Zpověď lovce ekonomik
7.9.2007 Komentáře Témata: Média, manipulace, lží 1585 slov
Chtěla bych poděkovat autorovi článku Intervence, budování státu a imperiální ambice USA, Mesfinu Gedlu, který vyšel na Britských listech a přispět k tématu překladem interview s Johnem Perkinsem, který pracoval pro mezinárodní společnost Chas T. Main v letech 1971 až 1981, podle vlastních slov jako „economic hit man“. Doslovný překlad by nevyzněl výstižně, proto si dovolím použít slovní spojení „lovec státních ekonomik“. Je autorem knihy Confessions of an Economic Hit Man (Zpovědi lovce ekonomik)
V interview s Amy Goodman na rádiu Democrady Now Perkins říká:
„Naše práce byla vybudovat americké impérium. To znamená získat pro naše korporace co nejvíce zakázek a pro naši vládu co nejvíce surovinových zdrojů.
A to se nám s velice malou vojenskou pomocí, během studené války, podařilo. Případ Iráku je příklad krizového řešení. Americké impérium bylo vybudováno zejména ekonomickou manipulací, podvody, zpronevěřováním a uplácením skrze lovců ekonomik.“
„Byl jsem najat Národní bezpečnostní agenturou NSA (National Security Agency). I když to mnoho lidí nechápe, NSA je ve skutečnosti rozvědka s nejširším polem působnosti, kterou naše země má. Pak jsem ale pracoval pro soukromé korporace. Prvním lovcem ekonomik byl Kermit Roosevelt, vnuk Teddyho Roosevelta, který počátkem padesátých let svrhnul Mossadka v Iránu.“
Perkins říká, že se mu to povedlo s minimálním krveprolitím, ale když si vygooglujete Kremit Rosevelt a operaci Ajax… nebylo to tak minimální. Nicméně má pravdu, že se to nedá srovnat s tím, co se dnes odehrává v Iráku.
„Problém s Rooseveltem spočíval v tom, že to byl agent CIA, tedy vládní zaměstnanec. Kdyby byl chycen, bylo by to pro USA dosti trapné a dostalo by nás to do mnoha problémů. Tehdy se rozhodlo, že se k těmto účelům bude angažovat CIA a NSA, které najímaly potencionální lovce ekonomik, jako mě, a posílaly nás jako konsultanty a inženýry do soukromých firem, aby kdyby nás chytli, tak neexistovalo propojení mezi námi a vládou Spojených států.“
„Já jsem pracoval pro firmu Chas T. Main v Bostonu. Bylo nás asi 2000 a já jsem se stal jejich hlavním ekonomem. Měl jsem pod sebou padesát lidí, ale mým hlavním úkolem bylo uzavírat kontrakty. To znamenalo zadlužit co nejvíce zemí. Dát jim tolik úvěrů, že neměly šanci je splatit. Jedna z podmínek půjčky, řekněme jedné miliardy, zemi jako Indonésii, nebo Ekvádoru bylo, že musí devadesát procent půjčky investovat do zakázek s americkými společnostmi jako Halliburton, nebo Bechtel. Stavby těchto firem jsou zpravidla prospěšné jen hrstce nejbohatších v dané zemi. Ekvádor má dnes dluh větší než padesát procent národního rozpočtu. To je pro ně samozřejmě nesplatitelné. Máme je tedy v šachu. Když teď chceme víc ropy, zajedeme do Ekvádoru a řekneme: „Podívejte, nemáte šanci nám splatit dluh, takže dejte našim ropným společnostem váš Amazonský deštný prales, kde je spousta ropy.“A dnes tam jezdíme a ničíme Amazonský prales.“
„Na tomto principu zotročování si zemí prostřednictvím úvěrů jsme postavili americké impérium. Zmíněná metoda měla opravdu nebývalý úspěch. „
Perkins se dále svěřuje, že knihu nenapsal dříve, protože v devadesátých letech přijal úplatek půl milionu dolarů, aby knihu nepsal. Úplatek přišel od stavební firmy Stoner-Webster. Legálně to prý úplatek nebyl, protože byl placen jako konsultant.“
Říká, že kdyby život neprožil jako lovec ekonomik, tak by ani nevěřil, že se něco podobného děje. Proto napsal zmíněnou knihu, ve které popisuje o čem je americká zahraniční politika ve skutečnosti, o čem je „mezinárodní pomoc“ a na jakém principu fungují nadnárodní společnosti. Popisuje v podstatě celý systém, jehož principy propagované MMF a WB utlačují a ožebračují osmdesát procent světového obyvatelstva. A volá po změně.
