Vítej doma, válko! Vytváření „domácího šmírovacího státu“

Jak americké války systematicky ničí naše svobody

Prof. Alfred W. McCoy

26.11.2009 Komentáře Témata: Policejní stát 2893 slov

Ve svém přístupu ke šmírování Národní bezpečnostní agenturou, stejně jako k věznicím CIA, atentátům bezpilotními prostředky a vojenskému zatýkání/zadržování se prezident Obama v překvapivém rozsahu chopil rozšířených exekutivních pravomocí prosazovaných jeho konzervativním předchůdcem Georgem W. Bushem. Toto oboustranické potvrzení imperiální výkonné moci by mohlo „mít dopad na generace“, varuje Jack Balkin, specialista na svobody podle prvního dodatku na právnické škole v Yale. A zabývá se tímto a některými ranými plody hybridních semen, které globální válka proti terorismu zasela na americké půdě. Přesto překvapivě jen málo Američanů si je vědomo daně, která si tato již nyní nekonečná válka vybrala na občanských svobodách.

Nebuďte příliš překvapeni, když se pak v rámci nějaké budoucí krize některé vyspělé metody a jiné techniky vyvinuté v našich stávajících válkách proti povstalcům přestěhují z Bagdádu, Falluji a Kandaháru do našich domovských měst nebo předměstí. A netvrďte pak, že vám nikdo neřekl, že se to může stát – aspoň pokud se budete obtěžovat číst dále.

Přemýšlejte o našich válkách proti povstalcům v zahraničí jako o živých laboratořích pro podkopání demokratické společnosti doma, procesu, u kterého vám historici takových amerických válek řeknou, že trvá již dlouhou, dlouhou dobu. Inovace v kontrarozvědce, jako centralizace dat, tajné pronikání a desinformace, vyvinuté během první armádní zdlouhavé pacifikační kampaně v cizí zemi – na Filipínách v letech 1898 až 1913 – byly repatriovány do Spojených států během první světové války, a staly se základem invazivního vnitřního bezpečnostního aparátu, který přetrval další půlstoletí.

Téměř o 90 let později globální válka proti terorismu George W. Bushe zatáhla ozbrojené síly do čtyř simultánních protipovstaleckých kampaní, velkých a malých – v Somálsku, Iráku, Afghánistánu a (opět) na Filipínách – a transformovala značnou část planety na ad hoc „protiteroristickou“ laboratoř. Výsledek? Špičkové high-tech bezpečnostní a protiteroristické techniky, které se nyní pomalu stěhují domů.

Jak válka proti terorismu vstupuje do své deváté sezóny, aby se stala jedním z nejdelších amerických konfliktů v zahraničí, nadešel čas položit nepohodlnou otázku: Jaký dopad mají války v Afghánistánu a Iráku – a atmosféra, kterou vytvořily doma – na kvalitu naší demokracie?

Každý Američan ví, že údajně všude bojujeme proto, abychom ochránili svobodu zde doma. Přesto se křižácké tažení za demokracii v zahraničí, z velké části neúspěšné samo o sobě, ukázalo být pozoruhodně účinné při budování šmírovacího státu – s všudypřítomnými kamerami, hloubkovým sběrem dat, bleskovou biometrickou identifikací a bezpilotními letadly patrolujícími nad „domovinou“.

I když je její název ve Washingtonu stále více nenáviděn, probíhající válka proti terorismu pomohla provést rozsáhlé rozšíření domácího šmírování FBI a Národní bezpečnostní agenturou (NSA), jejichž společné data vyhledávající/dolující systémy již smetly několik miliard soukromých dokumentů amerických občanů do tajných databank. V zahraničí, po letech selhávajícího protipovstaleckého úsilí na Středním východě, začal Pentagon nasazovat biometriku – vědu o identifikaci pomocí tvaru tváře, otisků prstů a sítnice nebo duhovky – pro pacifikaci iráckých měst, jakož i používat elektronické zachycování a zaznamenávání okamžitých satelitních zobrazení pomocí bleskových aplikací, která pak pomáhají při atentátnických kampaních bezpilotních letounů, které se provádí od Afriky po jižní Asii.

