Blíží se po 16 letech vítězství „bratrstva“?

Jak taková válka o moc vypadá, nám zúčastnění předvedli před necelým týdnem ve Španělském sále Pražského hradu.

Ať už to byly Havlovy pokusy skrze politické strany (ODA, Unie svobody, Cesta změna), pokusy tzv. občanské (výzva Děkujeme, odejděte, Dřevičská výzva, Impuls 99) nebo pokusy mocenské (Havlovi lidé ve vedení ČNB, stávka v ČT neboli ČT – věc veřejná nebo dopředu naplánovaný tzv. Sarajevský atentát s pokusem o kriminalizaci některých špiček v ODS v čele s Klausem). Za všemi těmito pokusy stáli lidé z blízkého okolí Václava Havla.

Lidé představující toto „Havlovo bratrstvo“ samozřejmě popírají, že by byl J. Švejnar jejich kandidát, ovšem realita je zcela jiná a usvědčuje je ze lži. Švejnar dělal prezidentu Havlovi po roce 1992 ekonomického poradce a aby mu to nebylo líto, tak si nyní tyto role prohodili a dělá tak Havel poradce Švejnarovi. Jan Švejnar se též např. hlásí mezi přátelé Knihovny Václava Havla v USA. Dáme-li si to do kontextu s postoji ostatních známých členů bratrstva před nynějšími volbami, je jasné kde je pravda.

To, že jim podal v boji proti Klausovi pomocnou ruku ublížený Jiří Paroubek je vcelku pochopitelné, vzhledem k nedávným událostem kolem voleb do poslanecké sněmovny a tvorby nové povolební vlády. Kubiceho zpráva vycucaná z prstu, vytažená na veřejnost za vydatného přispění pánů Langera a Vidíma z ODS těsně před volbami, je jistě velkým motorem nenávisti Kubiceho údajného pedofila Paroubka, který nemůže též Klausovi zapomenout prapodivný způsob prezidentství při vytváření nové vlády po volbách.

Je bezpochyby, že V. Klaus je silně kontroverzní politik a nadstranickost je pro něj stejně prázdný výraz jako svého času tzv. špinavé peníze. Jeho minulost v socialistickém prognostickém ústavu nebo jeho způsob ekonomické transformace naší země pro roce 1990 určitě nepatří mezi to, čím by se mohl moc chlubit a na kritiku těchto věcí také tak podrážděně reaguje.

Afér kolem jeho osoby bylo za jeho dosavadního politického života více než dost (financování sponzory ODS, kauzy LTO, Agroplast, V. Kožený atd.) a jistě by si mnoho lidí právem přálo, aby se jednou našlo v naší zemi dost vůle k potrestání všech špinavostí, které se u nás po roce 1989 děly.

Krom jeho postoje k možným příčinám globálního oteplování jsou tyto Klausovy „stíny minulosti“ tak nyní nejvhodnějším klackem a vděčné téma pro mediální masáž českého národa.

Člen bratrstva J. Pehe na svém blogu píše v příspěvku „Poslední bitva nevzplála“: „Ti, kdo vůbec znají jméno současného českého prezidenta, obvykle pouze vědí, že je to politik s výstředními názory, jež ovšem není třeba brát nikterak vážně…. Pokud přestane být módní globální oteplování, najde Klaus něco jiného, čím se bude snažit provokovat …“

Naproti tomu je některými médii a lidmi z „bratrstva“ prezentován J. Švejnar jako tzv. „svěží vítr“. Obraz J. Švejnara je samozřejmě velmi propracovaný, se silným kladením důrazu na jeho povahové rysy a vysokou odbornost. Je nám prezentován jako slušný, příjemný chlapík s vysokou ekonomickou odborností, který hrdě bojoval proti rozkrádání státu za asistence Václava Klause (malá, velká a kuponová privatizace). Cílem není nic jiného než snaha o vytvoření domnělého maximálního protikladu k Václavu Klausovi.

Minulost J. Švejnara je ovšem také plná otazníků a podivných okolností, zejména spojených s údajným hrdinným útěkem z totalitního Československa a také s aktivitami jeho otce v StB, se kterou spolupracoval. Vzhledem k promyšlené, cílené a profesionální mediální kampani, která se na sklonku minulého roku rozpoutala kolem tohoto člověka, kterého do té doby téměř nikdo neznal, je nutkání se usmívat nad jeho tvrzením, že si kampaň platí výhradně z rodinných úspor, velmi silné. Na některé rozpory a podivnosti upozorňuje též článek „Co nám to vykládáte, pane Švejnare? aneb Švejnarovy nepravdy“ (euPortál.cz).

