Chytání se stébla

Mike Whitney

23.9.2008 Komentáře Témata: Krize 1092 slov

V pořadu ABC Good Morning America v pátek ráno hovořil senátor Christopher Dodd, vedoucí senátní bankovní komise. Dodd prozradil, že na záchranné schůzce s ministrem financí Paulsonem a ředitelem FEDu Bernankem konané před několika hodinami, bylo řečeno: „Ve skutečnosti nás od totálního kolapsu finančního systému oddělují možná už jen dny.“ Dodd dodal vážně, že za svou třicetiletou kariéru nikdy neslyšel používat taková slova.

Systém balancuje na hraně zlomu a navzdory povznesené náladě Wall Street z navrhovaného výkupného bilion dolarů za toxické hypoteční závazky, aby mohly být vymazány z bankovních knih, probíhá stále korekce trhu - zlý propad. Ten propad bude pokračovat, dokud nebudou odepsány všechny nekryté hypoteční závazky, nebo dokud se vyčerpaný dolarový systém celý nezhroutí. V každém případě v dohledné době nás čekají těkavost, nestálost a prudké výkyvy.

Většina lidí nechápe, co se ve čtvrtek stalo. Opakované špatné zprávy o selhání Lehman a 85 miliardové vykoupení AIG vyvolalo paniku na peněžním trhu a zmrazilo krátkodobé půjčky mezi bankami. Hodnota LIBOR (London Interbank Offered Rate, jde o úrokovou míru, kterou si banky účtují mezi sebou) se za noc zdvojnásobila na 6,44%. Bank of America hlásí úrok přes 6 %. Rovněž úrok LIBOR pro dlouhodobé půjčky prudce vzrostl. Ve středu vybrali nervózní investoři peníze z peněžního trhu a zaplavili jimi krátkodobé státní dluhopisy jen kvůli jistotám, které poskytují, a to i přesto, že jejich úrok se dostal do záporných hodnot, tedy zůstatek v době výběru bude menší než původní vklad. To je neslýchané, ale ukazuje to, jak může holý strach ovládnout trhy.

Ukazatel TED (měří stres trhu podle neochoty bank půjčovat jiným bankám) se rozšířil a trh s kredity zamrzl úplně. Půjčky mezi bankami na tříměsíční období a cena za státní dluhopisy s tříměsíčním cyklem se zvedly o plných pět procent. To je obrovské. Bankovní systém se zastavil.

Co to znamená? To znamená, že Federální rezervní banka ztratila nad systémem kontrolu. Úrokové sazby teď diktuje trh a ten trh je k smrti vyděšen. Tečka.

Když FED ohlásil svůj záchranný balíček – rozhodnutí utopit 180 miliard v globálním bankovním systému –, krátkodobé úrokové sazby LIBOR malinko klesly, ale dlouhodobé zůstaly tvrdohlavě vysoké. Smyčka se stále zatahuje. Tyto sazby jsou spojeny s šesti miliony amerických hypotečních úvěrů, které se budou v příštích několika letech obnovovat. Znamená to více špatných zpráv pro trh s nemovitostmi.

Celým systémem prochází hurikán pátého stupně a Henry Paulson se rozhodl, že nejrozumnější bude vybudovat přehradu z papírových dolarů. Přirozeně mnoho lidí, kteří rozumějí síle korekce trhu, pochybují o úspěchu. Nebude to fungovat. LIBOR tlačí úrok nahoru – to je „skutečná“ cena peněz. Úroková míra FEDu (2 procenta) je udržována infuzemi papírových dolarů do bankovního systému ve snaze držet úrok uměle nízko. A teď extrémní rychlost procesu korekce má FED na háku. Biliony dolarů kreditů je nasáváno do černé díry, což zvyšuje cenu peněz. Je to mimo dosah Bernankeho moci. Musí ustoupit z cesty a dovolit cenám klesnout, jinak hrozí, že se dolarový systém rozplyne v deflačním vakuu.

