci, kteří ho zatkli, byli podvedeni zrádci, kteří berou peníze od americké armády i od Al-Kajdy a vydávali nevinné muže za členy Al-Kajdy a Talibanu. „Jsem tady, protože někdo musel zaplatit nějaké dolary“, vysvětlil a dodal, že ho jako svého nepřítele Taliban věznil pět let a také pracoval pro velitele Hadžiho Qadira, který bojoval po boku Američanů během bitvy v Tora Bora, rozhodující bitvy mezi Al-Kajdou a Američany podporovanými afghánskými jednotkami v prosinci 2001.

Případ obou mužů – jako mnoha dalších, kteří pracovali pro Karzáího vládu a byli proto zrazeni jejími rivaly – odhalil, jak málo se americké úřady zajímaly o zjištění pravdivosti jejich obvinění, i když by bylo v Afghánistánu tak jednoduché vypátrat svědky, kteří byli ochotní potvrdit jejich obhajobu (jak to udělali reportéři novin McClatchy Newspapers v roce 2008, když zpovídali Ghorzanga).

Nicméně Ghorzang měl nakonec víc štěstí než Sharifullah, jehož pokračující věznění na Guantanamu po další dva roky a tři měsíce po Ghorzangově propuštění bylo upřímně nevysvětlitelné. Ghorzang to vysvětlil při následujícím výslechu před Sharifullahovým tribunálem, když tam byl předvolán jako svědek:

Sharifullah: Víte, že jsem pracoval pro novou vládu? Pracoval jsem pro novou vládu stále a upřímně?

Ghorzang: Pracoval jste pro novou vládu a byl jste zapojen do Karzáího vlády, v podpoře Karzáího vlády.

Mohammed Hashim: fantasta postavený v procesu před vojenský tribunál

Příběh druhého muže Mohameda Hasmima zůstává dnes stejně zmatený, jako když byl postaven před vojenský tribunál na Guantanamu v květnu 2008, o kterém jsem napsal článek s titulkem „Afghánský fantasta čelí procesu na Guantanamu“, ve kterém jsem uvedl, že „jak se zdá, zneužitá horlivost propadla na ještě hlubší dno“. Hashimovi bylo při zatčení 26 let a byl poprvé zatčen afghánskými jednotkami poté, co byl nalezen při měření poblíž domova Mully Omara, samotářského vůdce Talibanu, kde se také místních vyptával na bezpečnostní opatření. Následně byl propuštěn, ale potom znovu zatčen a předán (prodán) americkým silám.

Ačkoli tu byly při jeho prvním zatčení okolnosti týkající se jeho mentálního zdraví, které měly spustit alarm, byly ignorovány, když se americké úřady rozhodly obvinit ho z „provádění průzkumných misí proti americkým a koaličním silám“ a „účast na přinejmenším jednom raketovém útoku vedeném Al-Kajdou proti americkým silám“ a ignorovaly fakt, že před jeho tribunálem jeho svědectví odhalilo, že byl (jak jsem jej popsal) „buď jedním z fantastických teroristů majících nejlepší kontakty ve velmi malém bazénu teroristů s nejlepšími kontakty na Guantanamu, nebo byl naopak vyšinutý fantasta. Z ohlušujícího ticha, které provázelo jeho slyšení před tribunálem mohu jen uzavřít, že členové tribunálu, stejně jako já došli k závěru, že druhá varianta je pravděpodobnější.“

Po vysvětlení, že strávil pět let s Talibanem, protože potřeboval peníze, Hashim pokračoval tvrzením, že:

Věděl předem o útocích 9/11, protože muž, kterého znal, Muhammad Khan „mi vyprávěl všechny tyhle věci a všechny detaily o tom, jak chtějí narazit s letadly do budov. Neřekl mi jen detaily, že to byl New York, ale řekl, že měli 20 pilotů a chtěli čin zorganizovat.“ Šokový efekt jeho tvrzení nejvíc snížilo to, že Hasmim zcela nevysvětliteně tvrdil, že jeho přítel Khan, který mu řekl o plánu 9/11, byl členem Severní aliance, nepřítele Talibanu, který také nesmiřitelně bojoval s Al-Kajdou.