Necháme vydělat americké zbrojovky?

Švejnar, stejně jako všichni ostatní členové Havlova „bratrstva“, odmítá všelidové referendum o americké vojenské základně v Brdech a podporuje souhlas české vlády s její výstavbou. Jeho předvolební kličkovaná a mlžení je jen hra na vlka, který se má nažrat, ale koza musí zůstat celá. Švejnarův názor najdete např. v rozhovoru na Aktuálně.cz v sekci video dne (Švejnar: Referendum k radaru? Říkám ne).

Havlova radarová angažovanost jde až tak daleko, že nejen urážel v německém tisku český národ za jeho „zbabělé čecháčkovství“ kvůli odporu veřejnosti vůči radaru, ale riskoval i mezinárodní skandál díky jeho veřejné žádosti na přítomnost mezinárodní misi pozorovatelů u voleb v Polsku, kde se čekalo pravděpodobné vítězství Tuska, jehož pohled na zahraniční politiku je ve vztahu k USA i Rusku na rozdíl od do té doby „vládnoucích dvojčat“ daleko střízlivější.

Není na škodu připomenout další souvislosti spojené s americkou základnou v Brdech. Např. v květnu 2007 se pražské konference ohledně radaru účastnila i americká velvyslankyně při NATO Victoria Nuland. Nebylo by na tom nic zajímavého, kdyby to nebyla manželka Roberta Kagana, spoluzakladatele PNAC (Projekt pro nové americké století) a člena vlivné CFR (Rada pro zahraniční vztahy), kterou založil židovský bankéř D. Rockefeller jako nástroj mocných pro ovlivňování americké zahraniční politiky. Kam tím směřuji, již někteří informovanější určitě vědí.

Frontální útok bratrstva

Je normální, aby V. Klaus, těšící se dle průzkumů veřejného mínění dlouhodobé přízni veřejnosti coby nejdůvěryhodnější ústavní činitel (např. STEM: červen 2007 – asi 75%), najednou během několika týdnů přízeň veřejnosti ztratil? Kdo může stát za tak výraznou a náhlou změnou veřejného mínění?

Je to pořád ten samý Klaus, nic nového a překvapivého neřekl ani neudělal, tak co se stalo? Nebo že by nám všechny průzkumy dlouhodobě lhaly? Nebo nám lžou nyní?

Jak přesvědčit stádo, neboli lid, aby v Klausovi viděli satana, který může za všechno špatné v této zemi a který je ve světě za kašpara? A jak vidět v Švejnarovi rytíře světla, který nás zachrání z nacionální temnoty a přivede konečně ke globálnímu blahobytu? Jak jinak, než propracovanou kolektivní mediální masáží. Velmi výstižný je článek na Aktuálně.cz s názvem „Průzkum: Souboj o média vyhrál před volbou Švejnar“.

Není náhoda jako náhoda!

Je náhodou, že v magazínu sobotního Práva vychází 22. prosince 2007 velký rozhovor s Václavem Malým, jedním z členů tzv. bratrstva a známou tváří polistopadových událostí 1989? V. Malý nám tam sděluje, že by si přál více občanské angažovanosti a v narážce na Klause upozorňuje, že někteří politici občanské společnosti nepřejí. Nepoužívá tyto fráze nyní náhodou J. Švejnar?

Dále se dozvídáme, že největší úctě se u něj mezi politiky těší Karel Schwarzenberg (další člen bratrstva), mimochodem dotlačený na ministerské křeslo V. Havlem. Při otázce, koho by chtěl na Pražském hradě, odpovídá: „Mrzí mě, že při minulé volbě nebyl zvolen Jan Sokol“.

Je náhodou, že se 21. ledna 2008 dočítáme v deníku MfD a také na teletextu ČT1 o údajném dalším spisu StB vedeném na Václava Klause nazvaném „REK“? Byl ovšem údajně 9.prosince 1989 skartován a není tedy podle MfD jasné, co StB na Klausovi zajímalo.

Že nejsou kromě záznamu ve slovenském Ústavu paměti národa žádné důkazy? To ale vůbec nevadí, semínko pochybností bylo zaseto, účel plivnutí je splněn.

Je náhodou, že týden před prezidentskými volbami, přichází do kin dokumentární film „Občan Havel“, který je z určité části věnován právě boji prezidenta Havla s premiérem Klausem? Pro koho tento dokument vyznívá příznivě a pro koho nepříznivě je zcela nepochybné. Jediný, kdo na to upozornil, byl článek „Havlovský film pomáhá Švejnarovi. Trefuje se do Klause“ (Aktuálně.cz).

