Homofobie 3.0

"Na tom není nic spirituálního, nic duchovního. To je opravdu materiální, družstevní pojetí rodiny. A to mě na celé diskusi nejvíc rozčilovalo," uzavřel Havel.

Pan Václav  Havel trochu zamotal proces vzniku telete, ale to nevadí. Havel není zemědělec, já taky nejsem a Havel možná, že živého býka ani nikdy neviděl (živou krávu prokazatelně viděl), protože v kavárně Slavia nebo na schůzi Rotary Clubu lze potkat maximálně vola nebo nějakého intoše. Poněkud netradičně se pustím na půdu teoretických úvah, a protože jsem spíše praktik, tuším z toho průser. Ale nemohu si pomoci.

Problém se jmenuje "Führer druhé kategorie".

Jak to asi bývalo kdysi? Pračlověk byl ušetřen mnohých dilemat pronásledujících moderního metrosexuála. Oblečení sháněl, až když mu začala být zima a jedl, když měl hlad. Prostě se snažil přežít. Duchovní vůdce mu nebyl oporou. Názory na věci kolem sebe si tvořil sám na základě vlastních poznatků. Pokud se mu podařilo přežít, věděl, že mamut je velký, těžký, neobratný, hnědý a jedlý. Červené bobule že jsou sladké a dobré, zelené kyselé a skoro nepoživatelné. Všechna fakta, se kterými zacházel, byla osobně ověřená na hardwarové rovině a nemusel se o nich s nikým přít ani nikoho přesvědčovat, protože k tomu neviděl důvod. Takový člověk také neměl problém s autoritami: ti, kdo ho přeprali, dominovali jemu, a on zase dominoval těm, které sám přepral. Ten, co přepral všechny, byl vůdce smečky. Možná to znáte ze základní školy.

Pak se jednoho dne objevil vůdce druhé kategorie. Nebyl největší, nejchytřejší a mamutů se bál. Sice nikoho nepřepral, ale stejně po čase dosáhl toho, že mu všichni zobali z ruky.

Prohlásil: "Zelené bobule jsou zdravé a jíst je je správné".

Nastal problém. Nebylo jak to ověřit.

Náš pračlověk začal jíst zelené bobule. Jen tak pro jistotu, co kdyby na tom něco bylo. Sice mu nechutnaly, ale cítil se ... tak nějak zdravější. Sice nedávno dostal rýmu, ale kdyby zelené bobule nejedl, určitě by dostal rýmy dvě! Jíst je rozhodně nepřestane, i když jsou tak hnusné, protože přece dělá něco pro své zdraví a kdyby nedělal, možná by to s ním bylo ještě mnohem horší.

Poslechl vůdce druhé kategorie a poprvé podlehl nikoli síle osobnosti, ale síle hotové pravdy. Nechal si od vůdce druhé kategorie podsunout, co je dobře a co je správně, aniž by o tom sám nějak zvlášť přemýšlel. Stal se tak součástí procesu "formování přesvědčení",  který nám ve formě základního pracovního nástroje druhořadých vůdců vydržel fungovat dodnes.

Přeneseme se z pravěku do 21. století. Václav Havel. Už jsme mnohokrát viděli, co všechno nedokáže. Zejména se neumí zpříma postavit a taky se neumí zpříma vyslovit. Univerzální stroj na hotovou pravdu a vůdce druhé kategorie, jako když vyšije. Většina jeho proslovů je totiž toliko a pouze o tom, že tohle je správné, támhleto je taky správné, támhleto je úplně nejsprávnější, ale tohle je fuj, tamto je fuj a něco jiného je úplně nejvíc ze všeho fuj a to  právě děláme my všichni. Václav Havel, bývalý alkoholik a dramatik sporných kvalit, nám už mnoho let permanentně káže o morálce. Submisivní intoš by v každé přirozené a normální společnosti pracoval jako nějaký zapomenutý úředník a svoje občasné volání po revoltě by realizoval tím, že občas umístí razítko nohama vzhůru. Naše společnost je natolik perverzní, že tohoto kašpara bere jako morální autoritu.

