Jak se probační a mediační služba ČR reprobovala
21.12.2009 Komentáře Témata: Společnost 571 slov
Asi jsem svévolně zavinil světovou hospodářskou krizi. Asi jsem ji i vymyslel, protože ekonomové se tváří jako by jinde nebyla a hádají se jen o svých věroučných doktrínách. Tím jsem pozastavil velké průmyslové investice, které mne 20 let jako překladatele a tlumočníka živily a prostřednictvím své firmy jsem přiživoval i stát. Dalším mým smrtelným hříchem je pak to, že jsem se jako infantilní dobrodruh vnutil na Úřad práce, kde jsem chtěl práci ukrást jiným přestárlým padesátníkům, čerstvým absolventům demokraticky rozkvetlých škol, znuděným nafintěným dámičkám a zavedeným labužníkům sociálních dávek. A kdyby nevymysleli emaily, také bych uštval k smrti minimálně 1 pošťáka svými téměř 300 nabídkami na pracovní inzeráty.
I tu mne náhle pokušení svedlo s Probační a mediační službou. „PMS ČR přijme na dobu neurčitou dva probační úředníky pro středisko ve Frýdku-Místku. Podmínky: ukončené VŠ vzdělání magisterského typu v oblasti společenskovědní, bezúhonnost…“ – heuréka, co si přát více! Jako vlezlý Hujer jsem obtěžoval potenciálního představeného všetečnými dotazy nač se připravit, abych byl nejlepší. Žel dostalo se mi jen stejně mlhavé odpovědi, jaká byla v zadání inzerátu. Ani pozvánka ke druhému kolu neřekla více, než „že se doporučuje seznámit se s předpisy, týkajícími se činnosti Probační a mediační služby.“ Rád se naučím něco, co mne bude živit zbylých 12 let do sladké transformace v „prducha“ (pro mladé čtenáře – pracující důchodce).
A je tu den „D“. V předsálí místnosti písemných testů se setkávám s padesátkou z asi 60 pozvaných účastníků druhého kola. Houf učitelek „specpedek“, ekonomové, manažeři a kdovíjaké další humaniťácké profese. Jako délesloužící rodák některé uchazeče znám. Dostáváme test s 26 otázkami a informaci, že 15 lidí, kteří dosáhnou alespoň 20 bodů, postoupí do závěrečného boje o obě židle. Nad testem kroutím hlavou. Směs nejrůznějších otázek – „uveďte příklady antisociálního, dissociálního a asociálního chování – nu dobrá. Měl by tady sedět spíše psycholog, sociolog, právník, nebo kdo vlastně? Poslední z lahůdek: „nakresli osu trestního řízení“. Bác z hrušky dolů – z kreslení jsem na ZDŠ měl veřejně nepublikovatelnou známku. Pak přestávka na vyhodnocení a konečně výsledky. S údivem zjišťuji, že jsem – asi mi něco připsali – dosáhl neuvěřitelných 18 bodů. No, dnes jsem nejedl nadarmo. Odcházím se chlubit po bulvárech, jaký jsem machr.
Po půlhodince mne napadá odpověď na další otázku – kdo asi projde, já bych stejně ani tak neprošel. Tady se uplatní jen nabušený interdisciplinární Leonardo. A já? Zažil jsem zajímavý den, stálo mne to 10 korun na autobus zpět, protože ráno mne vzala manželka, a něco stál pár antifrustračních piv.
Tiše si přemýšlím, proč mou stejně úspěšnou soupeřku, nezaměstnanou manažerku z Prahy, která se chce vrátit do rodiště, hnali dokonalí zaměstnanci státní správy 800 km tam a zpět. Že by proto, že má mnohonásobně větší podporu než já? Vždyť nám všem stačilo lakonicky sdělit „právní vzdělání výhodou“, a dotyčná mohla jet domů až na Vánoce. A ani já se necpu mezi jaderné fyziky nebo akademické malíře.
Ale ve státní správě motivování k modelingové turistice nezaměstnaných není tak neobvyklé. To znamená, abyste věděli, dělat někomu štafáž tak, aby výběr vypadal demokraticky a objektivně. Už jsem byl na podobném výletě v Praze a po svátcích se chystám na další. Já jezdívám na výlet placený z podpory ne proto, že by docházeli Pražáci, ale proto, že sedím na uhlí.
Jen jediná věc kalí můj pozitivní dojem z tohoto dne. Tiše totiž závidím kolegyni s vědeckou hodností ze stejné fakulty, které se dostalo takového vzdělání, že skončila druhá, porazila dva dvacetibodové JUDry a několik magistrů úspěšnějších než JUDři – všichni asi z neplzeňských práv.