Svět informačních systémů 2007

Mluvit o výsledcích konferencí na dané téma v posledních několika letech je stále více roubováním imaginárního štěpu na jalový kmen pusté reality. Je už dávno pryč doba, kdy vývojové laboratoře softwarových společností neochotně rozkrývaly před konkurencí nové revoluční generace svých informačních systémů, které následně bombasticky uváděly na trh. Konference Svět informačních systémů 2007 neměla ve štítu nic, co by třeba jen naznačovalo, kudy se bude nadále ubírat „fantastický pokrok“ lidstva vnořeného do sítě stále dokonalejších počítačů. Žádné takové vize vlastně neexistují. Nelze se proto divit, když mnohé prognózy analytiků takových renomovaných poradenských firem, jako je Gartner Group, se stále častěji a již v krátkém časovém horizontu míjejí svým naplněním. O tom, že se žádný podobný pokrok nekoná, nemůže už pochybovat ani průměrně vnímavý pozorovatel dění na poli informačních technologií, kde to doutná silou moci a kapitálu, ne však strhující invencí kvalitativního rozvoje.

Je ovšem nutno říci, že ani setkání nejvýznamnějších protagonistů informačního průmyslu ve Zlíně nebylo prosté takových prohlášení, jako „Cílem současných ICT je znalostní společnost“ nebo „Vědění je bitevním polem pro společnosti, státy i jednotlivce“. Měly však minoritní povahu a nádech vyčpělých marketingových triků generálních mluvčí nadnárodních korporací, v jejichž popisu práce je propagace vlastních softwarových produktů na světovém trhu. Mnohem častěji byly slyšet nářky odborných partnerů těchto společností, kteří se starají o uvádění zmíněných produktů do životní praxe. Proč je zavádění informačních technologií v konkrétních podmínkách uživatelů častěji neúspěšné, než by bylo zdrávo v poměru k tvrzením o síle informatizace a jejím významu pro úspěšné podnikání? Co je hlavní překážkou takového stavu? Ptají se konzultanti a placení odborníci na softwarová řešení jeden přes druhého. Je rozvinutý informační systém opravdu konkurenční výhodou? Ptají se akademici fakult informačních technologií a tápou v záměru, jak a k čemu mají vlastně vychovávat své studenty. Přínosy informačních technologií v praxi jsou prostě diskutabilní v poměru k nákladům, jaké je nutné do nich vkládat. Proto se jako houby po dešti množí specializované metody a postupy, které spěchají očekávané přínosy změřit, zavádět vyčíslitelné metriky pro své potencionální zákazníky, aby rozptýlily jejich nedůvěru a podpořily investice do informačních technologií. Božím slovem pro záchranu informačního průmyslu jsou procesy. Překážkou znalostní společnosti, tvrdí počítačoví experti, je faktum, že svět je organizován hierarchicky. Společnosti postavené na hierarchickém principu jako bojové útvary v armádě nemohou fungovat procesně. A proces, tedy děj mající svého samostatného nositele, svůj vstupní kód a svého cílového příjemce, k němuž se počáteční stav systému transformuje do formy přidané hodnoty, takový proces je důvodem pro počítačovou podporu, aby nedošlo ke ztrátě informace, aby vše proběhlo hladce, bez chyb a bez zbytečného prodlení. Bohužel aktérem zmíněného děje není počítač nýbrž člověk, a to není stroj. Dlužno podotknout, že stav informačních technologií není v takové fázi, že by počítač procesy řídil, ale poskytuje pro ně pouze data. Informací se tato data stávají až v mysli člověka, který je může buď akceptovat, poučit se z nich, nebo je ignorovat. Rozsáhlé databáze „informací“ jsou ve své podstatě smetištěm údajů minulých dějů a sami o sobě nemají nutně vypovídací hodnotu o tom, jak se má člověk rozhodnout v přítomné chvíli, aby si zajistil požadovanou budoucnost. Nemají žádnou moc řídit procesy v reálném čase, pokud cíl dění je proměnlivý a závislý na dynamice života či trhu. Informační technologie nejsou nic víc, než výkonným a velkokapacitním pořadačem minulosti, archivem zastaralých dat. Dokážou tak sami o sobě sdělit pramálo k tomu, co platí právě nyní a co se má stát v příští chvíli. Problém řízení navíc nespočívá v objektivní prognóze, nýbrž ve schopnosti přinutit určený okruh věcí a subjektů, aby se zachoval podle vůle někoho jiného. A v tom jsou počítače logicky mimo hru. Jiná situace by byla, pokud by řízené děje šlo plně zautomatizovat, pokud by celý řízený systém byl ryzí automat. Proto přáním všech průmyslníků a finančních magnátů je, aby se svět přestal chovat chaoticky a vrtkavě, aby chování lidí bylo předurčené vůlí mocných, potom by bylo možné konstruovat robotizované linky bez lidského činitele, na jejichž produkci by byl předem zajištěný odbyt.

