Exkluzivní rozhovor s E. Sedláčkem: Byl to čistě politický proces…

Martin Kadlečík

5.11.2008 Komentáře Témata: Právo, Společnost 2264 slov

Letos byli 25. září u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě odsouzení Erik Sedláček a Libor Budík na 3 a 2 roky odnětí svobody za vyslovení, resp. napsání svého názoru. O tomto soudním řízení toho bylo hodně napsáno, ale v žádných oficiálních médií jsem nenašel vyjádření ani jednoho z odsouzených. A protože mně jejich názor na rozsudek zajímá, nabídl jsem jednomu z nich prostor pro rozhovor. Pan Erik Sedláček moji nabídku přijal.

Mohl byste přiblížit kauzu, při které jste 25. září tohoto roku dostal tři roky nepodmíněně za vydávání časopisu Poslední generace?

[Erik Sedláček]

Je to relativně spletitá kauza, která se vleče již dva a půl roku, takže je poměrně obtížné to celé srozumitelně objasnit a obsáhnout v několika větách. Pokusím se alespoň o základní fakta. V květnu 2006 jsem byl zatčen příslušníky z UOOZ (Útvar pro odhalování organizovaného zločinu) v práci s obviněním, že jsem šéfredaktor, vydavatel, distributor a tak dále časopisu Poslední Generace. Zajímavé bylo, že mě sebrali pět minut před skončením pracovní doby, jako by to nešlo až venku nebo doma – takže takový malý pokus o skandalizaci z jejich strany. Následovala domovní prohlídka, pak převoz do Prahy, kde jsem strávil dva dny na cele předběžného zadržení, a poté tři měsíce na vazbě kvůli údajnému ovlivňování svědků. Faktický důvod však spočíval ve snaze mě zastrašit, zlomit, pomstít se a vyvolat vyšší tlak na mé odsouzení. Dlužno dodat, že kromě té poslední věci nebyli úspěšní.

Jen tak pro pořádek stojí za zmínku, že žádní svědci, které bych mohl ovlivňovat, neexistovali a neexistují dodnes. Po dvou a půl měsících udělali formální výslechy tří lidí, na které byl v této souvislosti vydán příkaz k domovní prohlídce (která ale nikdy nebyla provedena) spolu se mnou, protože si nemohli dovolit držet mě tam až do konce kvůli ovlivňování svědků a přitom nikoho ani nevyslechnout. Takže proběhly alespoň tyto formální výslechy na poslední chvíli.

Já jsem už někdy v polovině roku 2004 zprostředkovaně přes agenta BIS nebo UOOZ, který byl na skupinu osob kolem mně nasazen, věděl, že tento útvar zná skutečného autora časopisu a byl jsem i varován, že je objednávka na mou likvidaci tím, že to hodí na mně. Takže mě ty události nakonec nijak výrazně nepřekvapily.

Byl ve vazbě i druhý obviněný Libor Budík?

Libor Budík ve vazbě nebyl, ten byl naopak propuštěn ihned po výslechu. Ačkoliv jsme oba byli obviněni z naprosto stejné věci, tak já svědky ovlivňovat můžu a na vazbu jdu, ale Budík je zřejmě ovlivňovat nemůže a na vazbu nejde. To je jen další z mnoha důkazů, že celé obvinění bylo uměle vykonstruováno a směřováno vůči mně, což mi ostatně během soudu řekl i Budík.

Jak probíhal soud a jaké byly hlavní důkazy obžaloby?

Od začátku bylo jasné, že ty rozsudky jsou napsané už dávno dopředu a soud má za úkol je jen přečíst, a to okamžitě. Například jsme navrhovali výslechy svědků společně se státním zástupcem. Advokát říkal, že za svou praxi ještě nezažil, aby soud zamítl něco, co navrhuje obhajoba i obžaloba. Tady se to samozřejmě zamítlo. Prostě se to za žádnou cenu nesmělo odročit.

