USA prověří Krym

…Ruská carevna Kateřina II. dobyla Krymský chanát a připojila jižní oblasti (1783) k Rusku.a v rámci druhého a třetího dělení Polska (1793 a 1795) i pravobřežní Ukrajinu. Rusko ukrajinskou zemi zbavilo veškeré autonomie, včetně kozácké, rozdělilo ji na gubernie, podrobilo tuhé rusifikační politice a násilně zavádělo i pravoslaví.

Na začátku 19. století podléhalo dnešní území Ukrajiny Rusku a Rakousku. Ukrajinské národní vědomí se tak formovalo v boji proti cizí nadvládě. V ukrajinských guberniích Ruska žilo 5,3 milionu městských obyvatel a 5,2 milionu obyvatel vesnických. Institucionální výraz našlo národní obrození ve vzniku tajného spolku Bratrstvo sv. Cyrila a Metoděje, založeného roku 1846 v Kyjevě, který se pokusil formulovat národní požadavky. Roku 1863 vznikl další vlastenecký spolek, Hromada, který vydával ukrajinské časopisy Osnova a Hromada. Působil do r. 1867, kdy ruská vláda zakázala vyučování ukrajinského jazyka a vydávání časopisů v ukrajinštině.

Během první světové války bylo v ruské armádě okolo 3,5 milionu Ukrajinců, v rakousko-uherské armádě jich sloužilo 250 000. První světová válka zasáhla pustošivě především západní Ukrajinu (Halič), která se stala jedním z největších bojišť…

Po Říjnové revoluci převzala Centrální rada moc v Kyjevě, 20. listopadu 1917 vyhlásila republiku a podpořila pokračování války. Bolševici vyhlásili 25. listopadu 1917 v Charkově Ukrajinskou sovětskou republiku. Centrální rada plnila také funkci parlamentu a 24. ledna 1918 proklamovala nezávislou Ukrajinskou lidovou republiku. Vláda se však už 8. února 1918 musela přesunout do Žitomiru, protože Kyjev dobyla Rudá armáda. Po separátním míru s centrálními mocnostmi v Brestu Litevském, německá a rakouská vojska obsadila postupně téměř celou Ukrajinu. Centrální rada se vrátila do Kyjeva a tam 29. dubna 1918 schválila první ústavu Ukrajinské lidové republiky. Hejtmanem Ukrajiny s diktátorskými pravomocemi se však koncem dubna 1918 prohlásil hejtman Skoropadskyj. Po porážce centrálních mocností na bývalém haličském území Rakouska-Uherska vznikla Západoukrajinská lidová republika. Proti diktatuře Skoropadského se v listopadu 1918 zformoval Ukrajinský národní svaz, který vytvořil 14. 12. 1918 Ukrajinské direktorium a v prosinci obnovil Ukrajinskou lidovou republiku. Předběžnou dohodou v prosinci 1918 se tato republika sjednotila se Západoukrajinskou lidovou republikou. V únoru 1919 Kyjev dobyla sovětská vojska, vláda musela uprchnout a jejím předsedou se stal ataman Simon Petljura. Podle rozhodnutí pařížské mírové konference byla západní Ukrajina (východní Halič) připojena k Polsku. Koncem srpna 1919 Kyjev společně dobyla vojska Ukrajinské lidové republiky a armáda ruského generála Děnikina, ale jejich spojenectví se rozpadlo a Petljura musel utéci. V prosinci 1919 Kyjev opět dobyla sovětská vojska. V polsko-sovětské válce, dne 6. 5. 1920 obsadilo Kyjev Polsko a obnovilo Ukrajinskou lidovou republiku. Do 12. června 1920 se Ukrajina znovu dostala pod sovětskou moc a vznikla Ukrajinská sovětská socialistická republika, která 30. prosince 1922 vstoupila do svazku SSSR…(

Ukrajina se dále rozvíjela v rámci Sovětského svazu, ve kterém se konstituoval sovětský typ společenského zřízení s mocenským monopolem komunistické strany. Industrializace a kolektivizace zemědělství změnily ekonomickou a sociální strukturu země. Násilné metody kolektivizace si vyžádaly obrovské ztráty na životech. Jen při hladomoru v roce 1932 zemřelo na Ukrajině asi 5 mil. lidí. Sovětská moc pod rouškou proletářského internacionalismu potlačovala ukrajinské národní cítění. Stejně jako v jiných částech Sovětského svazu i tady přinášela diktátorská realizace subjektivistických představ o výstavbě socialismu hmotnou a duchovní devastaci. Po vypuknutí německo-sovětské války v června 1941 okupovala Ukrajinu německá armáda a její spojenci. Mezi Jižním Bugem a Dněstrem byla vytvořena rumunská generální gubernie Transistrie, západní oblasti byly jako distrikt Halič podřízeny německé moci v Polsku a na zbývajícím území byl vytvořen říšský komisariát Ukrajina. Nacisté počítali s protisovětskými a protiruskými náladami na Ukrajině, ale v zemi se postupně rozvinulo rozsáhlé odbojové hnutí. Silný byl odpor mladých Ukrajinců proti masovému odvlékání na práci do Německa. Němce však fakticky podporovala tzv. Ukrajinská povstalecká armáda (UPA). Na přelomu let 1943-1944 Ukrajinu postupně osvobozovala Rudá armáda a byla obnovena sovětská moc se všemi pro ni charakteristickými znaky a projevy. V období druhé světové války zahynulo na frontách i v zázemí 7-8 milionů Ukrajinců. (Na počátku třicátých let měla Ukrajina 41 milionů obyvatel, v roce 1945 to bylo jen 27 milionů.)

Západní Ukrajina se v roce 1920 stala součástí Polska a v září 1939, na základě paktu Ribbentrop-Molotov, byla připojena k Ukrajinské SSR. V červnu 1940 se území Ukrajiny rozšířilo o severní Bukovinu a část Besarábie. V létě 1945 byla k Ukrajině připojena Podkarpatská Rus. V roce 1954, z iniciativy N. S. Chruščova, byla k Ukrajině přičleněna oblast Krymu.