Jenomže takový svět není a doufejme, že nikdy nebude. Proto se naopak stále více do popředí dostává otázka kvality lidských zdrojů, schopnost lidí k pružným inovacím, ke změnám, jimiž dokážou vystihnout dynamiku reálných procesů ve společnosti. Informatika dospívá do nového stádia, v němž informace ve formě datového skladiště má mnohem menší význam, než se dosud zdálo. Základním problémem je, jak z uloženého množství dat vydolovat informaci podporující strategické rozhodování. Jestli se dříve říkalo, že výrazem geniálního uchopení problému jsou jednoduchá řešení, dnes informatici dokola opakují: Složité problémy nemají jednoduché řešení nebo jsou neřešitelné. Neexistuje přímá ani jediná cesta pro všechny. Ano, svět procitá z iluzí o roli informatizace i o vysněné umělé inteligenci, která se nekoná a zřejmě nikdy konat nebude. Jediná inteligence zůstává uzavřena v duši a vědomí člověka a nemá nic společného s počítačovým zpracováním. Na podporu mých tvrzení uveďme alespoň tři hlavní příklady, které zazněly na konferenci Svět informačních systémů 2007 ve Zlíně:

Co měl společného pád dvou věží obchodního centra v New Yorku s nedávnou havárií raketoplánu? Takovou otázku položil před zraky udivených návštěvníků konference obchodní ředitel společnosti LCS International. (Mnozí čtenáři možná znají tuto českou firmu ve spojení s informačním systémem Helios.) Pohotová odpověď zněla: V obou případech existovala informace o reálném riziku následné tragédie uložená v databázích počítačů. Byly zaznamenány signály o připravovaném teroristickém útoku, stejně jako kontrolní systém před startem raketoplánu identifikoval uvolněnou desku na plášti vesmírné lodi. V obou případech však dané informaci nikdo nevěnoval pozornost. Přednášející zástupce LCS mluvil na téma nedostatečné informační podpory strategického řízení na všech úrovních lidské činnosti. Možné řešení současné krize informačních technologií viděl v budoucí koncepci informačních systémů, které se budou podobat internetovému vyhledávači Google+. Idea je prostá: Mají-li informační technologie být účinnou podporou lidského rozhodování, a víc od nich nelze očekávat, musejí mít schopnost podávat relevantní informace pro daný okruh otázek člověka zasazeného do konkrétní situace, s níž je pověřen se vypořádat. To se ovšem dosud neděje.

ORACLE a jeho cesty k upevnění pozice na světovém trhu IT. Na konferenci se společnost ORACLE prezentovala jako sílící subjekt a uvedla svých několik nedávných akvizic softwarových firem s významným vlivem na rozvoj informačních technologií. Jako technologickou výhodu uvedla servisně orientovanou architekturu (SOA) informačních systémů dodávaných svým zákazníkům. Pro nezasvěcené: Filozofie ORACLE vychází z přesvědčení, že na světě nemůže existovat firma, která by dokázala vytvořit software použitelný pro každého. Budoucnost je v branžových řešeních šitých na míru konkrétnímu oboru podnikání. SOA má být technologií, která umožní spojit více vybraných produktů od více dodavatelů v jeden funkční celek odpovídající konkrétní potřebě konkrétního zákazníka. Paradoxem takové koncepce je fakt, že pro uplatnění SOA by všichni tvůrci počítačových programů museli respektovat standardy ORACLE a tudíž se přiklonit na její stranu. Mnohem průhlednější je ovšem okolnost již zmíněných akvizic. Pravdou je, že ORACLE, stejně jako jiní dominantní hráči na trhu IT, nekupuje firmy primárně za účelem získání nové technologie, nýbrž kupuje jejich podíl na trhu. Ve hře není technologický pokrok, ale boj o moc. Následná nutnost pokrýt ovládnutý trh podporou užívaných produktů pohlcených firem znamená integrovat jejich software do svého vlastního portfolia. Prezentací technologie SOA tedy ORACLE dělá spíše z nouze ctnost, než by přinášela nějakou významnou vizi technologického pokroku. Přičemž společnost ročně investuje do vývoje informačních systémů na naše peníze celých 25 miliard. Kolik opravdu prospěšných věcí pro život lidí by se za takové prostředky dalo pořídit!

