Pákistán začíná stále více pociťovat nadvládu Američanů

Osmiletá válka v Afghánistánu teď zažehla požár v Pákistánu. To, co začalo v roce 2001 jako údajně omezená protiteroristická akce USA v Afghánistánu, se nyní změnilo v rozšířující se regionální konflikt, do kterého jsou zataženy Spojené státy, Pákistán, Afghánistán, Indie, Írán a Rusko.

Washington dlouho tlačil Pákistán, aby poslal svou armádu do divokého Jižního Waziristánu a to nejen proto, že se tam má skrývat Osama bin Ládin a jeho zástupce dr. Aymen al-Zawahiri.

Pákistánská vojenská mise „vyhledej a znič“ pravděpodobně vyústí, jako se stalo už v minulosti, k tomu, že se rebelující paštunské kmeny stáhnou do hor a nechají uvízlou armádu obsazovat důležitá města a chránit cesty. Podobné nepokoje v Kašmíru takto blokovaly půl milionů indických vojáků a vojenskou policii.

Naproti tomu Washington je pákistánskou ofenzívou potěšen. Už dlouho bylo jedním z hlavních cílů jeho politiky přesvědčit pákistánskou vládu, aby vyslala své drsné vojáky proti paštunským rebelům v Pákistánu a proti paštunskému talibanu v Afghánistánu. Pákistán dlouho váhal, příčilo se mu vést válku s vlastními kmenovými lidmi. Většinu nákladů této ofenzívy platí Spojené státy.

V nedávných týdnech otřásla Pákistánem, nestabilním státem s populací 167 milionů, série bombových útoků a střelby, včetně bezostyšného útoku na hlavní velitelství armády v Rawalpindi a masivní exploze na exotickém bazaru Khyber v Pešhavaře. Tyto útoky konečně zašly příliš daleko a podnítily armádu, která nebyla dosud ochotná bojovat proti vlastním lidem, k akci. Jako v Afghánistánu, tak i v Pákistánu nepříliš inteligentní kmenoví vůdci mají zvláštní cit pro kontraproduktivní, sebezničující jednání a hroznou schopnost komunikovat s veřejností. (Tady bych si dovolil panu Margolisovi položit otázku: Opravdu věříte, že za útoky jsou odpovědní ti rebelující kmenoví vůdci? Možná bychom se měli zeptat, qui bono? A vzpomenout si, jen tak na okraj, na stovky podobných útoků iniciovaných CIA, Mossadem, nebo oběma. Poznámka editora)

V mezičase slabá, hluboce nepopulární pákistánská vláda prezidenta Asifa Ali Zardariho instalována Američany vzdoruje stále více zahořklé konfrontaci s armádou, rozlobenými opozičními skupinami a pobouřením veřejností, která tvrdí, že Pákistán zrazuje vlastní národní zájmy jak doma, tak v Afghánistánu a v Kašmíru.

Jako ten pověstný slon v porcelánu rozhodla Obamova administrativa a americký kongres, že tato výbušná doba je vhodná k položení další vrstvy americké kontroly nad Pákistánem. Tato tvrdě prováděná akce přichází v čase, kdy nositel Nobelovy ceny míru Barack Obama zvažuje odeslání dalších tisíců amerických vojáků do Afghánistánu.

Americká politika vůči muslimskému světu je tragicky příliš často vedena arogancí, ignorancí a kontrolována zvláštními zájmovými skupinami. Afghánistán a Pákistán jsou toho posledním příkladem.

V současnosti připravovaný zákon navržený Kerrym, Lugarem a Bermanem a posunutý dopředu Obamovým požehnáním, je nejhorším příkladem dolarové diplomacie v praxi. Pákistánu – zemi přivedené do bankrotu korupcí, feudálními držiteli půdy a předchozím vojenským režimem Musharrafa – nabídla Amerika 7,5 miliardy dolarů v příštích pěti letech. Ale připojeny jsou ostudné podmínky.

Washington odmítá, že by pomoc byla vázaná nějakými podmínkami. Ale velmi málo lidí v jižní Asii věří, že zadlužená Amerika daruje 7,5 miliardy z čistého srdce nebo aby zlepšila sociální zabezpečení Pákistánců.

Amerika hodlá vystavět v Islamabádu druhou největší ambasádu (po Bagdádu) pro tisíc amerických diplomatů. Noví pracovníci jsou třeba, tvrdí Washington, aby dohlíželi na těch 7,5 miliardy dolarů pomoci. Takže do země budou dovezeni američtí žoldáci (tzv. „kontraktoři“), aby chránili americké zájmy a americké občany. Ve hře je možná i nová americká vojenská základna. Většina peněz této nové pomoci poputuje přímo do kapes pro-západní vládnoucí kliky, přibližně 1% populace.

