Ekonomické zotavení je iluze

Banka pro mezinárodní vypořádání (BIS) varuje před budoucí krizí

Andrew Gavin Marshall

7.10.2009 Komentáře Témata: Současné události 3459 slov

Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla a dluh je zotavení

Ve světle všudypřítomných a houževnatě vytrvalých výkřiků o „konci“ krize, „vyřešení“ krize a „zotavení“ ekonomiky musíme mít na paměti, že nám to říkají titíž lidé a instituce, které nám v minulých letech říkaly, že se „není třeba ničeho obávat“, že „základy jsou zdravé“ a že ekonomická krize „nehrozí“.

Proč nadále věříme stejným lidem, kteří se jak ve výrocích, tak volbách, vždy mýlili? Komu bychom měli věřit a obrátit se na něj pro přesnější informace a analýzu? Možná by užitečným zdrojem mohli být ti, kteří se nachází v epicentru krize, v srdci stínového světa centrálního bankovnictví, globální bankovní regulátor a „nejprestižnější finanční instituce světa“, která přesně předpověděla krizi: Banka pro mezinárodní vypořádání (BIS). To by bylo dobré místo, kde začít.

[ilustrační foto]

Ekonomická krize zdaleka neskončila, „řešení“ se podobají dávání náplasti na amputovanou ruku. Banka pro mezinárodní vypořádání (BIS), centrální banka světových centrálních bank, varovala a nadále před takovými bláhovými nadějemi varuje.

Co je Banka pro mezinárodní vypořádání (BIS)?

BIS (Ve Zvědavci viz článek Basilejská věž: Tajný plán pro světovou měnu, pozn. editora) vzešla z Youngova výboru založeného v r. 1929, který byl vytvořen kvůli správě vypořádání německých reparací, narýsovaných ve Versailleské smlouvě z r. 1919. Výboru šéfoval Owen D. Young, prezident a generální ředitel General Electric, spoluautor Dawesova plánu z r. 1924, člen dozorčí rady Rockefellerovy nadace a místopředseda Federální rezervní banky New York. Jako hlavní americký delegát na konferenci o německých reparacích byl také doprovázen J. P. Morganem ml.(1). A objevil se Youngův plán pro platby německých reparací.

Tento plán vstoupil v platnost v r. 1930, po krachu akciového trhu. Součástí plánu bylo vytvoření mezinárodní vypořádací organizace, která vznikla v r. 1930, a je známá jako Banka pro mezinárodní vypořádání (BIS). Údajně byla založena proto, aby usnadnila a koordinovala reparační platby Výmarské republiky spojeneckým mocnostem. Nicméně její sekundární funkcí, která je mnohem tajnější a mnohem důležitější, bylo fungovat jako „koordinátor operací centrálních bank ve světě“. Popisována jako „banka centrálních bank“ je BIS „soukromou institucí, ale neprovádí operace pro veřejné agentury (a zaměstnanci neplatí daně a mají diplomatickou imunitu, což je u soukromé instituce velmi zajímavé – p.p.). Tyto operace jsou drženy přísně v tajnosti, takže veřejnost si obvykle většiny operací BIS není vědoma.“(2)

BIS byla založena „centrálními bankami Belgie, Francie, Německa, Itálie, Holandska, Japonska a Spojeného království, spolu se třemi hlavními komerčními bankami ze Spojených států, včetně J. P. Morgan & Company, First Natioanl Bank of New York a First National Bank of Chicago (vlastníci vše akcionáři slavných East India Company a West India Company – p.p.). Každá centrální banka upsala 16,000 akcií a tři americké banky upsaly také stejný počet akcií“. Nicméně „pouze centrální banky mají hlasovací práva“.(3)

Členské centrální banky pořádají v BIS setkání každé dva měsíce, kde probírají řadu otázek. Je třeba poznamenat, že většina „transakcí provedených BIS z pověření centrálních bank si vyžaduje maximální utajení“(4), což je pravděpodobně důvod, proč většina lidí o tom nikdy ani neslyšela. BIS může centrálním bankám nabídnout „diskrétnost a utajení, které je vyšší, než u banky s ratingem AAA“.(5)

BIS byla založena, aby „zmírnila pokles Londýna jako světového finančního centra tím, že poskytne mechanismus, jehož prostřednictvím mohou tři hlavní finanční centra v Londýně, New Yorku a Paříži fungovat jako jedno“.(6) Jak vysvětlil Carroll Quigley:

Mocnosti finančního kapitalismu měly další dalekosáhlý cíl, nic menšího, než vytvoření světového systému finanční kontroly v soukromých rukách, schopných ovládnout politický systém každé země a ekonomiku světa jako celku. Tento systém má být řízen feudalistickým způsobem centrálními bankami světa, působícími ve shodě, tajnými dohodami uzavřenými na tajných setkáních a konferencích. Vrcholkem systému má být Banka pro mezinárodní vypořádání v Basileji ve Švýcarsku, soukromá banka vlastněná a kontrolovaná světovými centrálními bankami, které sami jsou soukromými korporacemi.(7)

BIS je bez pochyby nejdůležitější, nejmocnější a nejtajnější finanční institucí na světě. Její varování by neměla být brána na lehkou váhu, protože je to jediná instituce na světě, která je s takovými informaci obeznámena více, než kdokoliv jiný.

Před námi je krize derivátů

V září 2009 BIS oznámila, že „globální trh derivátů se ve druhém čtvrtletí opět vyšplhal na 426 bilionů dolarů, jak se vrátila chuť riskovat, ale systém zůstává nestabilní a náchylný ke krizím“. Čtvrtletní zpráva BIS uvedla, že deriváty vzrostly o 16%, „většinou v důsledku nárůstu u kontraktů futures a opcí na tříměsíční úrokové sazby“. Hlavní ekonom BIS varoval, že derivátový trh představuje „hlavní systémové riziko“ mezinárodního finančního sektoru, a že existuje „nebezpečí, že regulátoři opět selžou a neuvidí, že velké instituce si otevřely mnohem větší pozici, než jakou mohou zvládnout za šokových podmínek“. Ekonom dodal, že „používání derivátů hedge fondy a podobnými institucemi může vytvořit velké, skryté pozice“.(8)

Den poté, co byla zpráva BIS zveřejněna, bývalý hlavní ekonom BIS William White varoval, že „svět neřešil problémy nacházející se v srdci ekonomického poklesu a pravděpodobně spadne zpět do krize“, a dále „varoval, že vládní aktivity s cílem pomoct ekonomice v krátkodobém horizontu mohou zasít sémě pro budoucí krize“. Bylo citováno jeho varování ohledně vstupu do dvojité krize“ – „Směřujeme do (krize tvaru) W? Téměř jistě. Směřujeme do L? Nebyl bych překvapen ani trochu.“ Dodal: „Jedinou věcí, která by mne opravdu překvapila, by bylo rychlé a udržitelné zotavení ze situace, ve které se nyní nacházíme.“

Článek ve Financial Times vysvětlil, že Whiteovy komentáře nelze brát na lehkou váhu, protože nemluvě o tom, že šéfoval ekonomickému oddělení v BIS od r. 1995 do r. 2008, „opakovaně varoval před nebezpečími nerovnováh v globálním finančním systému již v r. 2003 a – prolomiv velké tabu kruhů centrálního bankovnictví v té době – se odvážil postavit se Allanu Greenspanovi, tehdejšímu předsedovi Federálních rezerv, kvůli jeho politice trvale levných peněz.“

Financial Times pokračovaly:

Na celém světě centrální banky pumpovaly poslední dva roky tisíce miliard dolarů nových peněz do finančního systému, ve snaze zabránit krizi. Mezitím vlády zašly do stejných extrémů a značně se zadlužily, aby podpořily odvětví, od bankovnictví, po výrobu aut.

White varoval, že „tato opatření již mohou nafukovat bublinu cen aktiv, od akcií po komodity“ a že „existuje malé riziko, že se inflace ve střednědobém horizontu vymkne kontrole“. V projevu v Hong Kongu White vysvětlil, že „základní problémy světové ekonomiky, jako neudržitelná nerovnováha v obchodu mezi USA, Evropou a Asií, nebyly vyřešeny“.(9)

20. září 2009 Financial Times oznámily, že BIS, „hlavní těleso dohlížející na globální bankovní regulaci“, na setkání G-20 „vydala přísné varování, že si svět nemůže dovolit sklouznout do „sebeuspokojujícího“ předpokladu, že finanční sektor se zotavil nadobro“ a že „Jaime Caruana, generální ředitel Banky pro mezinárodní vypořádání a bývalý guvernér španělské centrální banky, řekl, že odražení trhu ode dna by nemělo být interpretováno mylně“.(10)

Následovalo to po varování BIS ohledně léta 2009, které se týkalo bláhové naděje v souvislosti se stimulačními balíčky, zorganizovanými různými vládami na celém světě. Koncem června BIS varovala, že „fiskální stimulační balíčky mohou poskytnout pouze dočasnou podporu růstu, a mohou být následovány delším obdobím ekonomické stagnace“.