Problém nelze vyřešit tím, že se přesunou dluhy bank na daňové poplatníky. To je iluze. Přidáním jednoho nebo dvou bilionů dolarů k zadlužení státu Paul pouze jistí, že úrok půjde nahoru, cena nemovitosti se zhroutí, nezaměstnanost vyběhne a zahraniční centrální banky se zbaví dolaru. Pravdu říci, neexistuje už nic, co by se pro korekci trhu dalo udělat, stejně jako se nedá udělat nic pro korekci gravitace. Myšlenka, že masivní dluh a platební neschopnost se dá vymazat zvýšením likvidity (tiskem peněz) jen ukazuje na fundamentální nepochopení ekonomiky. Proto je Henry Paulson nejhorší možnou osobou, která by měla řídit tzv. záchranné akce. Paulson pochází z podnikatelské kultury, která odměňuje podvod, povyšuje touhu po osobním majetku a nevidí nic špatného na extrémním riziku. Paulson je pro svět financí totéž, co byl Rumsfled pro vojenskou strategii. Jeho styl vlády a jeho pokrytecký útěk před odpovědnosti ve vystoupení před kongresem garantuje katastrofu. Mimochodem, proč by se měli daňoví poplatníci radovat nad tím, že akcie Morgan Stanley, Washington Mutual a Goldman Sachs vylétly nahoru po oznámení, že stát vykoupí špatné půjčky? Tyto banky jsou v podstatě v bankrotu a jejich obchodní model selhal. Udržovat nesolventní banky na umělém dýchání není záchranný plán; je to šílenství.

Nikdo nemá představu o rozsahu toho, co nás čeká, nebo o velikosti dluhu, který bude třeba odepsat. To proto, že 30 let deregulací umožnilo vzniknout paralelnímu finančnímu systému, ve kterém se točí přes 500 bilionů dolarů obchodovaných v derivátech bez jakéhokoliv dozoru státu a bez účetnictví. Tyto stínové transakce jsou křížem krážem provázané celým „regulovaným“ systémem a to tak, že představují jasné momentální riziko širší ekonomice. Je to Augiášův chlív. Například je odhadováno, že je tam 62 bilionů tzv. Credit Default Swaps (CDS), což v podstatě je pojistka na záruky, pokud by selhaly. Pojišťovna AIG byla zainteresována v CDS stejnou měrou, jakou v jiných, regulovaných pojistkách. Ptáte se, proč by AIG dávala přednost CDS před normálními pojistkami?

Protože stejně jako banky mohou pojišťovny (v tom případě AIG) maximalizovat svůj profit tím, že minimalizují kapitálové krytí. Jinak řečeno, AIG ve skutečnosti neměla kapitál na proplacení náhrad ve chvíli, kdy CDS smlouvy začaly bouchat. Pokud by to bylo od začátku rozumně regulováno, pak by stát dohlédl na to, aby pojišťovna měla dostatečné krytí na náhrady v případě, že trh začne klesat. Nyní budou daňoví poplatníci platit za nezákonný systém, který umožnil lidem jako „reprezentantu firem“ Henry Paulsonovi dostat se na svou pozici. Definice deregulace v jedné větě: systém, který umožňuje bankéřům z Wall Street vytvářet kredity z čistého vzduchu a když jejich podvod praskne, mohou s nářkem utíkat o pomoc ke kongresu.

Inflace měny, tisk více peněz a zvyšování zadlužení současnému deficitu nepomůže. Špatné půjčky musí být započítány a zlikvidovány. Paulsonovou strategii je vytvořit nový oceán červených čísel, přičemž odmítá postavit se tváří v tvář problémům, které to způsobily. To je jen další podráždění spotřebiteli vedené recese, o které ekonomové vědí, že zasahuje každý kout země. Poptávka klesá a lidé neutrácejí z důvodů poklesu hodnot svých nemovitostí, ztráty zaměstnání a zpřísněných pravidel pro půjčky v bankách. Ekonomika nepotřebuje další ránu ve formě vyšších daní, většího deficitu nebo inflace. Paulsonův plán je medvědí pomoc. Zadlužení je horentní a útrapy budou citelné, ale problém nelze řešit rozdrcením střední třídy nebo likvidaci měny.

Selhání trhů a zmrazení bankovního systému – to bude výsledek masivního kreditu zlehčeného o biliony dolarů nízko úročeného kreditu Federální rezervní banky, který byl multiplikován formou komplexních derivátů a extrémních pák nasazených spekulativními bankéři. Tohle vytvořilo největší majetkovou bublinu v historii. Tato bublina se teď chystá prasknout, což byl předvídatelný výsledek nehlídaného trhu, kde je jednotlivým hráčům dovoleno vytvořit libovolné množství kreditů.

Článek Grasping at Straws vyšel 21. září na serveru counterpunch.org. Překlad editor.

Známka 1.1 (hodnotilo 123)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Články s podobnou tématikou

Tuto stránku navštívilo 26 615