V rámci paniky a důsledků nějakého budoucího teroristického útoku může Washington rychle propojit existující zahraniční a domácí šmírovací techniky, a stejně tak další, které jsou nyní vyvíjeny na vzdálených bojištích, a vytvořit během okamžiku digitální šmírovací stát.

Tavící kotlík boje proti povstalcům

Posledních šest let, když se setkaly s krvavým odbojem, sloužila okupace USA v Iráku jako do běla rozžhavený tavicí kotlík boje proti povstalcům a byl odlit nový systém biometrického šmírování a digitálního válečnictví, s potenciálně znepokojivými domácími dopady. Tento nový biometrický identifikační systém se poprvé objevil v kouřících ruinách po operaci „Běsnící přízrak“ (Phantom Fury), brutální devítidenní bitvě, kterou vedla americká námořní pěchota koncem roku 2004, aby znovu dobyla povstalci kontrolované město Falluja. Bombardování, dělostřelecké ostřelování a salvy z houfnic zničilo nejméně polovinu budov tohoto města a donutilo většinu z jeho 250,000 obyvatel uprchnout do okolní krajiny. Námořní pěchota pak nutila vracející se obyvatele čekat nekonečné hodiny pod palčivým pouštním sluncem na kontrolních stanovištích, aby jim tam byly sejmuty otisky prstů a duhovky. Jakmile byli v bludišti ruin uvnitř města, museli obyvatelé nosit identifikační visačky, kvůli povinným kontrolám ve snaze odchytit infiltrující povstalce.

První náznak, že biometrika pomáhá pacifikovat mnohem větší populaci Bagdádu čítající sedm milionů lidí, přišel v dubnu 2007, kdy New York Times zveřejnily děsivý obrázek amerických vojáků svědomitě fotografujících oční bulvy Iráčanů. I přes pouhý letmý pohled můžeme i tak dovodit, jaká technologie se skrývá za tímto jednoduchým záznamem duhovek v Bagdádu: digitální kamery amerických stráží, bezdrátový přenos dat do hlavního počítače a databáze pro tolik iráckých očí, kolik jich jen lze nashromáždit. A skutečně, o osm měsíců později Washington Post zveřejnil, že Pentagon posbíral otisky prstů a duhovek více než milionu Iráčanů. V polovině roku 2008 americká armáda také uzavřela populaci Bagdádu za výbuchům odolnými zátarasy a prověřovala identitu Iráčanů přes satelitní napojení na biometrickou databázi.

A dotáhnuvše to ještě blíže k hranicím toho, co může současná technologie provádět, začátkem roku 2008 americké jednotky sbíraly také snímky obličeje, přístupné přes přenosné datové laboratoře zvané Forenzní zařízení spojených expedičních sil, napojené přes satelit na biometrické databáze v Západní Virginii. „Válečník potřebuje vědět jednu ze tří věcí,“ vysvětlil vynálezce této laboratoře v krabici. „Mám ho nechat jít? Zadržet ho? Nebo ho zastřelit na místě?“

Již si lze představit budoucnost, kdy si americký sniper bude moct zaměřit oko podezřelého z terorismu, během zlomku vteřiny přenést obraz duhovky cíle nebo oční data přes laboratoř velikosti batohu do počítače v Západní Virginii, a pak, po okamžitém obdržení výsledků, stisknout spoušť.

Pokud se vám takový vývoj zdá neskutečný, vzpomeňte si na tvrzení reportéra Washington Post Boba Woodwarda, že úspěch aktivit jednotek George W. Bushe v r. 2007 v Iráku byl důsledkem méně vojenských bot na zemi a více kulek v hlavě – a to bylo v první řadě důsledkem přísně tajného propojení elektronických zachycovacích zařízení a satelitního zobrazování. Počínaje květnem 2006 americké výzvědné agentury začaly se Zvláštním akčním programem, používajícím „nanejvýš utajené techniky a informace v americké vládě“ v rámci úspěšného úsilí „lokalizovat, zacílit a zabít klíčové jedince v extremistických skupinách, jako Al-Kejda, sunitští povstalci a odpadlické šíitské milice“.

