Řekne nám Robert Fisk celý příběh?

Je čas, aby bojovník za pravdu otevřeně promluvil

Jonathan Cook

8.9.2006 Komentáře Témata: Evropa 2401 slov

V okamžiku, kdy jsem shledal, že jsem na kordy s jedním z našich největších zastánců všelidských hodnot a odpůrců válek, jsem poněkud znejistěl. Význačný britský žurnalista Robert Fisk odvedl během izraelského útoku na Libanon nad očekávání skvělou práci , když odhalil některé z největších výmyslů, které zaneřádily bojiště téměř tak jako desítky tisíc tříštivých střel, vyrobených v USA, které vypálil Izrael v posledních dnech bojů.

Na základě osobních svědectví o válečných zločinech, v důsledku kterých zahynulo při izraelském leteckém bombardování více než 1.000 Libanonců, stovky tisíc dalších z nich se proměnilo uprchlíky a většina infrastruktury země – silnice, mosty, elektrárny, ropné rafinerie a továrny - vzplanula jako vích, Fisk dokazuje, že Izrael porušil v Libanonu normy mezinárodního práva. Chvályhodný počin, který si zaslouží náš dík.

Pokud se počínání Hizbaláhu týče, však Fisk zároveň rozhodně mlží. Tím příspívá svým dílem k výmyslům a lžím a současně popírá sám sebe.

Příkladem může být opakované obviňování Šítské domobrany z toho, že válku s Izraelem vyprovokovala, aby přivedla Libanon do záhuby, které Fisk vtěsnal do pauzy, kterou již zcela předvídatelně činí mezi každou další báchorkou a ze které se postupem času stal spisovatelův tik. Co není pro Fiska ovšem příznačné je, že neřekl, na základě čeho k tomuto svému závěru došel.

Vzhledem k tomu, že Fisk v minulosti úspěšně vyvracel dezinformace, které se objevovaly téměř ve všech západních zpravodajstvích ze Středního východu, je pro mě toto Fiskovo selhání, jakkoliv nevelké ve srovnání s překrucováním a zkreslováním , které předvádějí reportéři v hlavních oficiálních médiích, alarmující.

Hizbaláh a jeho vůdce Hassan Nasrallah si zaslouží, abychom jim dobře naslouchali zejména proto, že jejich hlas je ze západních médií, která straní Izraeli, systematicky vytlačován.

Nemohu si dovolit pomíjet Fiskovy odborné znalosti a důvěrnou obeznámenost s libanonskou společnosti a politikou. Když nám tento zpravodaj Independentu řekne, že Hizbaláh není loutkou Teheránu a Írán mu jen dodává zbraně ( a podotýká, že Izraeli dodávají zbraně USA), mám důvod se domnívát, že má pravdu. Stejně tak beru i jeho zprávy, že občas viděl bojovníky Hizbaláhu, skrývající se v domech ve městech a vesnicích v jižním Libanonu a současně zpozoroval, že izraelští vojáci provádějí totéž, když se pokouší proniknout do pohraničních oblastí.

Můj problém nastává, když Fisk co chvíli veřejně prohlašuje, že „Hizbaláh tuto válku vyprovokoval, když 12. července dva izraelské vojáky zajal a tři další zabil“ (16. srpna 2006). Jako prosté konstatování faktů, by to mohlo být ponecháno bez komentáře. Jenže Fisk k těmto faktům znovu a znovu přidává další a další neblahé náznaky: že Hizbaláh si přál, aby Izrael zaútočil, že Hizbaláh válku plánoval ( nikoliv jen to, že s ní počítal), že Hizbaláh znal přesně jakou zkázu by mohl Izrael, utržený ze řetězu, způsobit, že Hizbaláh jednal podle příkazů ze Sýrie a byla to tedy Sýrie a až poté i Hizabláh , kdo si přál zničit Libanon.

Tady je malý výběr typických poznámek:

„ Ne, nikdy nezapomínejme, že Hizbaláh porušil mezinárodní právo, když překročil Izraelskou hranici, zabil tři Izraelské vojáky, zmocnil se dvou dalších a odvlekl je přes hraniční zátarasy. Byl to dobře vykalkulovaný krutý čin , který by měl vůdce Hizbaláhu Hassan Nasrallah vzít dobře v úvahu, až se bude zase křenit od ucha k uchu na tiskové konferenci a v Libanonu přinesl bezpříkladnou tragédii bezpočtu nevinným…. Takže ale na Sýrii, která, jak Izrael správně věří, byla za středečním útokem Hizbaláhu , se žádné bombardování nechystá. Je to Libanon, který byl potrestán.“ ( 15.červenec 2006).