Hlavní a zároveň jediné důkazy byly takzvané znalecké posudky. Tím mám na mysli svou osobu, protože Budík již při výslechu přiznal, že byl šéfredaktor, distributor a vydavatel časopisu, tedy vše, co bylo za vinu kladeno mně. V podstatě to celé stálo na tom, že soudní znalkyně řekla, že články odpovídají mé stylistice a jsem tudíž jednoznačný autor. Na to se váže další pikantní věc. Oni mi připisovali asi pět nebo kolik článků. Jenže nakonec zjistili, že v nich asi nic závadného není, a navíc by to pořád nedokazovalo, že jsem byl šéfredaktor atd., takže tato „znalkyně“ až po uzavření spisu vypracovala posudek, kde tvrdila, že jsem autorem prostřední části předmluvy šéfredaktora v jednom čísle, tedy že ji psali dva lidé, přičemž já jsem autorem pouze té prostřední pasáže. To je samo o sobě dost absurdní konstrukce, ale jinak to zřejmě nešlo. Takže tím ze mě až po uzavření spisu, po dvou letech vyšetřování, udělali šéfredaktora a dosáhli svého cíle. Dále jsem byl obžalován, že jsem zajišťoval distribuci, výrobu a tak dále. To už soud nijak nedokazoval a ani se to nijak dokazovat nesnažil, prostě to jen konstatoval jako skutečnost.

Státní zástupce pak mně navrhoval tři roky nepodmíněně a Budíkovi podmínku tři roky s odkladem na pět let. Opět – jsme souzeni za tutéž věc, ale já jsem měl dostat tři roky natvrdo a Budík v porovnání s tím de facto nic. Soud ale zřejmě došel k závěru, že tím už by ta vykonstruovanost procesu vůči mé osobě byla do očí bijící, takže jemu dali aspoň „dvojku“.

Za zmínku stojí i to, že u mě státní zástupce navrhoval výši trestu na základě jakéhosi anonymního posudku policie, kde stálo, že se aktivně účastním demonstrací, sám je nahlašuji a podobně. Tím se sami nechtěně odmaskovali. U mě podmínka nestačila ne proto, že bych porušoval zákony, páchal trestnou činnost a podobně, ale proto, že se podle posudku politické policie účastním legálních akcí a pořádám je v souladu se zákony a Ústavou. Takže vám nakonec ještě přitvrdí na základě posudku od té samé ideopolicie, která vás obvinila a stíhala a který podepíše někdo, kdo šel k policii, protože ho nikde jinde nechtěli. Navíc v tom posudku opět nedokazovali nějaké mé porušení zákona související se souzenou věcí, dokonce vůbec netvrdili, že jsem tím součtem věcí, které údajně dělám, nějaký zákon porušil.

Byl to jednoduše čistě politický proces se vším, co k tomu patří, soud bez jakékoliv faktické legitimity a právoplatnosti.

Ještě bych rád dementoval jeden z mediálních nesmyslů, co se objevil a ptalo se mě na to více lidí. Psalo se, že nás „policie usvědčila na základě rozšifrování zašifrovaných e-mailů a pošty“. Není to pravda, s Budíkem jsem žádnou šifrovanou korespondenci nikdy nevedl, policie nic nedešifrovala, nikdo z nás nic zašifrované neměl a během celého vyšetřování ani u soudu nebyla jako důkaz předkládána žádná naše vzájemná korespondence, ať už šifrovaná nebo jakákoliv jiná. Pokládám to za záměrně vypuštěnou fámu, která měla podlomit důvěru uživatelů v šifrovací a zabezpečovací programy.

Počítáte s tím, že soud v Hradci Králové, kam jste se odvolal, by Vás rovněž mohl odsoudit k nepodmíněnému trestu odnětí svobody?

Já počítám úplně se vším. K odvolacímu procesu jsem si jako obhájce zvolil JUDr. Kubíčka a JUDr. Slámovou, které pokládám za advokátskou špičku v zemi, navíc se značnými zkušenostmi v obdobných případech. Úplně jiná otázka však je, zda se to vůbec bude soudit, nebo je už rozsudek napsán dopředu, stejně jako u první instance. Nevím, zda by pro systém v tuto chvíli bylo úplně nejžádoucnější poslat mě natvrdo do vězení. Podle mě šlo především o prolomení ledů – že už tu padl nepodmíněný trest za názor. Zda to odvolací soud potvrdí nebo zruší, případně změní trest na podmíněný, to už z tohoto hlediska nebude podstatné. Podstatné je, že se šroub totality zase o něco utáhl. Jestli jsem v tom hrál nějakou roli konkrétně já a snaha umlčet nepohodlnou opozici, to už je vzhledem k meritu věci jen nadstavba.