Hasmin také prohlašoval, že on a další muž byli odpovědní za napomáhání útěku Usamy Bin Ladina z Afghánistánu, a že potom pracoval jako špeh a zaslechl něco o tom, že vláda Sýrie posílala zbraně Saddamu Husajnovi, který je pak posílal přes Írán do Afghánistánu. Jak jsem popsal již tenkrát, celkový efekt Hashimových prohlášení byl takový, že „bylo nemožné nedojít k závěru, že jeho příběh byl, pokud ne svědectvím fantasty, chytrým pokusem vyhnout se brutálním výslechům prováděných jeho vyšetřovateli, kdy říkal cokoli, o čemž si myslel, že to chtějí slyšet.“

Temnější pravdou může být samozřejmě i to, že jeho nesouvislá prohlášení vlastně odhalila témata, kterých se houževnatě drželi vyšetřovatelé na Guantanamu: nejen „co víte o útocích 9/11?“ a „kdy jste naposledy viděl Bin Ladina?“, ale také přesvědčení viceprazidenta Dicka Cheneyho, „jaké bylo spojení mezi Al-Kajdou a Saddamem Husajnem“? Jak víme z výslechů nejslavnějšího “vězně – ducha“ CIA Ibn al-Shaykh al-Libiho, který při mučení v Egyptě přiznal spojení mezi Al-Kajdou a Saddamem Husajnem, později použité jako součást ospravedlnění invaze do Iráku, obstarání tohoto druhu informací bylo považováno za nezbytné k rozběhnutí invaze, ačkoli administrativa tvrdila, že její využívání mučení (pod lepším eufemistickým názvem „účinnější techniky výslechu“) bylo zaměřeno k předcházení dalších teroristických útoků.

Abdul Hafiz: špatný muž se satelitním telefonem

Třetímu muži Abdulu Hafízovi bylo 42 let, když byl v roce 2003 zatčen ve své vesnici poblíž Kandaháru. Byl před tribunálem obviněn z práce pro talibanskou milici a zapletení do dvou vražd v Kábulu. Byl také údajně zadržený se satelitním telefonem spojovaným s jednou vraždou a měl se údajně „snažit telefonovat členovi Al-Kajdy, který byl zapletený do vraždy pracovníka Červeného kříže“.

V reakci na to se Hafíz popsal jako „invalidní“ a opakovaně prohlásil, že má problém s pamětí. Namítl, že jeho pravé jméno je Abdul Qawi a že byl zaměněn s Abdulem Hafízem, protože Hafíz, pro kterého pracoval, mu na checkpointu předal svůj telefon. Vypověděl: „Řekl mi, že nemá žádné dokumenty, aby u sebe mohl mít telefon. Tak mi řekl „ty můžeš mít můj telefon, protože jsi invalidní a nemyslím si, že tě budou prohledávat““. Dodal, že nikdy ani takový telefon neuměl obsluhovat.

Hafíze popsal jako někoho, kdo podporoval novou vládu Hamída Karzáího a „modlil se ve vesnici za mír“. Řekl: „Pracoval jsem pro něj, aby jsme přinesli mír.... dal mi ráno do kapsy telefon a řekl, ať si ho tam nechám. Nabádal mne pracovat a uznávat lidi, kteří nebojují. Tahle válka není dobrá. Ztratil jsem kvůli ní nohu. Bojování není dobré. Válka nemá dobré následky.“

Také vysvětlil, že „jsem byl prostě doma, když mne zatkli a přivlekli sem. Nic jsem nespáchal.“ Vyjádřil frustraci nad tím, že mu není dovoleno vidět tajné dokumenty obsahující důkazy proti němu a řekl: „V naší kultuře, pokud je někdo z něčeho obviněn, ukážou se mu důkazy“. Při svém odvolání v roce 2005 ukázal dopisy od své rodiny – všechny adresované Abdulovi Qarimu, žádný Abdulovi Hafízovi – včetně jednoho od bratra, ze kterého četl: „Můj respektu hodný bratře, neměl jsi žádné vztahy s politiky. Doufali jsme, že budeš propuštěn velmi, velmi brzo. Nerozumíme, proč jsi stále vězněn bez zločinu.“ Evidentě tak zoufale toužil po propuštění z Guantanama, aby nebyl „mezi těmihle bestiemi a takovými lidmi“ (jak jednou popsal své spoluvězně), že dokonce nabídl tribunálu ukázat dopis od jeho ženy, přestože „je v naší kultuře velkou hanbou číst vám dopis mé ženy, ale jsem nyní ve velmi těžké situaci.“

