Americká ekonomika směřuje držkou k zemi

Vladimír Stwora

12.8.2009 Komentáře Témata: Finance, peníze 967 slov

Noviny v USA i jinde opatrně naznačují, že co se finanční krize týče, to nejhorší je možná za námi. Burzovní index Dow Jones Industrial vzrostl od březnového minima 6547 k dnešnímu dni na 9370. To je nárůst o 43 procent. I jiné ukazatele – zdá se – začaly směřovat mírně vzhůru nebo se alespoň zastavil jejich propad. Je to nejhorší opravdu za námi?

Obávám se nikoliv. Myslím si, že jsme symbolicky v oku uragánu, kdy na okamžik zavládl klid, aby vzápětí uragán udeřil s ještě větší silou. Jsme jako loď, která, než se definitivně potopí, ještě naposledy zvedne kýl vysoko nad hladinu.

Co se vlastně děje? Nic víc a nic míň, než že o státní obligace vydávané americkým ministerstvem financí není zájem.

V minulém měsíci uspořádalo ministerstvo financí aukci obligací vydaných na pět let. Podle článku US 5yr Bond Auction Effectively FAILS aukce v podstatě selhala. Článek to vysvětluje podrobně, ale v termínech, které nedokáži přeložit do češtiny. Pokud umíte anglicky, prostudujte si ten článek sami.

Následující den se konala druhá aukce, kde vláda nabízela obligace na 7 let. Překvapivě, tahle aukce se podařila. Podle finančních analytiků zájem byl veliký. Jenže v článku Karla Denningera BLATANT Monetization Uncovered je vysvětleno proč.

Federální rezervní banka monetizuje

Monetizace je odkup vládního dluhu státem/centrální bankou (podle toho, kdo je měnovou autoritou), v tomto případě FEDem. V praxi to vypadá tak, že centrální měnová autorita vyrobí ze vzduchu škrtem péra potřebné množství peněz a za ně nakoupí státní dluhopisy. Stát ovšem musí držiteli dluhopisů platit úrok. Na ten úrok nemá, znovu si tedy na to půjčí a opět od FEDu. Resp. hradí úrok z právě půjčených peněz. Je to přesně ta hra, kdy platíte dluh na kreditní kartě dalším výběrem z kreditní karty. Kdo se směje, je vydavatel karty.

Podle článku uzavřela federální rezervní banka s primárními dealery tajnou dohodu, že okamžitě monetizuje polovinu toho, co dealeři nakoupí. Takže dealeři nakupují jakoby pro sebe, ve skutečnosti polovinu z toho od nich odkoupí FED. Způsob, jakým se to děje, naznačuje, že si FED uvědomuje vážnost situace. FED by mohla nakoupit obligace přímo, není to protizákonné, ale tváří se, že se jí to netýká a bude je vykupovat po straně až od dealerů.

Pokud by se situace opravdu zlepšovala, proč by to FED dělala? Nebylo by to nutné, ledaže by jí dealeři přímo předem řekli, že nebudou schopni nebo ochotni obligace nakoupit. Prostě proto, že by je dále neprodali.

Spojené státy oficiálně narazily na strop svého úvěru. Jinak řečeno, zahraniční investoři nejsou ochotni půjčovat USA další peníze. Kohoutek se utahuje.

Růst amerického zadlužení

Jenomže Spojené státy ty peníze naprosto nutně potřebují. Takže se hraje divadlo. Obligace se prodávají, FED je po straně skupuje, přičemž je platí virtuálními penězi. Stát ovšem bude splácet úroky skutečnými penězi – těmi, které sedře z daňových poplatníků a krytých jejich prací.

Dvě aukce státních dluhopisů selhaly. Přitom ministerstvo financí plánuje půjčit si tento týden nových 100 miliard (tj. vydat nové dluhopisy), a v příštím čtvrtletí dokonce 400 miliard dolarů. Kdo je koupí?

Z jiného soudku (se stejným obsahem)

Podle článku Anthony Mirhaydariho US Unemployment rate already at 20% na Globalresearch.ca přišlo v červnu o práci 467 tisíc lidí. V květnu přišlo o práci 345 tisíc.

Vládní orgány USA změnily v uplynulých letech způsob, jakým se vypočítává procento nezaměstnanosti. Jeden z nových faktorů opravujících konečné číslo je tzv. Birth-Death Model (model vzniku-a-zániku firem) přidaný do statistických vzorců v roce 2000. Vzorec upravuje výsledek podle toho, kolik firem bylo v daném období založeno a kolik jich ukončilo činnost. Bohužel nepracuje příliš dobře v časech kontrakce a zvyšuje uměle počet vytvořených pracovních míst.

Podle článku si jistý John Williams ze stínového úřadu pro statistiku dal práci a propočítal oficiální statistická data bez nedávno přidaných formulí. Podle toho, co mu vychází, přišlo v červnu v USA o práci nikoliv 467, ale více než 700 tisíc lidí. David Rosenberg z Gluskin Sheff upozornil, že průměrný počet pracovních hodin v červnu poklesl na minimum za 33 týdnů a odpovídá ztrátě 800 tisíc pracovních míst.

Oficiální data uvádějí, že nezaměstnanost se v USA v červnu mírně zvýšila z 9,4 na 9,5 %. Přesnější index U-6, který zahrnuje i nezaměstnané, kteří vzdali další hledání, hovoří o 16,5 %. Jenže ani toto není úplný obraz. Za času Clintona byl vzorec pro U-6 upraven tak, aby zahrnoval pouze nezaměstnané, kteří vzdali další hledání práce protože za poslední rok žádnou nenašli.

Přidáme-li do statistiky U-6 i lidi, kteří jsou bez práce déle než rok, počet nezaměstnaných vyskočí na 20,6 %. To je každý pátý Američan v produktivním věku.

A to nemluvím o desítkách milionů lidí nedobrovolně pracujících na part time (jak se kdysi říkalo na částečný pracovní úvazek), jehož typickým znakem je, že kromě menšího počtu hodin a minimální mzdy zaměstnavatel neplatí zaměstnanci ani podporu v nezaměstnanosti, ani zdravotní a ani důchodové pojištění. Tito lidé jsou ve všech statistikách zahrnutí jako „zaměstnaní“ i když ve skutečnosti stojí jednou nohou venku.

A práce není v dohlednu a nebude.

Role médií

Často tady nadávám na nedostatek objektivity oficiálních médií. Tentokrát si myslím, že média dělají dobře, když líčí ekonomickou situaci lepší, než ve skutečnosti je. Kdyby napsala pravdu, patrně by to situaci ještě zhoršilo. Vyvolalo by to paniku a zvýšilo nedůvěru – to je to poslední, co teď potřebujeme. Teď se naopak musí optimisticky lhát, jinak se USA položí a s nimi celý svět.

Vyhlídky

V podstatě jsou dvě možná řešení. První – hodit ručník do arény teď, vyhlásit nesolventnost se všemi důsledky z toho plynoucími. Tj. občanské nepokoje, občanská válka a případně i rozpad Spojených států amerických. Zrušení dolaru jako měny a kolaps světové ekonomiky.

Druhý – ještě chvíli se pokoušet vytloukat klín klínem a znovu si půjčovat a ještě více se zadlužovat s tím, že následný pád se o rok, možná o dva nebo i o pět oddálí, ale o to bude pak horší.

Kdybyste byli v roli prezidenta Spojených států, jak byste se rozhodli?

Známka 1.2 (hodnotilo 261)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Tuto stránku navštívilo 29 435