Článek v Australian uvedl, že „jediné mezinárodní těleso, které může správně předpovědět finanční krizi… varovalo, že největším rizikem je, že vlády by mohly být světovými dluhopisovými investory donuceny upustit od svých stimulačních balíčků, a místo toho srazit výdaje a zároveň ¨zvýšit daně a úrokové sazby“, protože výroční zprávy BIS „poslední tři roky varovaly před nebezpečími zopakování krize“. Dále, „její poslední výroční zpráva varovala, že bohaté země, jako Austrálie, čelí možnosti útoku na měnu, který by si mohl vynutit zvýšení úrokových sazeb“. BIS varovala, že „dočasný odklad může způsobit, že úřady budou mít problémy s provedením opatření, která jsou nezbytná, ačkoliv nepopulární, pro obnovu zdraví finančního systému, a tím tak nakonec může dojít k prodloužení období pomalého růstu“.

Dále, „vládní záruky a pojištění aktiv zároveň vystavily daňové poplatníky potenciálně velkým ztrátám“ a vysvětlil, jak fiskální balíčky představují výrazné riziko, a uvedl, že „existuje nebezpečí, že tvůrci fiskální politiky vyčerpají svoji schopnost zadlužení dříve, než dokončí nákladný úkol opravy finančního systému“, a že „existuje jistá možnost, že stimulační programy vyšroubují reálné úrokové sazby a inflační očekávání“. Inflace „se po oslabení propadu zintenzivní“ a BIS „vyjádřila pochyby ohledně balíčku pro záchranu bank přijatého v USA“.(11)

BIS dále varovala před inflací a uvedla, že „velkými a ospravedlnitelnými obavami je, že dříve, než to může být zvráceno, se dramatické monetární uvolnění přemění na růst širších peněžních a kreditních agregátů“. To povede „k inflaci, která živí inflační očekávání, nebo to může napájet další bublinu cen aktiv, zasít sémě dalšího cyklu finanční konjunktury a krachu“.(12) S poslední zprávou o vytvoření derivátové bubliny se stalo bolestivě jasným, že se stalo přesně toto: došlo k vytvoření další bubliny cen aktiv. Problém s bublinami je, že praskají.

Financial Times oznámily, že William White, bývalý hlavní ekonom BIS, také „tvrdil, že po dvou letech vládní podpory finančního systému máme nyní řadu bank, které jsou ještě větší – a nebezpečnější – než kdy předtím“, což také „tvrdil Simon Johnson, bývalý hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu“, který „řekl, že odvětví financí má vliv na americkou vládu“ a jízlivě uvedl: „Zotavení nebude, dokud nezničíme finanční oligarchii, která blokuje základní reformu“.(13)

Na počátku srpna 2009 se centrální bankéři setkali v BIS a bylo oznámeno, že „odsouhlasili balíček opatření na posílení regulace a dohledu v bankovnictví vzhledem k finanční krizi“, a šéf Evropské centrální banky podle citací řekl: „Dnes dosažené dohody mezi 27 hlavními zeměmi světa jsou klíčové, protože nastolují nové standardy bankovní regulace a dohledu na globální úrovni.“(14)

K odsouhlaseným opatřením patří, že „půjčovatelé by měli zvýšit kvalitu svého kapitálu tím, že bude obsahovat více akcií“, a „banky budou také muset zvýšit objem a kvalitu aktiv, která drží v rezervách, a snížit leverage“. Jedním z klíčových rozhodnutí učiněných na konferenci v Basileji, která je pojmenována po Basilejském výboru pro bankovní dohled, začleněného pod BIS, bylo, že „banky budou muset zvýšit kvalitu své tak zvané kapitálové báze Tier 1, která měří schopnost banky absorbovat náhlé ztráty“, což znamená, že „většinu takových rezerv by měly tvořit běžné akcie, a zadržené příjmy a držby budou plně zveřejněny“.(15)