Další z členů bratrstva J. Pehe na svém blogu píše v příspěvku „Poslední bitva nevzplála“:

„Osobně bych byl radši, kdyby do čela státu nastoupil politik, který přinese závan nového větru. Politik, který není nejrůznějšími průhlednými i neprůhledným vazbami spojen s politickým a ekonomickým establishmentem, jenž sám pomohl stvořit … Švejnar by zřejmě vnesl do české politiky nové impulsy, méně by se bojovalo podél stranických linií, více by se hledala v diskusi řešení pro zemi. (Tady je dobré připomenout, jak vypadalo prezidentování za V. Havla, který byl za své „hradní politikaření“ kritizován velmi často.) Pehe kritizuje články Bohumila Doležala, ve kterých se tvrdí, že bude-li zvolen Švejnar, vytvoří se tím jakási Národní fronta komunistů, ČSSD, středových stran a společenství Pravdy a lásky. Navíc prý příznivcům Švejnara nejde o nic jiného než o zničení ODS. (Tento článek dle mého spíše vyznívá souhlasně s názorem B. Doležala)

Na závěr snad jen zprávu, že analitický web Mediainfo.cz zveřejnilo 4.2.2008 analýzu, kterou shrnula ve vše říkajícím článku „Bývalý prezident Václav Havel již druhý týden v pětici nejmedializovanějších politiků“.

Jan Švejnar jako prezidentský kandidát globalizace?

Když se vrátil Švejnar v roce 1990 z amerického exilu, přišel jako člen mise Světové banky, jakožto instituce symbolizující nastupující „amerikanizaci“ světa. Švejnar má proto jedno velmi oblíbené slůvko, které nezapomíná při každé příležitosti zmínit, a to slůvko „globalizace“. S jeho vazbami na Mezinárodní měnový fond a Světovou banku, jako globalizační finanční instituce ovládané Spojenými státy, tak nelze čekat nic jiného. Uvedu v této souvislosti několik jeho vyjádření.

Přednáška J. Švejnara na Západočeské univerzitě v Plzni:

„Jsme odsouzeni k tomu být v době globální ekonomiky úspěšní, nebo padnout.“

Projev J. Švejnara před parlamentem při volbě prezidenta:

„Třetím případem jsou výzvy globalizace. Světová konkurence se rychle zostřuje …. Globalizaci a její průvodní jevy můžeme popírat, ignorovat, bát se jí …. Já nabízím jiný přístup: přijmout globalizaci jako příležitost. Budu tím, kdo bude otevírat témata související s globalizací ….“

Ze zasedání MMF a Světové banky v Praze v roce 2000 přinesla tehdy BBC tyto informace:

Odpůrci globalizace požadují zrušení Mezinárodního měnového fondu i Světové banky. Odmítají také hospodářskou globalizaci, která podle jejich mínění hájí pouze zájmy mezinárodního obchodu. Společný výbor obou institucí včera, v předtuše možných demonstrací, vystoupil na obranu globalizace, která prý může přinést do chudých zemí pokrok a stabilitu. Trend, směřující k dalšímu propojování světové ekonomiky, je podle mne nezvratný, dodal prezident Světové banky James Walthenson.

A nyní poučná část tehdejšího rozhovoru BBC s J. Švejnarem, který se tohoto zasedání také účastnil.

Učinili, podle vašeho názoru, Mezinárodní měnový fond a Světová banka v poslední době dost na poli reformy svého vlastního úsilí?

Jan Švejnar: Ano začali. Samozřejmě jsou teprve na samém počátku. Světová banka, myslím si, se orientovala poměrně o něco dříve, o pár let dříve. Měnový fond vlastně až teprve nyní začíná, pod vedením nového výkonného ředitele. Takže vlastně bude na tom vidět za pár příštích let, jak se ty instituce změní. Jestli to bude podstatná změna. Jestli právě vezmou v úvahu to, jak je potřeba zajistit, aby vlastně výhody globalizace byly široké a postihly i ty chudší země světa.

Ale o těch jejich reformách se hovoří už přece jenom delší dobu. Mohl byste uvést nějaké konkrétní příklady, čeho dosáhly?

Jan Švejnar: No tak zatím toho mnoho nedosáhly. Pouze bych řekl, že taková největší reforma, kterou zavedl sám Walthenson, je, že Světová banka se přeorientovala na chudobu. To znamená, že se opravdu zajímá o to, co vlastně způsobuje chudobu. Jak by mohla svými a jinými akcemi chudobu zlehčit nebo ji zmírnit. To je, bych řekl, taková největší reforma. Ve strukturální sféře se samozřejmě navrhuje, aby se Světová banka přeorientovala co nejvíce na nejchudší země. A to se ještě nestalo.