Pod velením generála McChrystala, nynějšího amerického válečného velitele v Afghánistánu, Společné velení zvláštních operací (JSOC) nasadilo „všechny dostupné nástroje zároveň, od zachycovačů signálů, po lidské špiony“ do „bleskových“ úderů. Jeden důstojník rozvědky údajně tvrdil, že tento program byl tak účinný, že mu způsobil „orgasmus“. Prezident Bush ho nazval „vynikajícím“. Ačkoliv odmítl sdělit podrobnosti, sám Woodward ho přirovnal k projektu Manhattan za druhé světové války. Tento atentátnický program se základnou v Iráku se spoléhal na pravomoci, které ministr obrany Donald Rumsfeld poskytl JSOC počátkem roku 2007, aby „zabil nebo zajal teroristy Al-Kejdy“ ve dvaceti zemích na celém Středním východě, což vedlo k desítkám smrtících útoků ze strany zvláštních leteckých operačních sil.

Další klíčovou technologií vyvíjenou v rámci tajné atentátnické války Washingtonu byl ozbrojený bezpilotní letoun, či bezpilotní vzdušný prostředek, jehož urychlený vývoj byl dalším vedlejším produktem protipovstalecké laboratoře Washingtonu. Od Iráku na druhém konci světa, na jihu Filipín, CIA a americké Síly zvláštních operací provedly počáteční experiment použití vzdušného šmírování pro atentát. V červnu 2002, se zvláště CIA vybaveným letadlem kroužícím nad hlavou a nabízejícím šmírování přes video v reálném čase uprostřed temné tropické noci, filipínská námořní pěchota provedla smrtící námořní útok na muslimského teroristu Aldama Tilao (alias „Abu Sabaya“).

V červenci 2008 Pentagon navrhl utratit 1,2 miliardy dolarů za letku 50 lehkých letadel naplněných vyspělou elektronikou, která by se potloukala nad bojišti v Afghánistánu a Iráku, poskytovala „plnopohybové video a elektronický odposlech jednotek“. Koncem roku 2008 se při nočních letech nad Afghánistánem, startujících z paluby USS Theodore Roosevelt, používaly senzory, které poskytly americkým pozemním jednotkám zobrazení cílů u Talibanu v reálném čase – některé tak výkonné, že mohly zachytit jen několik teplých těl choulících se ve tmě za zdí.

V prvních měsících prezidentování Baracka Obamy útoky bezpilotních letounů CIA Predator na pákistánských kmenových hranicích eskalovaly a měly děsivou účinnost, kdy se používal přísně tajný koktejl elektronických zachycovacích zařízení, satelitních přenosů a digitálního zobrazování pro zabití poloviny z 20 cílů agentury s nejvyšší prioritou v Al-Kajdě v této oblasti. Jen tři dni předtím, než Obama navštívil v únoru Kanadu, ministerstvo pro vnitřní bezpečnost nasadilo své první bezpilotní letouny Predátor-B pro hlídkování nad rozsáhlými pustými hraničními oblastmi mezi Severní Dakotou a Manitobou, které jeden americký senátor nazval „nejslabším článkem“ Ameriky.

Vnitřní bezpečnost

Zatímco lidé provádějící americké bojové operace v zahraničí experimentovali se zachycováním, satelity, bezpilotními letouny a biometrikou, ve Washingtonu se lopotící státní zaměstnanci vnitřní bezpečnosti v FBI a NSA začali rozšiřovat domácí šmírování, pomocí skrz naskrz konvenčního vyšťourávání dat, legálního i protizákonného, a – za pomoci Bílého domu – s několika nezdařenými pokusy oživit tradici sahající až do první světové války, kdy občasné donáší na podezřelé rozvratníky.

„Pokud lidé vidí něco podezřelého, jako třeba údržbáře, měli by to nahlásit,“ řekl prezident George Bush ve svém provolání z dubna 2002 dožadujícího se občanské bdělosti. Během několika týdnů jeho ministerstvo spravedlnosti začalo s operací TIPS (Terrorism Information and Prevention System – Systém (proti)teroristických informací a prevence; jinak lze zkratku číst jako „udávání“ – p.p.), kde v rámci plánu měly „miliony amerických řidičů náklaďáků, pošťáků, strojvůdců, lodních kapitánů, zaměstnanců veřejných služeb a dalších“ pomáhat vládě ve špionáži proti svým spoluobčanům. Takovéto občanské šmírování vyvolalo nicméně silné protesty, a ministerstvo spravedlnosti bylo nuceno tento prezidentský program pohřbít.