Jak jsem řekl, počítám se všemi eventualitami a mám i osobní názor ohledně pravděpodobného vývoje. Abych ale mohl říct jasnou prognózu, musel bych vědět, jak to rozhodla satanova synagoga – což samozřejmě v tuto chvíli vědět nemůžu a nevím.

Zvažoval byste v případě potvrzení nepodmíněného trestu např. odvolání k Evropskému soudu pro lidská práva?

Pokud zazní jakýkoliv nelegitimní verdikt, tedy cokoliv jiného než zproštění, jednoznačně vyčerpám všechny možnosti českých soudů (záměrně neříkám „práva“) a budu pokračovat až k Evropskému soudu. Myslím, že se naše státní orgány o mé vytrvalosti v těchto věcech už několikrát přesvědčily.

Co říkáte na dnešní soudnictví, kdy je člověk, který zabije v opilosti tři policisty, odsouzen na čtyři roky nepodmíněně a za dva roky je propuštěn, a nebo městský strážník, který zabije člověka, je odsouzen na jeden rok nepodmíněně a Vy, za údajné vydávání časopisu, jste dostal tři roky nepodmíněně?

Co jsou tři mrtví gójové v porovnání s časopisem, který obsahuje politicky nekorektní články o takzvaném holocaustu a jiných, sionistické okupační vládě nepohodlných věcech? Odpověď leží už v samotné otázce, když si ještě jednou prohlédneme spáchané zločiny a udělené tresty.

Uvedu zde ještě jeden svůj oblíbený citát, který celou věc dokonale ilustruje. Židovský soudce Meier Steinbrink na sjezdu amerického B’nai B’rith v roce 1950 prohlásil: „Podle amerických zákonů je zločin odpykán tím, že pachatel přijme a vykoná trest. My však o tom smýšlíme jinak. Kdo způsobí židovstvu újmu, ten se nikdy nesmí dočkat odpuštění. Učiníme všechno pro to, abychom takovému nepříteli Židů udělali život nesnesitelným tím, že ho zbavíme jeho postavení a společensky jej znemožníme.“

Sledoval jste kauzu, při které byla prokurátorka Ludmilou Brožová Polednovou odsouzena za podíl na justiční vraždě na šest let do vězení?

Jenom okrajově. Pokládám to za účelový hon na čarodějnice, bez ohledu na to, že si Polednová odsouzení nepochybně zasloužila. Ale než začneme soudit druhořadé a třetiřadé loutky, měli by být postaveni před soud představitelé tehdejšího režimu, vysoce postavení estébáci a podobně. To by ovšem tzv. „Sametová revoluce“ musela být skutečnou revolucí, ne jen stejně špatným divadlem, jako byly hry zednáře Havla, který byl spolu se svou klikou dlouhodobě připravován a nakonec i nainstalován k moci.

Narazili jsme na listopadový převrat a Sametovou revoluci. Jako první jí zpochybnil Miroslav Dolejší ve své Analýze 17. listopadu 1989. Předpokládám, že jste toto dílo četl. Co si myslíte o komunistickém režimu před rokem 1989 a již zmíněné Analýze od Miroslava Dolejšího?

Tu analýzu jsem četl a myslím, že mluví sama za sebe a jakékoliv komentáře jsou nadbytečné. Ze zdrojů kolem Dolejšího vím, že mu tehdy byla nabízena poměrně velká finanční částka za to, když své autorství Analýzy popře, což samozřejmě neudělal. A to také mluví samo za sebe. Vyšly ale i jiné kvalitní věci, teď mě namátkou napadá třeba Charta 77 od Václava Vejvody. Ten režim měl samozřejmě spoustu nevýhod a jako celý systém byl nefunkční. Na druhou stranu je fakt, že obyčejný člověk měl narozdíl od dnešní doby nezpochybnitelné sociální jistoty jako práce, bydlení a podobně. Je potřeba nedívat se na to černobíle. Jde i o kontext doby, padesátá léta byla úplně něco jiného než třeba léta osmdesátá. Samozřejmě jsme měli výhodu i v tom, že to tady bylo mnohem volnější než třeba v Rusku, kde bolševismus celou zemi morálně, ekologicky a ekonomicky naprosto zdevastoval.

Jaký je Váš názor na dnešní demokratický režim?