V polovině září BIS uvedla, že „centrální banky musí koordinovat globální dohled nad vypořádacími středisky derivátů a zvážit nabídnout jim přístup k nouzovým fondům, aby se omezilo systémové riziko“. Jinými slovy, „regulátoři tlačí na to, aby většina OTC derivátových obchodů v hodnotě 592 bilionů dolarů byla přesunuta do vypořádacích středisek, která budou fungovat jak kupující pro každého prodávajícího a prodávající pro každého kupujícího, čímž se pro finanční systém sníží riziko nezaplacení/kolapsu“. Zpráva zveřejněná BIS se ptala, jestli by vypořádací střediska „měla mít přístup k úvěrovým facilitám centrální banky, a pokud ano, kdy?“(16)

Nadcházející krize

Trh derivátů představuje masivní hrozbu pro stabilitu globální ekonomiky. Nicméně je to jedna z mnoha hrozeb, z nichž všechny souvisí a jsou vzájemně provázány; jedna spustí další. Velkým slonem v místnosti je hlavní finanční bublina vytvořená v důsledku nouzových vyplacení a „stimulačních“ balíčků na celém světě. Tyto peníze byly hlavními bankami použity na konsolidaci ekonomiky; skupování menších bank a absorbování reálné ekonomiky; produktivních odvětví. Tyto peníze šly také do spekulací, krmily derivátovou bublinu a vedly k růstu akciových trhů, zcela iluzornímu a uměle vyrobenému. Nouzová vyplacení ve skutečnosti přikrmila derivátovou bublinu na nebezpečnou novou úroveň, a rovněž nafoukla akciový trh do neudržitelného stavu.

Nicméně masivní hrozba se objevuje u nákladů na nouzová vyplacení a tak zvaných „stimulačních“ balíčků. Ekonomická krize byla vytvořena v důsledku nízkých úrokových sazeb a snadno dostupných peněz: byly poskytovány vysoce rizikové úvěry, peníze byly investovány do čehokoliv a všeho, trh nemovitostí se nafoukl, trh komerčních nemovitostí se nafoukl, obchody s deriváty vzrostly na stovky bilionů ročně, spekulace bujely bezuzdně a ovládaly globální finanční systém. Hedge fondy byly ochotnými zprostředkovateli derivátových obchodů a velké banky byly hlavními účastníky a držiteli.

Zároveň vlády rozhazovaly peníze, obzvláště ve Spojených státech, platily za mnoha bilionové války a vojenské rozpočty, tiskly peníze z čistého vzduchu, s poděkováním globálnímu systému centrálního bankovnictví. Všechny peníze, které byly vyrobeny, vytvořily dluh. V r. 2007 byl celkový dluh Spojených států – domácí, obchodní a spotřebitelský – šokujících 51 bilionů dolarů.(17)

Jakoby tato dluhová zátěž nestačila, vzhledem k tomu, že je nemožné ji kdy splatit, poslední dva roky byly svědky nejexpanzivnější a nejrychlejší dluhové expanze, kdy pozorované ve světové historii – ve formě stimulačních balíčků a balíčků nouzových vyplácení po celém světě. V červenci 2009 bylo oznámeno, že „američtí daňoví poplatníci mohou mít za dveřmi až 23,7 bilionu dolarů, aby se povzbudila ekonomika a nouzově vyplatily finanční společnosti, řekl Neil Barofsky, zvláštní hlavní inspektor Programu problematických aktiv ministerstva financí“.(18)

Plán Bilderbergů v akci?

V květnu 2009 jsem napsal článek zabývající se setkání Bilderberg v r. 2009, vysoce tajném setkání hlavních elit z Evropy a severní Ameriky, která se setkává jednou ročně za zavřenými dveřmi. Bilderberg funguje jako neformální mezinárodní mozkový trust, a neposkytují žádné informace, takže zprávy ze setkání jsou vypouštěny tajně a zdroje nemohou být ověřeny. Nicméně informace poskytnuté lidmi sledujícími Bilderberg a novinářem Danielem Estulinem a Jim Tuckerem se v minulosti ukázaly být překvapivě přesné.

V květnu unikly ze setkání informace ohledně hlavního bodu rozhovorů, kterým byla, nepřekvapivě, ekonomická krize. Velkou otázkou bylo provést „buď prodlouženou, bolestivou krizi, která odsoudí svět k desítkám let stagnace, poklesu a chudoby… nebo intenzivní, ale kratší krizi, která vydláždí cestu pro nový udržitelný světový ekonomický řád, s méně chudobou, ale větší efektivností“.