A zároveň, uvnitř Pentagonu, admirál John Poindexter, bývalý poradce pro národní bezpečnost prezidenta Ronalda Reagana (smetený aférou Iran-kontra), rozvíjel program Totální informační připravenosti, který měl obsahovat „podrobné elektronické materiály“ o milionech Američanů. Když zprávy o tomto tajném úřadu Pentagonu a jeho děsivém logo, vševidoucím oku, unikly na veřejnost, kongres program zakázal a admirál v r. 2003 rezignoval. Ale klíčová technologie extrakce dat, Prototypový systém informační připravenosti, se v tichosti přestěhovala do NSA.

Nicméně velmi brzy poté se CIA, FBI a NSA vrátily k monitorování občanů elektronicky, bez potřeby lidských udavačů, a kompenzovaly tak nepříjemný ústup vlády od konvenčního šmírování, což znamenalo při nejlepším problematické politické vítězství obhájců lidských práv. Někdy v r. 2002 dal prezident Bush NSA tajný nezákonný rozkaz monitorovat soukromou komunikaci prostřednictvím státních telefonních společností a soukromé finanční transakce přes SWIFT, mezinárodní vypořádací systém.

Poté, co New York Times tyto odposlechy v r. 2005 odhalily, kongres rychle kapituloval, kdy nejdříve tento nezákonný program vlády legalizoval, a pak zaručil telefonním společnostem imunitu před soudním stíháním. Takovýto exces rozvědky byl nicméně záměrný. Dokonce i poté, co kongres v r. 2008 rozšířil zákonné parametry pro budoucí zachycování, NSA pokračovala s tlakem rozšířit hranice svých aktivit, a začala s tím, co New York Times zdvořile nazvaly systematický „nadměrný sběr“ dat elektronické komunikace amerických občanů. Nyní například, díky přísně tajné databázi NSA nazvané „Pinwale“, analytici běžně prochází bezpočet „milionů“ domácích elektronických komunikací, aniž by příliš rozlišovali, jestli přišly od zahraničních nebo domácích zdrojů.

Počínaje rokem 2004 FBI začala provozovat Skladiště investigativních dat (Investigative Data Warehouse) jako „centralizovaný protiteroristický depozitář“. Do dvou let obsahoval 659 milionů individuálních záznamů. Tento digitální archiv výzvědných informací, souborů sociálního zabezpečení, řidičských průkazů a záznamů o soukromých financích může být přístupný 13,000 agentům a analytikům FBI, kteří zadávají milion požadavků měsíčně. V r. 2009, kdy obhájci digitálních práv podali žalobu na úplné zveřejnění, tato databáze již narostla na více než miliardu dokumentů.

A učinilo toto obětování občanských svobod Spojené státy bezpečnějším místem? V červenci 2009, po pečlivé revizi elektronického šmírování v těchto letech, hlavní inspektoři ministerstva obrany, ministerstva spravedlnosti, CIA, NSA a Úřad národní rozvědky vydali zprávu, která tyto tajné snahy kritizovala. I přes tvrzení George W. Bushe, že masivní elektronické šmírování „pomohlo zabránit útokům“, nemohli tito auditoři najít jakýkoliv „konkrétní příklad“ a došli k závěru, že takové šmírování „sehrálo obecně v rámci celkového úsilí FBI v boji s terorismem omezenou roli“.

Uprostřed tlaků generační globální války se kongres ukázal být až příliš ochotným a pohotovým v nabídnutí občanských svobod coby zápalné oběti obou stran na oltáři národní bezpečnosti. V dubnu 2007 to byla například snaha legalizovat neoprávněné odposlechy z doby Bushovy vlády, kdy kongresman(ka) Jane Harman (Dem., Kalifornie) poskytla obzvláště extrémní příklad takového nutkání. Předložila Zákon o prevenci násilné radikalizace a domácího terorismu, navrhující mocnou státní komisi, funkčně na úrovni „soudního dvora“, která má „bojovat proti hrozbě, představované domácími teroristy se základnou a působících ve Spojených státech“. Tento zákon sněmovnou prošel s naprostou převahou 404:6 hlasům, než byl nakonec pozastaven a následně zemřel v senátu, o trochu více dbajícím občanských svobod.

