Spravedlivý hněv Izraele a jeho oběti v Gaze
K mé návštěvě domova v Galileji došlo souběžně s vražedným izraelským útokem na Gazu. Stát prostřednictvím svých médií a s pomocí své vzdělané vrstvy použil jednotný hlas – dokonce ještě hlasitěji než během zločinného útoku proti Libanonu v létě roku 2006 - svůj spravedlivý hněv, jehož projevem je ničivá akce v pásmu Gazy. Toto šokující sebeospravedlňování z nelidskosti a beztrestnosti je odporné, ale je třeba je prozkoumat, aby člověk porozuměl netečnosti mezinárodní veřejnosti vůči masakru, který Gazu zasáhl.
Všechno je totiž založeno především na naprostých lžích pronášených propagandistickým jazykem připomínajícím temnou dobu 30. let v Evropě. Každou půlhodinu líčí zpravodajství rozhlasu a televize oběti v Gaze jako teroristy a jejich hromadné zabíjení Izraelem jako akt sebeobrany. Izrael se prezentuje svým vlastním lidem jako počestná oběť, která se brání velkému zlu. Vzdělanci jsou získáváni, aby vysvětlovali, jak démonický a monstrózní je palestinský boj, pokud ho vede Hamás. Stejní učenci démonizovali před časem posledního palestinského vůdce Jásira Arafata a zbavili jeho hnutí Fatáh během druhé palestinské intifády legitimity.
Ale lži a překroucené líčení nejsou to nejhorší. Nejhorší je přímý útok na pozůstatky lidské důstojnosti a cti palestinského lidu, který je doháněn k zoufalství. Palestinci v Izraeli ukázali svou solidaritu a lidem Gazy a jsou teď označováni za pátou kolonu v židovském státě; jejich právo zůstat ve své vlasti je zpochybňováno pro jejich nedostatek podpory izraelské agresi. Ti z nich, kteří souhlasí – podle mého názoru chybně – s vystoupením v místních médiích, jsou místo rozhovoru podrobeni jakémusi výslechu, jako by byli zajatci ve vězení Šin Bet. Jejich vystoupení je uváděno i zakončováno ponižujícími rasistickými poznámkami a setkávají se s obviněními, že jsou pátou kolonou, pošetilci a fanatiky. Ani to ještě není to nejhanebnější. V izraelských nemocnicích leží několik palestinských dětí z okupovaných území s rakovinou. Bůh ví, jakou cenu jejich rodiny zaplatily za to, aby je sem přijali. Izraelské rádio denně přichází do nemocnice a žádá po chudých pacientech, aby posluchačům řekli, že Izrael má na útok právo a jak hanebný je Hamás tím, že se brání.
Neexistují vůbec žádné hranice pokrytectví, jehož účelem je vyvolat ten spravedlivý hněv. Proslovy generálů a politiků se pohybují mezi chválou lidskosti armády projevované v této „chirurgické“ operaci na jedné straně a potřebou zničit Gazu jednou provždy, humánním způsobem ovšem, na straně druhé.
Spravedlivý hněv je v Izraeli trvalým fenoménem. Každý čin, ať to bylo etnické čištění, okupace, masakr nebo destrukce, byl vždy líčen jako morálně spravedlivý a jako akt čiré sebeobrany, který Izrael učinil jen nerad ve své válce proti nejhoršímu rodu lidských bytostí. Ve výborném díle Návrat sionismu: Mýty, politikové a učenost v Izraeli zkoumá Gabi Piterbergová ideologické počátky a historický vývoj tohoto spravedlivého hněvu. Dnes lze v Izraeli od levice po pravici, od Likudu po Kadimu, od akademického světa po média slyšet spravedlivý hněv státu, který je více než ostatní státy světa zaneprázdněn ničením původního obyvatelstva a zabavováním jeho majetku.
Tento spravedlivý hněv zaštiťuje společnost a politiky v Izraeli před výtkami nebo kritikou zvenčí. Bez jakéhokoli vnitřního kritického mechanismu a bez vnějšího nátlaku se všichni Palestinci stávají možnými terči tohoto hněvu. Poskytování střelného prachu židovskému státu může skončit jedině dalším hromadným vražděním, masakry a etnickými čistkami.
Pokrytectví se projevuje jako sebezapření a ospravedlnění. To vysvětluje, proč s izraelskou židovskou společností nemohou pohnout slova moudrosti, logického přesvědčování nebo diplomatického dialogu. Jiným označením této ideologie je slovo sionismus a mezinárodní odsouzení sionismu, ne jen izraelské politiky, je jediný způsob, jak tomuto pokrytectví čelit. Musíme se snažit vysvětlovat nejen světu, ale i samotným Izraelcům, že sionismus je ideologie, která schvaluje etnické čistky, okupaci a další hromadné masakry. Nyní je třeba nejen odsoudit současný masakr, ale zbavit tuto ideologii, která má za následek tuto politiku a ospravedlňuje ji morálně i politicky, legitimity. Doufejme, že významné hlasy světa řeknou židovskému státu, že tato ideologie a vůbec vedení státu je nesnesitelné a nepřijatelné a dokud bude trvat, Izrael bude bojkotován a vystaven sankcím.