Je důležité poznamenat, že jedním z hlavních bodů agendy bylo „pokračovat v podvádění milionů střádalů a investorů, kteří věří švindlu o údajném vzestupu ekonomiky. V následujících měsících je čekají masivní ztráty a drtivá finanční bolest.“

Estulin u uniknuté zprávy oznámil, že ji získal hned po setkání, a bylo mu oznámeno, že mezi účastníky panovaly velké neshody, kdy „tvrdé jádro bylo pro dramatický pokles a silnou krátkodobou krizi, ale existují ti, kteří si myslí, že věci zašly příliš daleko a že spad globálního ekonomického kataklyzma nelze přesně vypočítat“. Nicméně konsenzuálním názorem bylo, že krize se musí zhoršit, a zotavení by mělo být „relativně pomalé a zdlouhavé“, a že to máme v následujících týdnech a měsících hledat v tisku. Je dost jisté, že se to objevilo v globálních médiích do zblbnutí.

Estulin dále oznámil, „že někteří čelní evropští bankéři, čelící strašidlu své vlastní finanční smrtelnosti, jsou extrémně znepokojeni a nazývají tento akt „neudržitelným“ a říkají, že americký rozpočtový a obchodní schodek by měl vyústit v odchod dolaru“. Jeden z Bilderbergů řekl, že „banky samotné neznají odpověď na to kdy (se dosáhne dna)“. Zdálo se, že všichni souhlasí, „že množství kapitálu potřebného pro americké banky může být značně vyšší, než navrhovala americká vláda po posledních stres testech. Dále, „někdo z MMF poukázal na to, že jeho vlastní studie historických krizí naznačuje, že USA jsou pouze ve třetině cesty z této současné; proto ekonomiky, které očekávají, že se zotaví s obnovením poptávky z USA, budou muset čekat dlouho“. Jeden návštěvník uvedl, že „ztráty na majetku v r. 2008 byly horší, než v r. 1929“ a že „příští fáze ekonomického poklesu bude také horší, než ve 30. letech, většinou v důsledku toho, že americká ekonomika si sebou nese asi 20 bilionů dolarů v nadměrných dluzích. Dokud nebude tento dluh zlikvidován, myšlenka zdravé konjunktury je fatou morganou“.(19)

Mohlo by být obecné vnímání zotavující se ekonomiky projevem plánu Bilderbergů v akci? No, abychom poskytli jistý vhled při pokusu odpovědět na tuto otázku, musíme se podívat na to, kdo byli někteří klíčoví účastníci konference.

Centrální bankéři

Jako obvykle bylo přítomno mnoho centrálních bankéřů. Mezi nimi guvernér Národní banky Řecka, guvernér Bank of Italy, prezident Evropské investiční banky; James Wolfensohn, bývalý prezident Světové banky; Nout Wellink, prezident Centrální banky Holandska a člen představenstva Banky pro mezinárodní vypořádání (BIS); Jean-Claude Trichet, prezident Evropské centrální banky byl přítomen také; vice-guvernér Národní banky Belgie; a člen sboru výkonných ředitelů Rakouské centrální banky.

Ministři financí a média

Ministři financí a představitelé z mnoha zemí se zúčastnili také. Mezi země se zástupci z finančního sektoru patřily Finsko, Francie, Velká Británie, Itálie, Řecko, Portugalsko a Španělsko. Bylo přítomno také mnoho představitelů médií z celého světa. Sem patří nakladatel a vydavatel Der Standard v Rakousku; předseda a generální ředitel Washington Post Company; šéfredaktor Economist; zástupce šéfredaktora Die Zeit v Německu; generální ředitel a šéfredaktor Le Nouvel Observateur ve Francii; zástupce šéfredaktora a hlavní ekonomický komentátor Financial Times; a stejně tak podnikatelský korespondent a redaktor Economist. Takže na setkání bylo přítomno několik hlavních ekonomických publikací. Přirozeně ty mají velký vliv na vnímání veřejnosti ohledně ekonomiky.