Amy se Perkinse dále ptá na Saudskou Arábii a jak se americké vládě podařilo získat miliardy saudských petro-dolarů do své ekonomiky a vybudovat tak vřelý vztah mezi saudskou monarchií a řadou amerických administrativ. erkins odpovídá:
„Ano, to byly fascinující časy. Začátkem sedmdesátých let OPEC ukázal světu svoji sílu a mnoho lidí se bálo, že nás čeká další hospodářská krize. To bylo nepřijatelné, takže ministerstvo financí najalo mě a další lovce ekonomik a jeli jsme do Saudské Arábie. A povedlo se. Uzavřeli jsme obchod. Král souhlasil, že většinu saudských petro-dolarů pošle zpět do USA a bude investovat do cenných papírů vydávaných americkou vládou. Ministerstvo financí USA pak použije úroky z c.p., najme americké společnosti a postaví v Saudské Arábii nová města a infrastrukturu. To jsme splnili a saudský král pak souhlasil, že bude držet cenu ropy na pro nás přijatelné úrovni, což také respektoval. Naše vláda pak slíbila, že ho udrží u moci. A to jsme také dodrželi.
Je to totiž jeden z důvodů, proč USA musely do Iráku. Nejdříve jsme tam zkoušeli stejnou politiku, která se tak osvědčila ve vztahu se Saudskou Arábií, ale Sadám na to neskočil. „
„Když lovec ekonomik neuspěje, přijde na řadu čemu říkáme „jackals“. To znamená CIA, která se snaží podnítit revoluci, změnu režimu. (Jedna z posledních byla např. 2002 ve Venezuele - o tom se zmiňuje v jiném interview.) Když to nezafunguje, přijdou na řadu atentáty. Ale Sadám byl tvrdý oříšek. Měl příliš dobré tělesné ochránce a několik dvojníků. Nemohli se k němu dostat. Když nevyjde lovec ani atentát, přijdou na řadu životy našich mužů a žen, kteří jsou posláni zabíjet a umřít. Přesně to, co předvádíme v Iráku.“
Další otázka na Perkinse se týká panamského prezidenta Omara Torrijos, který zahynul při „leteckém neštěstí“.
„Omar Torrijos podepsal Canal Treaty, tedy smlouvu týkající se Panamského průplavu, s prezidentem Carterem. Torrijos však nejednal jen s námi, jak bychom si přáli, jednal i s Japonci. Tím velice rozčílil Bechtel Corporation, v jejímž čele stál George Schultz a jeho vrchní právní zástupce byl Casper Weinberger. S Reaganem se Schultz stal státním sekretářem a Casper Weinberger ministrem obrany. Byli na Torrijose extremně naštvaní a nutili ho, aby znovu přehodnotil Canal Treaty a ukončil jednání s Japonci, ale on byl skálopevný. Byl to velice zásadový člověk, a proto zemřel při letecké havárii, která byla zapříčiněna magnetofonem s výbušninou. Pracoval jsem s ním, byl jsem v Panamě. Věděl jsem, že plán A nevyšel, a že se nad ním začali stahovat „jackals“. Jeho letadlo explolovalo s bombou v magnetofonu. Absolutně nepochybuji, že to byla sankce CIA. I mnoho dalších latinskoamerických vyšetřovatelů se dobralo stejnému závěru. Samozřejmě, že v naší zemi jsme o tom nikdy neslyšeli. „
Jako neokonservativec měl George Schultz i zásadní vliv na tvorbu kabinetu a zahraniční politiku dnešního amerického prezidenta. Po svém nástupu do funkce G. W. Bush Caspera Weinbergera a dalších pět obviněných v souvislosti s aférou Irangate osvobodil. (Aferu Irangate popisuji v článku Americká zahraniční politika: Diplomacie, nebo bič?
search: George Schultz Bush administration
Perkins říká, že se celou dobu cítil velice provinile, ale jeho závislost na věcech, které ho zkorumpovaly byla příliš silná. Dělal tedy to, co si McNamara a jiní přáli. Amy se ho dále ptá, jestli spolupracovali se Světovou bankou.
„Velmi, velmi úzce. Světová banka zajišťuje většinu peněz, které lovci ekonomik používají. SB a MMF. To, co mě přimělo o tom všem napsat, bylo 11. září. Věděl jsem, že se to musí dostat ven, protože 11. září bylo přímým důsledkem americké zahraniční politiky, kterou lovci ekonomik uskutečňují. A jediný způsob, jak se v USA můžeme znovu cítit bezpečně a mít ze sebe dobrý pocit, je změnit tyto systémy. Přetvořit je tak, aby lidem po celém světě opravdu pomáhaly. Věřím, že je to možné. Věřím, že SB a další instituce mohou změnit politiku a dělat to, k čemu byly stvořeny. Denně umírá 24 000 lidí hladem. Můžeme to změnit.“
www.democracynow.org/article.pl?sid=04/11/09/1526251
video.google.com/videoplay?docid=3968544393356669182
video.google.com/videoplay?docid=7969424888680179897
www.amazon.com/Confessions-Economic-Hit-Man-Currents/dp/1576753018
A ještě bych chtěla poděkovat Danielu Veselému za článek Globální hrozba ze strany nejrozsáhlejšího militaristického komplexu všech dob, kde píše: „Stačí se seznámit s myšlenkami izraelských „velikánů“ (David Ben Gurion, M.Begin, G. Meirová. E. Barak..), kteří snili a sní svůj sionistický sen o Velkém Izraeli, „biblické říši sahající od Nilu po Eufrat“. Sionismus počítal s dobyvačnými válkami v regionu, neboť si uzurpoval právo na zemi zaslíbenou, nehledě nalevo nebo napravo.“
V této souvislosti bych chtěla upozornit na „Dagan Plan“. Meir Dagan byl Sharonův poradce obrany. 17. prosince 2001 ve francouzském Le Mondu vyšel článek Sylvian Cypelové, který popisuje, co je obsahem Daganových plánů a operace Justified vengeance (Ospravedlnitelná pomsta). Byl to plán jak se zbavit Arafata a definitivně kolonizovat Palestinu. K ospravedlnění vojenské akce měly posloužit Izraelem zinscenované teroristické útoky na vlastním území. Plán dokonce obsahuje i číselně vyjádřené množství mrtvých v časovém horizontě. Z útoků pak měli být obviněni Palestinci.