Filosof, Erazim Kohák, řekl nedávno BBC, že považuje hlasy z Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, které přiznávají své vlastní chyby a chtějí je napravit, za pouhé pokrytectví. Co si o tom myslíte vy?

Jan Švejnar: Já myslím, že to není jako pokrytectví. Já znám dost lidí, kteří pracují ve Světové bance. A opravdu jsou tam dost zdatní profesionálové. Na druhé straně jsou zvyklí už dlouhou dobu fungovat podle určitého klíče. A takže i když mění své chování, je to velmi pomalá změna.

Vize globálního vládnutí

Člen Havlova bratrstva J. Pehe to na svém blogu v příspěvku „Poslední bitva nevzplála“ píše natvrdo. Cituji: „Němci o Češích kdysi posměšně říkali, že si neumí vládnout. Pokud je to ještě stále ve větší míře pravda, moc to nevadí, protože jsme jakýmsi historickým samospádem naštěstí doputovali do EU i NATO, takže si vládnout zase tak moc nemusíme.“

Toto je právě přesně popsaná vize J. Švejnara, V. Havla a jeho bratrstva. Neochota Švejnara vzdát se amerického občanství budíž varováním, čí prezident by to ve skutečnosti byl, českého národa asi ne !

A jaký globalizační postoj dlouhodobě zaujímá jeho přítel V. Havel? Zde je několik střípků jeho výroků.

„…Nepochybně by se dalo nalézt mnoho způsobů, jak tento pocit posilovat, například i tak, že by lidé platili OSN přímo, byť samozřejmě prostřednictvím státní správy svých států, tedy že by nešlo o příspěvky států, to jest vlád, ale o příspěvky všech obyvatel naší planety. I kdyby každý zaplatil třeba jen miliontinu svého ročního příjmu, ale věděl jasně, že OSN je i jeho podnik, bylo by to skvělé…“ (Projev prezidenta republiky Václava Havla k 50. výročí Všeobecné deklarace lidských práv)

„…Je jí vznik, tvorba a rozvoj nadnárodních či regionálních společenství. Takových společenství je dnes ve světě hodně a vyznačují se různým charakterem či různým stupněm integrace. Věřím v tuto cestu. Věřím ve význam organismů, které jsou kdesi na půli cesty mezi národním státem a světovým společenstvím a které mohou být významným prostředníkem celosvětové komunikace a kooperace. Domnívám se, že tento integrační trend je v dnešním světě, v němž - jak řečeno - každé údolí touží po samostatnosti, třeba maximálně podporovat… Věřím, že to je jediná cesta ke skutečné obnově odpovědnosti člověka za sebe a za svět. A zároveň jediná cesta k takovému hlubšímu porozumění mezi kulturami, které jim umožní vpravdě ekumenicky spolupracovat na novém světovém řádu…“ (Projev prezidenta republiky Václava Havla při převzetí čestného doktorátu Harvardské univerzity)

„…Žijeme, jak známo, v přelomové době, kdy se nejen hledá nový evropský i světový řád, ale i nová struktura lidských a civilizačních hodnot. V takové době bychom se měli zesíleně zajímat i o skrytější či zapomínané či přehlížené roviny našich duchovních i politických dějin a důkladně a bez povrchních paradigmat je zkoumat…“ (PPROJEV PREZIDENTA REPUBLIKY VÁCLAVA HAVLA U PŘÍLEŽITOSTI PŘEVZETÍ CENY SV. VOJTĚCHA)

„…žijeme na planetě, kterou dnes - poprvé v jejích dějinách - obepíná jediná lidská civilizace. Osudy miliard lidí a stovek národů jsou dnes propojeny touto globální civilizací do té míry, že splývají v osud jediný… Proces civilizačního zestejňování je tedy provázen i procesem protichůdným, to jest procesem rostoucí sebeobrany různých kulturních identit. Jak tomuto ohrožení čelit? Jaký světový pořádek a jaký systém celosvětové spolupráce budovat…?“ (Projev prezidenta republiky Václava Havla při zahájení konference "Budoucnost naděje")

Na závěr lze již jen připomenout, že díky těmto zastáncům globalizovaného světa ovládaného několika nadnárodními institucemi se ze slova „nacionalista“ stalo sprosté slovo. Nacionalista je každý, kdo nechce pustit do země nadnárodní (čti americký) kapitál a světové korporace, z nichž drtivá většina je opět „Made in USA“. Nacionalista je každý, kdo se nedívá na Evropskou unii, na NATO a na globální obchod jak na posvátnou krávu. Prezidentské volby v Srbsku toho byly zářným příkladem.