„ Dnes už je jasné, že vedení Hizbaláhu (Nasrallah býval velitelem vojenské organizace v jižním Libanonu) pečlivě promyslelo důsledky, které překročení hranice vyvolá v podobě izraelské tvrdé odvety, aby zmírnilo kritiky svých operací v libanonu. A nespletli se. Izraelská odveta byla dokonce tvrdší než si někteří velitele Hizbaláhu představovali a v Libanonu velmi rychle utichla kritika gerilového hnutí. Pak přišlo raketové odstřelování Haify (Hisbaláh) a útok na (izraelský) dělový člun. Teď už bylo také zřejmé, že tato úspěšná vojenská operace ,( při které se Izraelcům dostalo mimochodem značné dávky opovržení, protože jejich válečná loď vyzbrojená děly a kulomety neměla základní protiraketovou ochranu), byla naplánována již před řadou měsíců“ (16.července 2006)

„ Nyní k „Ministerstvu Hořkých pravd“. Pan Siniora ( Libanonský premiér) se o Hizbaláhu nezmiňuje. Nehovoří o tom, že minulý víkend nebyl schopen zamezit jeho hazardnímu útoku na Izrael. Nechce kritizovat tuto mocnou gerilovou armádu v samém středu své země, která dokázala, že situaci v jeho kdysi krásné a nyní zdevastované zemi, dnes kontroluje Sýrie“ ( 21. července 2006).

„ Ovšem, Hizbaláh přinesl svým souvěrcům pohromu“ ( 26. července 2006)

„ Ať již považujeme bojové akce za jakkoliv nelítostné, Hizabaláh čekal, cvičil se a snil o této válce léta“ ( 27.července 2006)

„ Ať už byl odpor Hizbaláhu sebezuřivější a jeho útoky na izraelské pozemní jednotky seberozhodnější , lidé nikdy nezapomenou, že to byl právě Hizbaláh, který vyprovokoval tuto zatím poslední válku, když 12.července překročil hranice, zabil tři izraelské vojáky a dva odvlekl… A Izraelci si musí uvědomit, že poskytují Hizbaláhu legitimitu, když této gerilové armádě, složené z lidského odpadu, umožnili vysloužit si ostruhy válčením s Izraelskou armádou“ (5.srpna 2006).

„ Hizbaláh se léta modlil, čekal a toužil po tom, aby mohl provést pozemní útok na izraelskou armádu“ (14.srpna 2006).

„ Byli to Nasrallahovi muži, kteří 12.července překročili hranice, odvlekli dva izraelské vojáky, tři další zabili a

poštvali tak na velkou část libanonského civilního obyvatelstva rozběsněněné Izarealské letectvo a armádu, což měli předem dobře spočítané“ (2.září 2006).

Souvislosti, které tyto komentáře vytvářejí, jsou velmi vážné, a bylo by záhodno, aby se zpravodaj, který je periodicky uveřejňuje, vyjádřil zcela zřetelně a transparentně. A protože Fisk dosud nepředložil jediný důkaz, měl by udat alespoň logický důvod, proč by Sýrie, prostřednictvím Hizbaláhu, plánovala válku, která by umožnila Izraeli zničit Libanon. Neříkám, že se Fisk mýlí, ale rád bych věděl z čeho, ve svých temných tvrzeních, vycházel.

Ještě podivnějšími činí jeho komentáře ta věc, že vše nasvědčuje tomu, že Fisk veděl, že to by Izrael, který, bez jakékoliv souvislosti s odvlečením dvou svých vojáků, útok na Libanon plánoval.

„ Podle zpráv z Washingtonu a New Yorku, Izrael již dlouho nynější válečnou kampaň proti Libanonu, vyprovokovanou tím, že 12.července Hizbaláh přešel izraelskou hranici, tři jeho vojáky zabil a dva zajal, připravoval“ (14.srpna 2006)

„ Podle vyjádření Seymoura Hershe v deníku New York Times, byl izraelský útok pečlivě naplánováný a Bushova administrativa mu, jako součásti kampaně mající za cíl zpacifikovat Irán, „dala zelenou“. (2.září 2006)

Otázka tedy zní, kdo ve skutečnosti zavinil, že tato válka začala?

V projevu, který Nasrallah pronesl v libanonské televizi, Fiska obzvláště rozzuřily Nasrallahovi „licoměrné“ výroky, že by nikdy nezahájil operaci tím, že by zajal izraelské vojáky, protože by s brutální reakcí Izraele předem počítal. Fiskovo pobouření se jeví jako přehnané a je v rozporu s jeho, výše citovanými, poznámkami o tom, že izraelský útok „ byl dokonce tvrdší než si někteří vůdci Hizbaláhu představovali“.

Uhodnout smysl Nasrallahových poznámek není těžké. Po spoušti, kterou Izrael způsobil, se mimo jakoukoliv pochybnost, ocitl pod značným tlakem, aby se od katastrofy, která postihla jeho lid, distancoval. Není to přesně, to, co dělají politici všude a vždycky?