Tzv. „demokratický režim“ je pouze snůška propagandistických žvástů. Vezměme si, co všechno nám média a politici o demokracii každodenně pořád a pořád dokola opakují – že jde o vládu většiny, že politici zastupují zájmy voličů atd. A pak najednou zjistíme, že přijde otázka amerického radaru, 80 % obyvatel ho nechce – ale vláda ho schválí. Totéž se stalo například v případě odmítnutí Lisabonské smlouvy v irském referendu, kdy Sarkozy doslova řekl, že Irové prostě budou muset hlasovat tak dlouho, dokud ho neschválí. Anebo se najdou nějaké jiné cestičky. Každý uvažující člověk musí vidět křiklavý rozpor mezi tím, co se tvrdí, že demokracie je, a mezi skutečností. Veškerá rozhodovací moc je v rukou více či méně skrytých světovládců, pro které názor voličského stáda neznamená vůbec nic. Volby a celý tento systém představují jen způsob, jak udržet národ v klidu. Strčit lidem do ruky volební lístek a namluvit jim, že o něčem rozhodují, je jeden z největších a nejdokonalejších podvodů v historii.

Úplnou fraškou je pak systém dvou velkých politických stran, ke kterému, bohužel, také začínáme směřovat. Opět si vezměme za příklad radar. Vláda ČSSD o něm začne v tichosti vyjednávat. Vláda ODS ho schválí za velkého křiku opoziční ČSSD – té samé ČSSD, která jednání o něm zahájila – a jejích slibů, že až bude ve vládě, smlouvy zruší. Můžete se vsadit a sami se brzo přesvědčíte, že nezruší nic. „Naštvaný občan“ si pak ve své hluboké naivitě a neznalosti myslí, že to jedné nebo druhé straně spočítá, když bude v příštích volbách volit opozici. Jenže to je stejné, jako jít 4 roky po jednom břehu řeky, další 4 roky po druhém a myslet si, že tím ovlivníte nebo změníte směr jejího toku.

Vloni v listopadu jste byl svolavatel průvodu s účelem „Protestu proti účasti České republiky na okupaci Iráku“. Média celou akci označila za oslavu Křišťálové noci. Mohl byste shrnout celou tuto kauzu?

Fakt číslo jedna je, že já jsem tu demonstraci nahlašoval už na prosinec 2006, kdy nám to nezákonně zamítli, což později potvrdil i soud. Takže kdyby šlo o křišťálovou noc, nahlásil bych to na ní asi už napoprvé, ne? Celá ta situace vznikla nezákonným zákazem prvního ohlášení a to druhé ohlášení padlo prostě náhodou na den před křišťálovou nocí. Jenže ať vyberete jakýkoliv den v kalendáři, vždy se dá najít něco, co se k němu dá přiřadit. Jako například když probíhala na jaře demonstrace v Plzni a židovská obec přišla s tím, že to je výročí transportu plzeňských Židů, nebo něco podobného. O takovém výročí samozřejmě předtím nikdo v životě neslyšel. Tak ať židovská obec vydá manuál, které dny v roce jsou pro demonstrace volné. Pak jsme navrhovali změnu trasy i změnu datumu. Magistrát reagoval tak, že my ten průvod neuspořádáme nikdy a nikudy. Z naší strany vůle byla a předkládali jsme oficiální nabídky. Vůle nebyla ze strany systému, který chtěl za každou cenu konflikt. To jsou prostě fakta.

Jste neonacista?

To je taková hezká nálepka. Dneska je neonacista každý, kdo si dovolí říct o tomto systému a jeho praktikách pravdu. A kde už nestačí ani nálepky, tam přijdou na řadu kriminály, jak jsme viděli v případě soudu v Havlíčkově Brodě a jak to v celé západní Evropě můžeme vidět už desetiletí. Ale já říkám – buďme na nálepku „neonacista“ hrdí, protože to je ten nejlepší důkaz, jak systému vadíme a že děláme svou práci dobře. Pronárodní činnost a pozitivní mediální obraz, to je úplný protimluv, zvlášť když si uvědomíme, kdo ta média vlastní. Kdyby mě začali chválit a glorifikovat, musel bych se nad sebou vážně zamyslet, protože bych věděl, že něco dělám špatně. Dokud mě nenávidí, jdu správným směrem.

Děkuji za rozhovor.

Článek vyšel na blogu Kadlečíka na iDnes. Uveřejněn byl také na prop.sk.

Známka 1.1 (hodnotilo 123)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Články s podobnou tématikou

Tuto stránku navštívilo 24 453