Bankéři

Důležité je také povšimnout si přítomnosti soukromých bankéřů na setkání, protože jsou to hlavní mezinárodní banky, které vlastní akcie světových centrálních bank, které pak kontrolují akcie Banky pro mezinárodní vypořádání (BIS). Mezi bankami a finančními společnostmi zastoupenými na setkání byly Deutsche Bank AG, ING, Lazard Freres &Co., Morgan Stanley International, Goldman Sachs, Royal Bank of Scotland, a důležité je povšimnout si Davida Rockefellera(20), bývalého předsedy a generálního ředitele Chase Manhattan (nyní J. P. Morgan Chase), o kterém lze s největší pravděpodobností říct, že je současný vládnoucí "král kapitalismu“.

Obamova vláda

Silné zastoupení na setkání Bilderberg měla také Obamova vláda, kdy se zúčastnili lidé pověření řešením ekonomické krize. Patří k nim Timothy Geithner, americký ministr financí a bývalý prezident Federální rezervní banky New York; Lawrence Summers, ředitel Národní ekonomické rady Bílého domu, bývalý ministr financí za Clintonovy vlády, bývalý prezident univerzity Harvard, bývalý hlavní ekonom Světové banky; Paul Volcker, bývalý guvernér Federálních rezerv a předseda Obamova Poradního sboru pro ekonomické oživení; Robert Zoellick, bývalý předseda Goldman Sachs a současný prezident Světové banky.(21)

Nepotvrzené byly zprávy o přítomnosti předsedy Fedu Bena Bernankeho. Nicméně když se podíváme na historii a precedenty setkání Bilderberg, jak předseda Federálních rezerv, tak prezident Federální rezervní banky New York jsou přítomni vždy, takže by bylo opravdu překvapivé, pokud by na setkání r. 2009 přítomni nebyli. Kontaktoval jsem newyorský Fed, abych se zeptal, jestli prezident navštívil nějakou organizaci nebo skupinové setkání v Řecku během dnů konání setkání Bilderberg, a odpověděli mi, abych požádal konkrétní organizaci o seznam účastníků. Zatímco jeho přítomnost nepotvrdili, tak ji ani nepopřeli. Nicméně to stále zůstává neověřeným.

Přirozeně, že všichni tito klíčoví hráči mají dostatek vlivu, aby měnili veřejné mínění a vnímání ekonomické krize. Mohou z toho také značně získat. Nicméně ať již vytvoří jakýkoliv obraz, zůstává to stále pouze tím: obrazem. Iluze se dost brzy rozpadne a svět zjistí, že krize doposud prošla pouze úvodní kapitolou ekonomické krize, protože tato bude zapsána do historických knih.

Závěr

Varování Banky pro mezinárodní vypořádání (BIS) a jejího bývalého hlavního ekonoma Williama White nelze brát na lehkou váhu. Jak varování BIS, tak Williama White v minulosti prošla bez povšimnutí, a časem se ukázala být přesnými. Nedovolte, aby médii prohlašovaná naděje „ekonomického zotavení“ odstrčila „ekonomickou realitu“. Ačkoliv toto poznání může být depresivní, je mnohem lepší být si vědom půdy, po které se pohybujete, i když je poseta nebezpečími, než žít v neznalosti a bezhlavě pobíhat po minovém poli. Nevědomost není požehnání, nevědomost je odložená katastrofa.

Lékař musí nejdříve řádně identifikovat a diagnostikovat problém, než může jako řešení nabídnout nějaký druh léčby. Pokud je diagnóza nepřesná, léčba fungovat nebude a naopak může věci ještě zhoršit. Globální ekonomika má velkou rakovinu: někteří provedli řádnou diagnózu, přesto byly podány léky na léčbu rýmy. Ekonomický nádor byl identifikován; otázkou je: přijmeme to a pokusíme se s tím vypořádat, nebo budeme předstírat, že nás vyléčí léky na rýmu? Co si myslíte, že poskytuje větší naději na přežití? Nyní se pokuste přijmout myšlenku, že „nevědomost je požehnání“.

Jak řekl Ghandi: „Není vyššího boha, než pravda.“

Přehled nadcházejících finančních krizí viz „Vstup do největší krize v historii: Více bublin čeká na prasknutí“ Global Research, 7. srpna 2009.

Poznámky

Andrew Gavin Marshall je spolupracovníkem Center for Research on Globalization (CRG). V současné době studuje politickou ekonomii a historii na univerzitě Simon Fraser.

Článek The Economic Recovery is an Illusion vyšel na serveru globalresearch.ca 3. října. Překlad L.Janda

Známka 1.2 (hodnotilo 85)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Články s podobnou tématikou

Tuto stránku navštívilo 32 581