Myslím, že Dagan se zde mohl nechat inspirovat americkým vládním dokumentem Northwoods. Northwoods uvádí seznam tzv. fals flags (volně přeloženo - falešné poplachy). Jsou to náměty situací, které by ospravedlnily útok USA na jinou zemi. Jeden z nich byl uskutečněn například zrovna během Šestidenní války v roce 1967. Na pokyn prezidenta Johnsona izraelská letadla zaútočila na americkou vojenskou loď USS Liberty. Z útoku měl být obviněn Egypt, na který USA chtěly zaútočit pro podezreni ze spoluprace se SSSR. Operace však nevyšla, protože se na obzoru objevil svědek, ruská loď. Izraelci pak najednou začali Američany z vody lovit a zachraňovat. Později prohlásili, že se spletli. Jenže byl den bez mráčku a na stožáru vlála americká vlajka. A důkazů je mnohem víc.
Dalšími operacemi, kterými se Dagan mohl inspirovat jsou například teroristické operace NATO s názvem Gladio, ze kterých byli během studené války obviňovaní komunisté. Účel byl stejný. Podnítit místní obyvatelstvo k odporu proti druhé straně. To si prosím opravdu nevymýšlím. 22. listopadu EU vydala rezoluci odsuzující tyto NATO organizované akce. Jejich dílem byl například výbuch 2. srpna 1980 na centrální autobusové stanici v Boloně, při kterém zahynulo osmdesát devět nevinných lidí.
A příkladů je samozřejmě mnohem víc. Např. Cuba Flight 455. Sedmdesát tři mrtvých.
Stačí jen trochu googlovat a dozvíte se více.
Já osobně mám kamaráda, který dělal pro americkou armádu během studené války. Kdyby jednoho dne jemu a všem dalším na seznamu cestujících nezavolal neznámý pracovníka CIA, tak všichni zahynuli při „letecké havárii“. Účelem bylo zabít dva ruské cestující, kteří pracovali pro KGB. Zmíněný pracovník CIA se k informaci dostal zřejmě náhodou a nedokázal potlačit lidskou morálku, která CIA plánovačům zrovna vlastní není. Můj kamarád mi to prozradil až po sedmi letech, co se známe. Tehdy prý přišel o všechny iluze, které ještě o zemi, jejímž občanem je a pro niž pracoval, měl.
Medialni prostředí vytvářené státem ve spolupráci s nadrárodími organizacemi má přizpůsobit naše představy o realitě prosperitě jejich obchodu.
„Media jsou nervovým systémem demokracie a pokud dobře nefunkují, ani demokracie nemůže fungovat“ Jeff Cohen, bývalý zpravodaj MSNBC/Fox News (Outfoxed)
Jakmile přijmete fakt, že pro politiky a tyto organizace jste jen volič a pracovní síla, tak se vám otevřou další brány vnímání toho co a proč se kolem vás děje. A kolem nemyslím jen u sousedů, ale kolem ve třetím světě a kolem v zemské atmosféře. (Corporations)
Osmdesá procent našich světových sousedů se na nás zlobí, někteří nás přímo nenávidí a všichni mají dobrý důvod. Nebuďme tak sobečtí a najděme v sobě solidaritu, kterou jsme kdysi na Západě hledali i my. Důsledky toho, co se dnes děje stejně ve finále dopadnou na všechny a my jdeme do finále. Uprchlíků přibývá po desetitisících a nemíří do Číny nebo do Ruska, ale do Evropy a Ameriky. A pokud budeme pokračovat v západním stylu života, měli bychom začít masivně investovat do NASA. Bude totiž třeba najít dalších asi pět planet jako byla Země, kterou si tak úspěšně ničíme. Je na čase změnit systém, ve kterém žijeme. Reprezentativní demokracie (o nás bez nás) nefunguje, tedy alespoň ne pro nás řadové občany. Je čas vzít demokracii do vlastních rukou. Jak ?
Přímá demokracie
Nicméně přeji vám globálně oteplený zbytek léta v dobrém slova smyslu.