Microsoft jako neporazitelný marketingový kouzelník. Microsoft představil svůj nový operační systém Windows Vista. Je takřka příznačné pro tohoto již skoro monopolního dodavatele operačních systémů, že hlavní zřetel obrátil na vnímatelnou stránku počítačové aplikace. Nový design, pohybující se obrázek na pozadí desktopu, pohyblivé náhledy v zaparkovaných oknech na liště, propojení obrazů, zvuků, textů, hlasů, zpráv do jednoho počítačového světa her a komunikace lidí, to je síla i strategie Microsoftu. Až se z mobilních telefonů stanou malé kapesní počítače, bude omámený lidský červíček permanentně zapojen do virtuálních představ, snímků, hovorů a snů o světě, který ve své objektivní podstatě přestane existovat. Proti tomu ovšem Microsoft kontruje přínosem nových užitečných nástrojů, s nimiž může lidský rodič na svém PC například omezit přístup svému zlobivému dítěti na zakázané aplikace jak v internetu tak ve vlastním PC. Aby se neřeklo, že Microsoft kazí mládež. Vedle Windows Vista představil Microsoft na konferenci i svoji novou produktovou řadu informačních systémů s názvem Microsoft Dynamics. Oproti ORACLE se však nenamáhal mluvit o jejích technologických přednostech. To Microsoft nemá za potřebí. V kuloárech jsem se však doslechl, že za hlavní přednost třeba takového ERP systému Microsoft Danymics AX (Axapta) považuje skutečnost, že se jedná o nově napsaný program. Zdůrazňuji nově napsaný, nikoliv chytřeji napsaný. V čem je ona výhoda? Pokud má někdo zkušenost s rozsáhlými počítačovými programy čítajícími milióny řádků, moc dobře ví, jak problematické je takový kód upravovat či měnit, zvláště když u zdroje již nejsou ani původní autoři kódu. V tom aby se čuně vyznalo. A takovými programovými monstry jsou informační systémy dlouholetých světových vůdců v daném oboru, jako je SAP, Baan, IFS a nakonec i ORACLE se svými zakoupenými produkty. Ve společnosti SAP nyní již neexistuje člověk, který by se dokázal v programech původního systému R/3 komplexně rozebrat. Programátoři se třesou hrůzou, když mají provést sebemenší zásah do takových textů, proto raději nabalují stávající obludu o další přidané kódy. Microsoft se směje a říká: Existuje hranice, jejíž překročení bude znamenat fiasko. Naše produkty mají zatím statisíce řádků a původní analytiky u vesla. Máme oproti konkurenci tak na deset let vystaráno.

Co říci na závěr? Informační technologie přestávají určovat lidskou společnost jako organizovaný celek, rezignovaly na svoji úlohu hybatele nového světového pořádku, na určující roli ve směřování lidstva. Většina produktivní síly se orientuje na marnivou stránku počítačové aplikace, na design, grafické ztvárnění a touhu lidí brát život jako hru. Málokdo ví, že při provozu současných informačních systémů je 95% výkonu PC sestavy zatíženo interpretací dat, grafikou a podpůrnými vrstvami daného účelu. Pouze 5% je využito pro vlastní výpočet či úlohu, o kterou koncovému uživateli opravdu jde. Na konferenci se rozvinula zajímavá debata na téma, jak by měly školy a univerzity připravovat své studenty, aby úspěšně obstáli na trhu práce nasyceného informačními technologiemi. Odpověď zástupců IT firem byla nečekaná: Nejde tak moc o detailní znalosti technologií v informatice, stačí povšechný přehled, o co zhruba jde. Ovládat počítačové systémy či databáze své pracovníky naučíme sami. Daleko podstatnější je naučit studenty pracovat s lidmi, vyškolit je v umění řídit kolektiv, prodávat myšlenky, formovat lidské mínění, prezentovat záměry a hledat optimální východiska z libovolné situace. S pohledu informačních technologií, které mají v popisu práce vnášet řád a pořádek do lidské činnosti, se stále přesvědčivěji ukazuje, že s narůstající globalizací a s rozšiřující se mírou souvislostí je otázka řízení velkých celků nezvládnutelným problémem. S rostoucím objemem prvků a vazeb systému se z jeho vnitřních dějů a interakcí stává chaos. A na ten jsou všechny technologie krátké. Jediná cesta k vládnutí je násilí. Informatici v žertu označují ideální lidský prvek automatizovaného systému zkratkou MIPS. Toto technické označení procesoru firmy Silicon Graphics překládají slovy: Mladý Idiot Plný Síly. Pouze takový člověk může být schopen začlenit se do struktury firemní organizace řízené počítači. Jedněmi ústy ale dodávají: Nikomu takový úděl nepřejeme.