Mohamed Rahim: Velkolepý případ záměny identity

Pokud se pokračující věznění Abdula Qariho jeví jako nevysvětlitelné, vyplynul na povrch přinejmenším jeden další případ proti Mohamedovi Rahimu, čtvrtému vězni propuštěném tento víkend, který se při podrobném zkoumání také velkolepě zhroutí. Rahim, obyvatel vesnice poblíž Ghazní byl ve svém procesu obviněn, že byl šéfem zásobování firmy, která přímo podporovala vládu Talibanu, měl pracovat pro talibanskou výzvědnou službu a pro Taliban spravovat velký úkryt zbraní. V obhajobě se hájil tím, že byl přinucen pracovat pro Taliban, a protože „byl nemocný“ a neschopný boje, musel pracovat na administrativní pozici. Odmítl obvinění, že pracoval pro talibanskou výzvědnou službu a nazval to „urážlivým“ nařčením. Taky popřel správu úkrytu zbraní. „Nedává to smysl“, řekl, „Byl jsem zatčen ve svém domě. Nevím nic o těchto zbraních“.

Před jeho dalším vyšetřováním v roce 2005 byla doplněna řada dalších obvinění, včetně toho, že byl „identifikovatelný jako bývalý společník Bin Ládina během džihádu proti Rusům“ nebo „byl ve skupině, které chránila Bin Ládina na jeho posledním setkání v Tora Bora“. Taky se tvrdilo, že „byl pověřen Bin Ládinem tajně dostat členy jeho ochranky z Afghánistánu zpátky do zemí jejich původu“ a „Bin Ládin a jeho společnost strávili noc v domě patřícím afghánskému známému obviněného“.

Bylo toho ještě více, včetně tvrzení, že „se pokusil o vývoz diamantů z Afghánistánu do Německa za účelem získání zisku k financování Al-Kajdy“, ale co bylo zcela přehlédnuto jeho odvolacím tribunálem – a pravděpodobně těmi, u kterých se předpokládala schopnost analýzy zpravodajských informací o vězních z Guantanama – je to, že když prohlásil „Jsem nemocný chudý farmář s nepřáteli“, mluvil pravdu kvůli jednomu zvlášť křiklavému důvodu, který se jen mihl během jeho vyšetřování, a to když jemu přidělený vojenský obhájce (voják určený mu jako právník) zmínil, že je Hazar.

Jedna z hlavních skupin obyvatelstva Afghánistánu – dalšími jsou Paštunové, Tádžici a Uzbeci – Hazarové, šiítští muslimové, kteří jsou alespoň částečně mongolského původu, byla sunnitským Talibanem opovrhována a Taliban tisíce z nich zavraždil. Ve výsledku není vhodné jen dojít k závěru, že obvinění proti Rahimovi vymysleli jeho nepřátelé, ale taky konstatovat, že jeho nepřátelé na Guantanamu se uchýlili k přehnaným obviněním, že byl úzce spojen s Usámou Bin Ládinem.

Propuštění nebo věznění v Afghánistánu?

S výjimkou Mohameda Jawada, který byl propuštěn v srpnu poté, co požadoval písemné sdělení obvinění (habeas corpus), jsou tito muži prvními Afghánci propuštění od ledna 2009, kdy byl propuštěn Hadžíd Bismullah, který pracoval pro vládu Hamída Karzáího jako šéf dopravy v provincii Hílmand. Z 219 Afghánců kdysi držených na Guantanamu jich tam zbývá jen 21, ale je nejasné, zda právě propuštění čtyři muži znovuzískají svobodu, nebo zda budou stejně jako všichni Afghánci propuštění od srpna 2007 (s výjimkou Javada, jehož případ přitáhl mezinárodní pozornost) uvězeni při příjezdu do Kábulu v křídle hlavního vězení Pol-i-Charki, které bylo renovováno americkou armádou a které, ačkoli je formálně pod afghánskou kontrolou, je podle zpravodajů pod kontrolou Američanů.

Po tom všem a s takovými skandálními příběhy neschopnosti na straně USA bych řekl, že si tito muži přinejmenším zaslouží být okamžitě propuštěni a umožněn jim znovu kontakt s jejich rodinami.

Andy Worthington je britský novinář a historik, autor knihy 'The Guantánamo Files: The Stories of the 774 Detainees in America's Illegal Prison' (vydalo Pluto Press). Jeho web najdete na www.andyworthington.co.uk a jeho mail je [email protected].

Článek The Afghan Four vyšel na serveru counterpunch.org 23. prosince. Překlad Richard Král.