Washington rovněž údajně požaduje jakýsi druh nepřímého práva veta v případě povyšování důstojníků v pákistánské armádě a zpravodajské službě ISI. Tento hrubý pokus získat více amerického vlivu nad pákistánskou armádou o 617 000 mužů rozzuřil vojenské složky a spustil lavinu poplachů.

Tohle všechno je součástí washingtonské strategie „Afpak“, těsněji sevřít jankovitý Pákistán a využít jeho vojenskou moc a jeho špióny v Afghánistánu. Získat kontrolu nad pákistánským jaderným arzenálem – klíčovou složkou národní obrany před mnohem silnější Indií – je druhým americkým cílem. Mnoho Pákistánců věří, že Amerika usiluje o roztržení Pákistánů, aby získala jeho jaderné zbraně.

Washingtonští neokonzervativci vždy považovali neutralizaci pákistánského jaderného arzenálu za vysoce prioritní.

Devadesát procent Pákistánců je proti americké válce v Afghánistánu a vnímá taliban jako své spojence, jako národní odpor proti západní okupaci. Rozzlobeni Pákistánci obviňují svou armádu, že se nechává pronajmout Spojeným státům jako „sepojové“ - britské jednotky složené z domorodců z dob britského panství v Indii.

Ale současně mnoho ne-paštunských Pákistánců ostře nesouhlasí se vzbouřenými kmeny v severozápadní provincii a přeje si, aby armáda jednou provždy zatočila s nevypočitatelnými divochy tam. Není bez zajímavosti, že britská nadvláda v Indii řešila s paštunskými kmeny svého času před stoletím podobný problém.

Ve stále nebezpečnějším vývoji události přicházejí násilné útoky proti pákistánské vládě nejen od kdysi autonomních paštunských kmenů (nesprávně označovaných jako „taliban“) v severozápadní provincii, ale stále častěji také z největší provincie Pandžábí. Nedávno požadoval nestřídmý americký vyslanec v Islamabádu s pravou imperiální aorgancí letecký útok proti paštunským vůdcům v hlavním městě provincie Baluchistánu, Quetta.

Washington se dokonce ani neobtěžuje zeptat se impotentní pákistánské vlády o dovolení zahájit letecký útok uvnitř Pákistánu. Vláda je informována teprve po útoku, který často znamená velké civilní ztráty.

A s tím vším teď přichází Velký úplatek Kerry-Lugar-Bermana, zatímco většina iritovaných Pákistánců obviňuje vládu prezidenta Zardariho, že je námezdníkem Američanů.

Zardari, vdovec po Benazir Bhutoo, desítky let odmítá reagovat na obvinění z neslýchané korupce. Jeho senior poradci v Pákistánu a Washingtonu bývají v tom, co ještě zbylo z pákistánských svobodných médií, nazývání zahraničními loutkami. Podobná obvinění slýcháváme proti Američany dosazeným vládám v Íránu a Egyptu.

Zdá se, že si Washington není vědom odporu, jaký vyvolává jeho těžkopádná a kontraproduktivní politika. Podobně jako Bushova administrativa v Iráku Obamová administrativa naslouchá pouze neokonzervativcům z Washingtonu, vojenským jestřábům a „odborníkům“, kteří říkají přesně to, co chce slyšet, nikoliv tvrdá fakta.

Výsledkem je, že pákistánská armáda je tlačena do bodu, kdy by mohlo dojít ke vzpouře. Na pozadí bombardování a střelby přicházejí pověsti, že Zardariho vláda možná nahradí vedení pákistánských vojenských sil a rozvědky. Mé armádní zdroje a zdroje z ISI upozorňují na rostoucí neklid mezi středními kádry a odpor proti pro-americkému vedení.

Pákistánci požadují odvolání Zardariho hlavní opory, ministra vnitra Rehmana Malika, bývalého policistu. Minulý týden mu dokonce zabránili vstupu na vojenské velitelství v Rawalpindi.

Stále silněji jsou slyšet hlasy požadující hlavu pákistánského vyslance ve Washingtonu a mého starého přítele Hussaina Haqqani, obviňují jej z přílišné blízkosti Američanům. Někdo říká, že šikovný Haqqani může být příští pákistánský vůdce podporovaný USA, pokud se vláda Zardariho rozpadne nebo bude rozpuštěna.

Pravděpodobnost vojenského puče proti zdiskreditovanému režimu Zardariho roste. Ale Pákistán potřebuje americké peníze a velmi se bojí Indie. Mohou si jeho generálové dovolit odtrhnout se od svého patrona ve Washingtonu a osamostatnit se od amerického panství?

Článek Pakistan Feels The American Raj vyšel (mimo jiné) na serveru informationclearinghouse.info 21. října. Překlad editor.