Byla španělská chřipka v roce 1918 způsobena očkováním?

Chřipka vás nezabije

28. 12. 2005. Skutečnost je taková, že „chřipka“ nezabíjí. „Ale no tak!,“ řeknou mnozí kritici „byla epidemie španělské chřipky v roce 1918, jen spoustou povyku pro nic? Neumřel na ni snad prakticky každý v pradědečkově rodině (samozřejmě s výjimkou jeho samotného)?“

Pravda je jiná. Příčiny proč „španělská chřipka“ (má špatný název kvůli nesprávnému předpokladu, že začala ve Španělsku - více o tom dále) zabila tolik lidí byly dvě, a obě jsou velmi, velmi prosté – tato chřipka šla v patách dvěma novým léčebným přístupům: používání aspirinu a „chřipkového séra“.

Důkladný mnohaletý výzkum zdravotnických odborníků odhalil, že skutečné „epicentrum“ chřipkové pandemie z roku 1918 bylo v kansaské pevnosti Riley (specificky šlo o Camp Funston, kde byli vojáci držení v karanténě). Na tuto vojenskou základnu byli po první světové válce přiváděni vojáci ze služby ve Španělsku a dalších lokalit, kteří byli před propuštěním do civilu povinně podrobeni novému očkování. (Španělsko, které bylo za války relativně neutrální, si skutečně nemusí dělat výčitky svědomí, ale prohlášení, že bylo zdrojem této epidemie, je přesto důvodem úplného nepochopení skutečných příčin „španělské chřipky“.)

Zmíněné očkování bylo novinkou: zatímco předchozí verze „chřipky“ chodily dům od domu a dělaly prostě své, byla poprvé v historii „vyvinuta vakcína“ slibující zabránit šíření viru.

Vzali si „vakcínu“ domů

Domů propuštění chlapci si sebou odnášeli viry, jimiž byli naočkovaní, a takto přinesli životaschopnou (a pravděpodobně již zmutovanou) verzi viru jako dárek přátelům a rodinám. Lidé, kteří pocítili příznaky nemoci pak navíc běželi k lékaři a dostali stejnou vakcínu v naději, že nebudou další.

Byli.

Záznamy ve skutečnosti vykazují, že „epidemii“ přežili zejména lidé, kteří očkování nedostali (chudí, kteří si to nemohli dovolit a ti rozumnější, kteří očkování odmítli, když už bylo jako „nezbytné“ poskytováno v podstatě zadarmo).

Nepříliš dobré využití Aspirinu

Současně s očkováním přišel objev kyseliny salicylové (aspirinu). Tento rychle všeobecně dostupný produkt byl doporučován lékaři ke kontrole horečky, která chřipku provázela. Když ho lidé brali, teplota, bolesti a potíže ustupovaly, ale nakonec přesto zemřeli. Proč?

Je přirozené, že na každý chřipkový vir ihned zaútočí vlastní obrana těla. „Protiútok“ se vyznačuje vysokou horečkou, která je znamením, že tělo dělá přesně to, co se od něj očekává poté, když ho napadne nějaký germ. Aspirin ale uklidňoval, lidé si nedělali těžkou hlavu, a obyčejně napomohl tomu aby se virus mohl vyvinout do nejagresivnějšího stádia.

Lidé beroucí aspirin cítili, že horečky klesly a bolesti a pocit únavy se zmírnily, takže nadále chodili do zaměstnání, čímž rozšiřovali virus, současně oslabovali svůj organizmus prací (tehdy většinou namáhavější než dnes) a otevírali se dalším oportunistickým infekcím, které je nakonec zabíjely po stovkách.

Je jasné, že současná medicína bude ječet až do nebe, že oba tyto faktory - očkování a aspirin - nebyly příčinou toho, že za celosvětového vzplanutí španělské chřipky zemřely milióny lidí. Smutná skutečnost je však taková a veškerý výzkum v tomto směru ukazuje přesně k těmto příčinám odůvodňujícím, proč se chřipka

A) rozšířila tak divoce a

B) stala tak letální.

Lidé neměli ani ponětí o tom, co si sami nadrobili.

Co je chřipka?

„Chřipka“ je virová infekce s relativně krátkým průběhem, během nějž svým obětem působí potíže ve formě několika nepříliš významných efektů (zimnice, vysoké horečky, únava a bolesti kloubů a hlavy, bolesti v krku a mukózní záněty). Tyto běžné „chřipkové“ stavy sice mohou zapříčinit, že se někdo „cítí jako na umření“, ale samotný chřipkový virus zpravidla člověka ani zvíře nezabije.

Co nás zabíjí jsou průvodní jevy pramenící z těchto stavů poté, jestliže o sebe náležitě nepečujeme, když onemocníme chřipkovým virem. Jedná se v první řadě o bakteriální infekce (a někdy plísňová či onemocnění jinými viry, a také o onemocnění z napadení cizopasníky), které u člověka trpícího chřipkou propuknou v důsledku snížené imunity.