Nejsem ale naivní. Jsem si vědom toho, že ani zabíjení stovek nevinných Palestinců nepostačí k tomu, aby se názory západního veřejného mínění změnil; je velmi nepravděpodobné, že zločiny spáchané v Gaze přimějí evropské vlády ke změně politiky vůči Palestině.
Přesto si nemůžeme dovolit, aby rok 2009 byl méně významný než rok 2008, pamětní rok naqby, který nenaplnil naše velké naděje v možnou podstatnou změnu přístupu západního světa k Palestině a k Palestincům.
Zdá se, že i ty nejohavnější činy, jako genocida Gazy, jsou považovány za samostatné události, které nesouvisejí s ničím, co se stalo v minulosti a nejsou spojeny s žádnou ideologií či systémem. V tomto novém roce se musíme snažit zaměřit veřejné mínění na historii Palestiny a na zlo sionistické ideologie, na nichž lze nejlépe vysvětlit vyvražďovací operace, k nimž patří i současná operace v Gaze, a tím předejít ještě horším věcem.
Naším hlavním úkolem je najít účinný způsob, jak vysvětlit spojení mezi sionistickou ideologií a strategií ničení až po dnešní krizi. Může to být snazší, protože za těchto nejstrašnějších okolností se světová pozornost zase jednou upřela na Palestince. Bylo by to obtížnější v dobách, kdy se situace zdála být „klidnější“ a méně dramatická. V takových „oddechových“ okamžicích mohla krátkodobá pozornost západních médií palestinskou tragédii marginalizovat a opomíjet vzhledem k strašlivé genocidě v Africe nebo ekonomické krizi a scénářům ekologického soudného dne ve zbytku světa. I když se západní média nerada zabývají jakýmikoli historickými daty, jedině historickým rozborem lze vysvětlit většinu zločinů spáchaných za posledních 60 let na palestinském lidu. Proto je úkolem aktivistů a alternativních médií na tomto historickém kontextu trvat. Neměli by se zdráhat vychovávat veřejné mínění a působit na svědomitější politiky, aby spatřovali události v širším historickém záběru.
Podobně bychom měli hledat populární způsob vysvětlování izraelské politiky – za posledních 60 let – vyvolané rasistickou hegemonistickou ideologií zvanou sionismus, která se schovává za nesčetné vrstvy spravedlivého hněvu. Navzdory očekávanému obvinění z antisemitismu apod. je čas spojit ve veřejném mínění sionistickou ideologii s dobře známými historickými milníky země: etnickým čistkami roku 1948, útiskem Palestinců v Izraeli v době vojenské vlády, brutální okupací Západního břehu a nynějším masakrem v Gaze.
Podobně jako ideologie apartheidu vysvětlovala politiku jihoafrické vlády, tato ideologie – ve své nejkonsenzuálnější a přehnaně zjednodušujíci variantě – umožňovala všem izraelským vládám v minulosti i současnosti zbavit Palestince lidství a usilovat o jejich zničení. Prostředky se čas od času a podle místa obměňovaly, aby bylo možno tyto zločiny maskovat. Ale existuje tu jasný model, o němž nelze diskutovat v akademických věžích ze slonové kosti, ale musí být součástí politické debaty o současné realitě v dnešní Palestině.
Někteří z nás, jmenovitě ti, kteří se angažovali za mír a spravedlnost v Palestině, se bezděčně vyhýbali debatě zaostřením - což je pochopitelné - na okupovaná palestinská území, Západní břeh a pásmo Gazy. V boji proti zločinné politice to je nezbytné. Ale nemělo by to vést k tomu, co je na Západě na pokyn Izraele přijímáno s radostí, že se totiž Palestinou rozumí jedině Západní břeh a pásmo Gazy a že Palestinci jsou pouze lidé žijící na těchto územích. Měli bychom rozšířit představování Palestiny geograficky a demograficky líčením historických událostí roku 1948 a následujících let a žádat stejná lidská a občanská práva pro všechny lidi, kteří žijí na dnešním území Izraele i okupovaných území.
Spojením sionistické ideologie a politiky v minulosti se současnými zločiny budeme schopni poskytnout jasné a logické vysvětlení bojkotu, odhalení a sankcí. Nenásilným způsobem odhalíme případ pokryteckého ideologického státu, který si dovoluje s pomocí němě přihlížejícího světa vysídlovat a ničit původní obyvatele Palestiny. Je to také účinný způsob k podnícení veřejného mínění nejen proti současné vražedné politice v Gaze, ale také k tomu, aby se zabránilo budoucím zločinům. Mnohem důležitější než cokoli jiného však je, že to propíchne balón spravedlivého hněvu, který dusí Palestince pokaždé, když se nafoukne. Pomůže to ukončit netečnost Západu k izraelské beztrestnosti. Pomine-li tato netečnost, začne stále více lidí v Izraeli chápat skutečnou povahu zločinů spáchaných jejich jménem a jejich hněv bude namířen proti těm, kteří je i Palestince vlákali do zbytečného koloběhu krveprolévání a násilí.
Článek Israel's Righteous Fury and its Victims in Gaza vyšel na serveru palestinethinktank.com 3. ledna. Překlad Eva Cironisová.