Udavač z Nizozemska
Žalobníček s cejchem práskače
30.11.2007 Komentáře Témata: Česká republika 565 slov
Říkalo se tomu kdysi stavovská čest - ať kolega udělal, co udělal, jeho okolí se k tomu zásadně nevyjadřovalo. Jinak by to bylo jen podlé práskačství a žalobnictví. Ať byl důvod jakokoliv oprávněný.
Jaroslav Hutka tyto způsoby zřejmě nezná. Anebo, asi je v obraze, ale v době, kdy mu dochází dech i síly a konkurence ho dávno převálcovala, dělá, že nevidí neslyší. Každý zlikvidovaný a zostuzený konkurent je dobrý konkurent. A tak se dal svým neumělým veršotepectvím do špinavé práce a složil donašečský song o udavači z Těšína.
O údajném udavači, který se oprávněně stal ikonou dnešní doby, muzikantem s úžasným charisma a básníkem, prvním hned po Kainarovi... Tedy s vlastnostmi, o kterých se panu Hutkovi nikdy nezdálo ani v těch nejtroufalejších snech. Talent se zkrátka vydřít nedá. Napadá mě možná trefná reminiscence - Mozart a Salieri. Prokazatelný génius a zneuznaný žárlivec...
Donášel Jaromír Nohavica na StB, nebo nedonášel? Ublížil někomu tak, že dotyčný byl nějak SNB či tajnými službami šikanován, či dokonce vězněn? Nic takového se nestalo. Přiznal se, že se s estébákem Liberdou scházeli v hospodě a řekl mu jen to, co všichni tajní i netajní už o inkriminovaných osobách dávno věděli.
Vlk se nažral a koza zůstala celá, resp. StB měla co chtěla a Kryl o tom neměl ani zdání. Budiž mu země lehká. Navíc se o tom podivném donašečství ví už od roku 1991. Věděl to i Hutka. Proč tedy jeho paskvil nevznikl už tenkrát...?
Znám Jarka přes dvacet roků. A myslím si, že se známe dost dobře. Vím, co je zač a že nesmyslné tvrzení, že by někdy někoho úmyslně poškodil, je pouhou fantasmagogií a výplodem něčího chorého mozku. Jsem na to pyšný, že když se potkáme, podáme si ruce...
A také přidám trochu patosu. Může-li být někdo chodící mindrák, jako pan Hutka, proč bych si já nemohl dovolit být trochu pateticky rozmarný. Moje babička byla moudrá žena. Když si farníci začali šeptat, že pan farář z vedlejší farnosti má techtle mechtle se svojí kuchařkou, vyřešila to lakonickým konstatováním s náramně filozofickým podtextem:
,,Když půjdeš po cestě a přijdeš na křižovatku, uvidíš tam dřevěný ukazatel ve tvaru ruky, jak prstem ukazuje, kudy dál. A ten ukazatel je poplivaný a otlučený, protože každý druhý, kdo projde kolem, se do něho trefuje kamením. Není ale podstatné, jak ta směrovka vypadá, důležité je, že ukazuje ten správný směr..."
Vždycky jsem si vzpomněl na tato slova, když si někdo vyléval zlost třeba na geniálním herci Karlu Högerovi za to, že byl donucený při vítání říšského protektora hajlovat, nebo když Jan Masaryk vstoupil do zločinecké Gottwaldovy vlády jako ministr zahraničí a odjel s její delegací do Moskvy...
Co kdyby Nohavica spolupracoval a donášel CIA, FBI, MI6 či virtuálnímu Bodiemu a Doylovi z CI5, byl by dnes hrdina a Hutka by o něm pěl ódy, jako Josef Laufer o statečném chlapíkovi - kapitánovi Minaříkovi, co chtěl vyhodit do povětří redakci Svobodné Evropy v SRN. Že to není srovnatelná věc s StB? Beru, jen si v duchu objektivně přeberte, kolik státních převratů a vražd v cizích zemích měla na svědomí naše totalitní tajná služba ve srovnání s těmi zaoceánskými...
Ale tuto otázku si žalobníček z Nizozemska při svém kachním žaludku asi nikdy nepoloží. To by nesměl připomínat závistivého eunucha, který si naivně myslí, že objevil Ameriku a udělal to nejlepší pro morálku světa, když s chutí práskl manželovi jedné z hurisek, že má techtle mechtle s šéfem harému...
Článek vyšel na serveru Břetislava Olšera, odkud jej přebírám.