Čas pro Írán
Média nás nestále masírují informacemi o údajné zrůdnosti íránského režimu, jeho militantní zvrhlosti, podpoře terorismu a o nebezpečnosti jeho atomového programu pro okolní svět. USA tvrdí cosi o připravenosti pomoci svým spojencům a možném řešení konfliktu jinak, než diplomatickými kroky. Což lze chápat, že židovská lobby plně podporuje či snad požaduje napadení Íránu?! Radar v Brdech se též odůvodňuje jen Íránem případně severní Koreou. Ani zmínky o tom, kdo přijde potom? Rusko nebo Čína?
Není vůbec podstatné, zda či jak moc jsou tyto informace pravdivé. Plundrování Iráku, tato ohromná tragédie pod záminkou možného užití zbraní hromadného ničení zlým diktátorem Saddámem, pohltila jak zemi okupovanou, tak i okupující. Dnes už nikoho nezatěžuje, že se tam nenacházely žádné nebezpečné výrobny chemických zbraní, ani samotné zbraně hromadného ničení.
Samozřejmě, Saddám byl diktátor, dlouho podporovaný právě spojenými státy. Ale tato válka nebyla zahájena kvůli jeho svržení, jejím ohlášeným cílem bylo najít a zničit zbraně hromadného ničení, kterými Sadám ohrožuje okolní svět. Tato válka byla presentována jako boj dobra proti zlu a díky ní, měli národové v tamější oblasti být šťastné!?
Za mnohaleté íránsko-irácké války USA podporovaly Irák. Očekávaly snad, že po vysilující válce v Íránu opět nastolí proamerickou vládu. K ničemu takovému dosud nedošlo. Tento záměr přesto zůstává trvale aktuální.
Vytváření dojmu údajné nebezpečnosti Íránu zároveň klade otázku, jak blízko jsme samotnému útoku proti tomuto státu. Írán byl již donucen přestat obchodovat v dolarech, stáhnout své finance z některých bank, tam kde této zemi nebylo umožněno své peníze odčerpat, tam jí následně byly údajně tak říkajíc zmražené. Češi a jiní tzv. spojenci školí dnes irácké vojáky pro pozemní válku.
Vše zdá se, je již na spadnutí. Írán nedávno demonstroval světu svou technologii a schopnosti se bránit. To jediné je i hlavní důvod, proč se stále vyčkává. Islámská republika Írán není totiž totéž, co Afghánistán. Nejde o žádnou zaostalou zemi. Jde o rozvinutou a zároveň i obyvatelstvem poměrně početnou zemi. USA tedy stále musí ještě vyčkávat než tento nesnadný a nevratný krok učiní. Právě náročnost přepadení, likvidace vládnoucího systému a jeho elit je nejlepší obranou této země. Podobně tak i negativní zkušenost s poválečným chaosem na již dlouho okupovaných územích v zemích Afghánistán a Irák.
Předpokládám, že tento úkol, zda rozpoutat další válečné peklo čeká až nového presidenta USA. Oba kandidáti McCain i Obama ohledně Íránu užívají podobnou rétoriku. Válkou proti teroru, to je i jejich heslo. Nelze tedy vyloučit, že se v blízké době znovu dočkáme tvorby míru válečnými prostředky.