Pouhých několik týdnů poté, co se Barack Obama ujal úřadu, život Harman samotné se stal odstrašujícím příkladem rozšiřování elektronického šmírování. Podle informací uniklých do Congressional Quarterly počátkem roku 2005 odposlechy NSA načapaly Harman, jak nabízela zatlačení na Bushovo ministerstvo spravedlnosti a zmírnění obvinění vznesených proti pro-izraelským lobbistům, obviněným ze špionáže. Výměnou za to izraelský agent nabídl, že Harman pomůže získat předsednictví ve sněmovním Výboru pro rozvědku tím, že bude vyhrožovat vůdkyni demokratické většiny ve sněmovně Nancy Pelosi ztrátou velkého dárce. Když Harman zavěšovala telefon, řekla: „Tato konverzace neexistuje.“

Jak se mýlila. Přepis NSA každého slova Harman se brzy dostal na stůl ředitele CIA Porter Gosse, vedl k rychlému vyšetřování FBI, které bylo poté zablokováno poradcem Bílého domu Alberto Gonzalesem. Když k tomu došlo, Bílý dům věděl, že New York Times se chystají zveřejnit své senzační odhalení nezákonných odposlechů NSA, a cítil, že Harman zoufale potřebuje pro kontrolu škod mezi jejími demokratickými spolustraníky. V této směsici intrik a ironie ji vlivný legislativní obránce ilegálních odposlechů NSA zprostil vyšetřování z porušení bezpečnosti, odhaleného odposlechem NSA.

Od příchodu Baracka Obamy do Bílého domu se do automatického rozšiřování digitálního domácího šmírování nezasáhlo naprosto žádným způsobem. V důsledku toho například se „seznam podezřelých z terorismu“ FBI, obsahující 400,000 jmen a milion záznamů, nepřetržitě rozrůstá o 1,600 jmen denně.

Obamova vláda v podstatě dokonce oznámila plány na nové vojenské kybernetické velitelství, zaměstnávající 7,000 zaměstnanců letectva na letecké základně Lackland v Texasu. Toto velitelství bude pověřeno útoky na nepřátelské počítače a odrážením kybernetických útoků nebo protiútoků namířených proti americkým počítačovým sítím – se skromným ohledem na to, co Pentagon nazývá „suverenita v kybernetické doméně“. I přes prezidentova ujišťování, že operace „nebudou – opakuji – nebudou zahrnovat monitorování sítí soukromého sektoru nebo internetového provozu“, hlavní kybernetický válečník Pentagonu, generál James E. Cartwright připustil, že takové pronikání je nevyhnutelné.

Posílání budoucnosti domů

Zatímco se americké bojové jednotky připravují na redukci v Iráku (a navyšování v Afghánistánu), jednotky vojenské rozvědky přicházejí domů, aby zde aplikovaly své bojem zakalené šmírovací schopnosti v našem rozšiřujícím se státu vnitřní bezpečnosti a připravovaly se zde na zásah proti budoucím domácím občanským nepokojům.

A skutečně, v září 2008 Severní velitelství armády oznámilo, že jedna z brigád Třetí divize v Iráku bude převelena jako Síly reakce a řízení důsledků krize (CMRF) do USA. Její novou misí je: plánování na dobu, kdy civilní úřady mohou potřebovat pomoc s „občanskými nepokoji a kontrolou davu“. Podle plukovníka Rogera Cloutiera vybavení pro civilní kontrolu jeho jednotky bylo obohaceno o „nový modulární balíček nesmrtících možností“, určený k podrobení si nezvladatelných nebo nebezpečných jedinců – včetně taserových pistolí, silničních zátarasů, štítů, obušků a gumových projektilů.

