David Irving podmínečně propuštěn
Osmašedesátiletý britský historik David Irving je po třinácti měsících vězení venku z rakouského kriminálu. Nejvyšší rakouský soud vyhověl jeho odvolání a změnil mu zbytek trestu – tři roky z pěti, které dostal – na podmínečný trest. Současně ho ale rakouské úřady vyhostily ze země a do pasu dostal razítko persona non grata – osoba nevítaná. Znamená to, že by se v budoucnu měl raději Rakousku vyhnout. Irving by měl dnes odletět do Británie.
Netajil se svou radostí. Prostřednictvím svého právního zástupce Herberta Schallera oznámil, že se chystá po návratu uspořádat tiskovou konferenci. Jeho manželka Bente Hoghová s ním hovořila telefonem po propuštění a řekla, že byl v dobré formě.
David Irving byl odsouzen rakouským soudem na pět let vězení za přednášku pronesenou v roce 1989, ve které údajně zpochybnil počet židovských obětí za druhé světové války. Podle rakouského zákona z roku 1992 (… kdo popírá, zpochybňuje nebo zlehčuje, schvaluje nebo omlouvá genocidu Národních socialistů, popřípadě další zločiny proti lidskosti, vydává tiskem nebo jinak šíři tyto názory, bude odsouzen až na deset let vězení...) ho v únoru t.r. odsoudil další vídeňský soud ke třem letům vězení.
Ačkoliv Irving u soudu přiznal formálně vinu, současně řekl: „Nikdy jsem nepopíral holocaust a velmi se zlobím pokaždé, když tuhle báchorku o sobě slyším.“ Irving pouze tvrdil, že většina vězňů v táborech za druhé světové války zemřela na infekční nemoci jako tyfus a špatnou stravu a nikoliv proto, že by byla systematicky vybíjena.
Irvingovo propuštění vyvolalo bouři nevole v sionistických kruzích. Ředitel izraelského Centra Simona Wiesenthala, Efraim Zuroff, řekl: „Rozhodnutí rakouského soudu bylo nejhorší možnou reakcí na konferenci popíračů holocaustu konanou minulý týden v Teheránu a pouze podpoří všechny popírače.“
Mluvčí pro izraelský památník holocaustu Yad Vashem, Iris Rosenbergová, řekla: „Je velmi smutné, že týden po široce medializované konferenci popíračů holocaustu v Teheránu se rakouský soud rozhodl zmírnit zbytek trestu, neboť tím vyslal světu nesprávný signál, že popírači holocaustu mohu beztrestně plivat své lži o historii.“
Takže je tady otázka, proč soud rozhodl jak rozhodl. Myslím, že každému vzdělanému člověku kromě sionistických fanatiků je jasné, že současné protiholocaustní zákony jsou kontraproduktivní. Nejenže se nedaří pravdu zakázat (jako ostatně nikdy v historii), ale zběsilá a nenávistná kampaň vyvolává v široké veřejnosti přesně opačné pocity než ty, které by měla budit. Bude zajímavé sledovat, zda k celkovému uvolnění dojde i v dalších zemích.