Fiska ovšem stejnou měrou rozběsnilo jiné, mnohem nebezpečnější ( i z části rozporné) Nasrallahovo tvrzení, týkající se této války: Totiž, že Hizabláh věděl, že Spojené státy a Izrael hledají záminku, aby mohli napadnout Libanon a věřil proto, že bude lepší nechat věci v klidu tak, aby Hizbaláh mohl zaútočit v pro něj nejpříhodnější době.

Třebaže Fisk, jak je z výše citovaného patrné, zdá se souhlasí s touto analýzou událostí, opět se do vůdce Hizbaláhu obouvá za jeho pokrytectví: „Myslím, že to měly v plánu obě strany a Nasrallah to naznačil v jiné části svého zarážejícího a nanejvýš kritického projevu. „V každém případě“ řekl Fisk“ se Izrael chystal spustit válku začátkem podzimu a ničivý dopad měl být ještě větší.“ Dobrá, dík, že jste mě, Hassane, informoval“ (2.září 2006)

Po více než měsíci by si Fiskovi čtenáři bezpochyby zasloužili, aby jim Fisk, po řadě zcela protichůdných komentářů, poskytl důkladné shrnutí a objasnil konečně jak věc vidí on. Jak a proč si dvě znepřátelené strany tedy Sýrie na jedné straně a Izrael a USA na straně druhé, současně vypracovali dva válečné plány, jejichž reálným výsledkem bylo zničení Libanonu?

Pokud uvažujeme o tom, proč by na tom, co se nakonec stalo, měl zájem Izrael, možná mohl doufat, že vyprovokuje v Libanonu občanskou válku podobně jako se o to pokusil v Gaze, ve snaze oslabit své sousedy. Možná mohl věřit, že zastraší obyčejné Libanonce z jižní části země natolik, že bude toto uzemí moci znovu okupovat. A třeba také doufal, že vítězství v Libanonu ho se může změnit i ve vítězství v Sýrii a Iránu.

Otázkou je, proč by Libanon chtěla zničit Sýrie? V návalu vzteku, že byla vloni, v souladu s americkými návrhy Cedrové revoluce, z Libanonu vypakována? Je právě toto závěr, ke kterému Fisk dospěl?

A jak do tohoto scénáře zapadá Hizabaláh? Byl to právě Fisk, který nám sdělil, že Hizbaláh je jen loutka v rukou Sýrie, i když prováleční komentátoři tvrdí, že Hizbaláh je řízený Íránem. A přál si vůbec Hizbaláh zničit Libanon?

Nejvíce však stojí za povšimnutí, že Fisk, zaměstnaný stálým kritizováním Hizbaláhu, který viní z toho, že „odstartoval“ válku, zcela úplně pomíjí pozadí vojenského střetu. Pomíjí, že izraelská vojenská letadla a špionážní bezpilotní vrtulníky denně narušují libanonský vzdušný prostor a státní suverenitu a stejně tak ignoruje spornou otázku Libanonců uvězněných v izraelských kriminálech, neochotu Izraelců předat Libanonu mapy minových polí, vytvořených v průběhu více než dvou desetiletí trvající okupace a pokračující odmítání projednat konečně vytvoření pozemního koridoru známého jako Sheeba Farms.

Tyto hlavní sporné záležitosti, spolu s důvěryhodnými informacemi, že Izrael a Pentagon už nejméně rok plánovali útok na Libanon, jsou úhelnými kameny Fiskových tvrzení, že válku začala Sýrie a Hizbaláh a vypadají v nejlepším případě zmateně.

Existuje ještě zcela zvláštní faktor, který by mohl vysvětlit Fiskův zhoršený úsudek. Fisk sem tam naťukne svoje blízké vztahy s rodinou bývalého libanonského ministra Rafika Hariri, kterého zabila bomba umístěná v autě před více než rokem, kdy v Sýrii čelil závažným obviněním. Hariri, obchodní partner milionáře Sunniho, nesl odpovědnost za množství soukromých investic do rekonstrukce Libanonu, které nyní Izrael zmařil.

Zcela po právu klade Fisk hlavní vinu za zničení libanonské domácí infrastruktury a za smrt více než 1.000 civilistů na bedra Izraele. Přesto ale dluží svým čtenářům objasnění jak přišel na to, že Sýrie a Hizbaláh zosnovali spiknutí, aby poskytli Izraeli šanci vykonat takové dílo zkázy. Přišel čas na to, aby nám Fisk odvyprávěl ten příběh celý.

Článek Will Robert Fisk tell us the whole story? vyšel na serveru counterpunch.org 5. září. Překlad: Mindy - děkuji.

Známka 1.0 (hodnotilo 3)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Tuto stránku navštívilo 21 875