Stejný měsíc náčelník štábu armády generál George Casey odletěl do Fort Stewart v Georgii na první plnohodnotné cvičení mise připravenosti CMRF. Tam procházel po obří mapě s městskou bitvou, která měla velikost podlahy v tělocvičně, stejně, jako by se vítězný Guliver tyčil nad liliputánskými Američany. S 250 důstojníky účastnícími se ze všech druhů jednotek armáda prováděla válečné hry týkající se budoucí koordinace s FBI, Federální agenturou krizové řízení a místními úřady v případě domácího teroristického útoku nebo hrozby. Během několika týdnů Americká unie občanských svobod podala žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím a požádala o podrobnosti těchto nasazení jednotek, a argumentovala: „Je nezbytné, aby Američané znali o tomto novém a bezprecedentním pronikání armády do vnitřních záležitostí pravdu.“

Na počátku globální války proti terorismu v r. 2001 vzpomínky na protikomunistické hony na čarodějnice na počátku studené války zablokovaly plány Bushovy vlády vytvořit jednotky civilních udavačů a potenciálních členů občanské stráže (více než připomínající pomocnou stráž VB – p.p.). Nicméně nyní se vrací domů mnohem sofistikovanější bezpečnostní metody, vyvinuté pro válčení s povstalci v zahraničí, a za mnohem menšího veřejného odporu. Slibují, že dříve či později ještě více ohrozí ústavní svobody Američanů.

Ve stejných letech, pod tlakem rétoriky války proti terorismu, prezidentské pravomoci vzrostly neúprosně a otevřely cestu pro nekontrolované elektronické šmírování, nekonečné zadržování/věznění podezřelých z terorismu a různé nelidské formy vyslýchání. O něco pomaleji jsou nyní repatriovány rovněž novátorské techniky biometrické identifikace, vzdušného šmírování a kontroly občanů.

V budoucí Americe by se rozpoznávání podle očí mohlo spojit s všudypřítomnými bezpečnostními kamerami, jako součást stále více pravidelného monitorování veřejného prostoru. Vybavení pro vojenské sledování, dovedené k technologické špičce ve válkách proti povstalcům, se může jednoho dne také zasnoubit s duřícími domácími databázemi NSA a FBI, a pročesávat optické kabely pod našimi městy a hledat jakýkoliv náznak rozvratnictví. A na obloze nad námi mohou poletující a kroužící bezpilotní letadla prověřovat naše hranice a čučet dolů na život Američanů.

Pokud tento den nadejde, naše města budou prošpikována bezpočtem tisíc digitálních kamer skenujících tváře cestujících na letištích, chodců na ulicích, řidičů na dálnicích, lidí vybírajících si u bankomatu, malých kupujících a návštěvníků jakéhokoliv federálního zařízení. Jednoho dne bude hyper rychlý software schopen tyto miliony a miliony otisků tváře a očí porovnat s fotografiemi podezřelých rozvratníků v biometrických databázích, podobně jak to nyní činí britská Výzvědná jednotka národního veřejného pořádku, která posílá proti-rozvracečské SWAT týmy (zásahové jednotky) na zatčení nebo ozbrojený útok.

V době, kdy bude globální válka prohlášena v r. 2020 za ukončenou může být náš americký svět k nepoznání – či spíše rozpoznatelný pouze jako něco z dystopické science fiction. To, co dnes dokazujeme, je, že jakkoliv odtažité od válek bojovaných jejich jménem se to většině Američanů může zdát, válka samotná nikdy nezůstává mimo domov příliš dlouho. Již se vrací ve formě nových bezpečnostních technologií, které mohou jednoho dne učinit digitální šmírovací stát realitou a změnit charakter americké demokracie.

Alfred W. McCoy je profesorem historie J.R.W. na univerzitě Wisconsin-Madison a autorem Otázka mučení, mimo jiných děl. Jeho poslední knihou je Dozor nad americkým impériem: Spojené státy, Filipíny a nástup šmírovacího státu (University of Wisconsin Press), která se zabývá vlivem zahraničních protipovstaleckých operací v průběhu dvacátého století na šíření ještě drakoničtějších opatření vnitřní bezpečnosti zde doma.

Článek Welcome Home, War! Creating the "Domestic Surveillance State" vyšel na serveru globalresearch.ca 16. listopadu. Překlad L. Janda.
Vzkaz těm, kteří se domnívají, že na internetu musí být vše zdarma: Tento článek můžete číst jen proto, že několik slušných čtenářů Zvědavce zaplatilo za jeho překlad. Není free lunch.

Známka 1.3 (hodnotilo 75)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Tuto stránku navštívilo 24 571