Takovou druhotnou infekcí je obyčejně zápal plic anebo řada gastrointestinálních problémů (vyvolaných parazity) provázených průjmy, které po nástupu dehydratace mohou být fatální.

Když zvířata dostanou chřipku a zemřou, pokud vůbec zemřou, je to obvykle kvůli napadení cizopasníky nebo kvůli plicní infekci. Když lidé dostanou chřipku lidé, pokud vůbec zemřou je to obvykle na zápal plic nebo v důsledku dehydratace průjmem.

Zdravotničtí profesionálové ovšem lidská „úmrtí na chřipku“ rádi přisuzují samotné chřipce, a ne oportunistickým sekundárním infekcím. Ono totiý přesně zjistit, která bakterie nebo parazit zasadil osudný úder, dá spoustu práce. Jinak řečeno, je to pro ně snazší papírování…

Článek vyšel na několika serverech, jmenuji zdravi.doktorka.cz, referaty-seminarky.cz, moje.dama.cz, www.revprirody.cz a www.romanoproks.com.

Zdá se, že český překlad pořídil gewo, vydavatel magazínu WM, a že článek poprvé vyšel na www.mwm.cz. Anglický originál vyšel 20. října 2005 a najdete jej zde: www.rumormillnews.com.

S tím aspirinem by to mohla být pravda. Skutečně se ví, že horečka je obranný mechanismus organismu a podle moderní medicíny by se neměla tlumit (tedy pokud se neblíží 42°C :-)). Aspirin horečku srazí, čímž potlačí přirozenou obranu těla a bacily potom mají rej.

Ale očkování proti španělské chřipce v té době? To by byla bomba, kdyby to byla pravda. Ale je?

Nějak se mi ta zpráva nezdá. Pokusil jsem se vygooglovat více informací. Zdroje, které Google našel, si protiřečí doslova o 180 stupňů. Po zadání hesel spanish flu vaccine mi jako první vyskočila zpráva AFP z dneška, kde se doslova uvádí: Influenza vaccines were not available in the deadliest flu pandemic on record in 1918, when Spanish flu killed an estimated 50 million people. (Vakcína proti chřipce neexistovala při nejsmrtelnější pandemii v záznamech, ke které došlo v roce 1918. Tehdy zabila španělská chřipka asi 50 milionů lidí.)

Hned o několik řádků níže jsem našel článek The 1918 Influenza Pandemic, Vaccines and Flu Shots, kde se naopak tvrdí to, co ve výše uvedeném článku a za ním článek THE SPANISH INFLUENZA EPIDEMIC OF 1918 WAS CAUSED BY VACCINATIONS laděný stejně. Nicméně články nezmiňující nějaké očkování v letech 1918/19 převažují.

Wikipedia pod heslem spanish flu popisuje celkem podrobně průběh pandemie, ale ani slovem nezmiňuje aspirin, ani jakékoliv očkování. Schválně jsem si klikl na historii změn u toho hesla. První, co mě upoutalo, byl velký počet zásahů a změn v posledních měsících. Přibližně to koreluje s mediálním zájmem o prasečí chřipku. Klikl jsem si na jednu z prvních verzí toho hesla z dubna 2003. Tehdy se ještě o prasečí ani ptačí chřipce moc nemluvilo. Nic. Ani slovo o očkování. Takže zmínka o očkování tam zřejmě nebyla od začátku.

Další hledání pokračovalo heslem Vaccination. Podle Wikipedia se první očkování proti neštovicím objevilo v Číně nebo Indii už kolem roku 200 př.n.l. A pak se táhlo staletími až k dnešku. Lékaři starověku a středověku nerozuměli přesně mechanismu očkování, ale zdálo se, že to funguje. Slovo vaccination – očkování bylo poprvé použito nějakým Edwardem Jennerem v roce 1796. V 19. století pak Louis Pasteur svou pionýrskou prací o mikrobiologii pomohl naformulovat koncept očkování.

Takže není pochyb o tom, že mechanismus očkování byl v době španělské chřipky poměrně dobře znám a teoreticky by takové očkování proběhnout mohlo. Ale proběhlo doopravdy? A jak je to s tím aspirinem? Hrál tehdy nějakou roli? Dávali to nemocným?

Netroufám si říct, jak to vlastně bylo. Tenhle článek otevírá diskuzi. Chtěl bych se dopátrat dna této zprávy. Přiznávám, že jsem příliš dlouho nepátral. Moje skromná rešerše je popsána výše. Možná někdo z vás bude vědět o kvalitních zdrojích k tomuto tématu.

Je to jen PR zpráva z tábora odpůrců očkování, nebo k očkování tehdy v letech 1918/19 skutečně došlo? Kde je pravda?

Nerad bych, aby se diskuze zvrhla na přestřelku mezi fanatickými odpůrci očkování a zbytkem světa. Jen fakta, prosím.