Sami Al-Arian – konstrukce viny II.
Kauza palestinského akademika označeného bez důkazu za hlavu Palestinského islámského džihádu (nastíněná v článku Sami Al-Arian – konstrukce viny) dostoupila svého vrcholu. Federální soudce James Moody splnil svou roli v tomto kuse o několika dějstvích a odsoudil Samiho k nejvyššímu trestu, který dříve uzavřená dohoda umožňovala – k 57 měsícům vězení. Po odečtení času, který si už Sami odseděl, tak stále ještě zbývá 18 měsíců.
Překvapující však není ani tak samotný trest, ale spíše postup soudce. Nejen, že ignoroval společný návrh žalobce a obhajoby o uvalení trestu v dolní hranici sazby – dohoda zmiňovala trest v rozpětí 46-57 měsíců, a to i přesto, že Sami nebyl odsouzen porotou.
Pro úplnost připomínám, že porota v polovině obvinění konstatovala nevinu a ve zbytku byla rovnost hlasů pro a proti. Soudce ale také překročil veškeré profesní a morální hranice a jasně poukázal na politický podtón kauzy. Jeho výroky o nezpochybnitelných důkazech a další nactiutrhačné výroky o propojení Samiho finačních sbírek (na podporu palestinských sirotků) se sebevražednými útoky byly v rozporu s realitou a s rozhodnutím poroty. Nařčení z aktivní podpory těchto útoků a formulace, že “vytváří další sirotky a vdovy“ byly skandální.
I kdyby to snad byla pravda, nedomnívám se, že je rolí soudce takové výroky vypouštět. Tedy soudce s příjmením Moody a ne Lynch.
Moody byl ustanoven do role federálního soudce ještě před 11. zářím a za vlády Billa Clintona byl zapojen do mnoha široce publikovaných kauz, jako např. do případu o udržení vegetativního stavu Terri Schiavo.
Některým kruhům zjevně dělá tento soudce velkou radost. Je relativně směšné pozorovat naprosto totožné věty vychvalující a téměř blahořečící tohoto zřetelně na okolních tlacích závislého soudce, objevující se v mnoha článcích uveřejněných pod různými doménami ovšem zřetelně spravovaných stejnou skupinou.
Jako jistou protiváhu pak mohu doporučit článek na serveru democracynow.org ze dne 3.května obsahující mj. rozhovor s dcerou Samiho a jeho právní zástupkyní. Článek zmiňuje zajímavé zákulisní informace i emotivní pozadí jednání. Přepis rozhovoru v angličtině je dostupný zde).
I tento přepis vrhá na práci soudce Moodyho zvláštní světlo, nedovedu si představit, proč musí soudce znemožnit projednání tak klíčových, zcela informačně jasných a právně nezpochybnitelných dokumentů, jakým byla rezoluce OSN číslo 242. Amerika není připravena uznat práva palestinských uprchlíků, kterým Sami také pomáhal a přiznat de iure Palestincům právo na odpor.
Sami nebyl jediný obviněný. Amerika je právní režim, jistě existuje dokonale právně neprůstřelné zdůvodnění, proč je spoluobviněný Sameeh Hammoudeh stále ještě uvězněn i po zproštění všech obvinění.
Jak mi bylo několikrát, ostatně i zde na Zvědavci, připomenuto, právo a spravedlnost jsou dva rozdílné pojmy. Takový výrok sice chápu a a priori neodmítám, ale nemohu ho akceptovat.
Je zvláštní, že první adjektivum, které mi přišlo na mysl v souvislosti s pojmem režim, bylo právě slovo právní nikoliv spravedlivý. Že by patricijové i plebejci tohoto světa rezignovali na spravedlnost?