Uvědomuje si Václav Havel, který se celý život protloukal tažen za dominantními ženami jako krysařík tažený na vodítku za spěchající paničkou, že většina rodin v Čechách vznikla proto, že si dva lidé chtěli pořídit dítě? Ani já neuvažuji jinak. Takže i já chci vytvořit teletník. Říkám si, kam až zašlo pohrdání tohoto levicového elitáře obyčejnými lidmi žijícími v těch "teletníkách" uvnitř těch pověstných králíkáren.

Havlova aktivita směřuje proti českému národu a pracuje se svými kamarády zmrdy levicovými intelektuály na náhradě národních států beztvarou a snáze kontrolovanou masou "občanské společnosti", čili jiného a mnohem rozsáhlejšího teletníku, kterému vládnou pečlivě vybrané elity. Používá k tomu různé vedlejší cesty, jednou z nich je preference menšin. Taková je hořká pravda. Kdyby měla majorita zájem dát si jeho výroky do souvislostí, šla by okamžitě do komory pro baseballovou hool.

Pan dramatik nám už léta sere z pseudointelektuálních "výšin" na hlavy a někteří z nás mu za to ještě děkují.

Havlova nemohoucnost zejména vynikla ve srovnání s Klausovým setrvale zamítavým stanoviskem k zákonu o registrovaném partnerství. Pan exprezident nám jaksi zapomněl připomenout, že argumenty, pro které Klaus zákon vrátil, byly nakonec dvojí. Kromě toho rodinného také ten, že jedna skupina obyvatel získává výhodu. Klaus se opět (marně) pokusil zvrátil obecnou tendenci levicové legislativy vytvářet různé kategorie občanů. V tomto případě jsou práva přidělována podle sexuální orientace. Klausův boj byl sice úporný, ale zbytečný, protože stádo (pořád se zde motáme v oblasti živočišné výroby) zaujalo postoj "nikomu to nevadí a jim to pomůže" a systémovou chybu v podobě nerovného přidělování práv občanům, kterou zákon zavádí, ignorovali. Jak se Václav Havel staví k tomuto fenoménu, nám nevysvětlil.

Nebyly by teď před volbami nějaké výhody pro modrooké blonďáky?

Jak se stalo v článcích o homosexuální normotvorné menšině zvykem, bude následovat remake teplé povídky ze serveru gay.iglu. Webmaster teplého webu přehododnotil odposledně hitparádu homofobů. Na třetí místo kill listu se oprávněně dostal Václav Klaus za své postoje, ačkoli nikdy veřejně neřekl proti homosexuálům  jediného slova. Na velmi solidní šesté místo se dostal pan Stwora ze Zvědavce, což považuji za diskriminaci emigrantů, p. Stwora má rozhodně na víc. Může nás těšit, že D-FENS je i nadále v čele pelotonu.

Nyní už k strhující a hlubokomyslné story, ve které hraje hlavní roli buzna Robert.

Zákon o registrovaném partnerství byl schválen. Zatímco se bukvice oddávaly/-i radostným hrátkám (např. zde nebo zde), teplý Robert šel jednoho teplého letního dne na nuda pláž vyhřát si na sluníčku ocásek. Ano, tady je dokonce vidíme na fotce, Roberta i ocásek.

Teplý Robert se vycachtal v teplé vodě, ulehl na osušku na břicho a usnul.

Idyla. Přímo z ní sálá to teplo.

Kde je vystrčeno, tam je dovoleno.

Nějaký necita se zaměstnal Robertovou prdelkou.  Konkrétně se to projevilo takto, cituji: "Po chvíli ucítil, že do řiti se mu něco tlačí."

Bylo to něco obrovsky spirituálního a duchovního.

Samozřejmě že něčí péro.

Přiznejte se, kdo jste to čekal? Jestli jste to už věděl dopředu, jste pln předsudků, že homosexuálové myslí jen na sex.

Kolem Roberta stálo 9 mužů a 2 ženy. Některým z nich se postavil, dokonce i ženám. Byla to skutečně silná anální stimulace.

Ty pláže poslední dobou, to je fakt strašný.

Okolo přítomní pánové následně vyplnili svými pohlavními údy Robertovy volné tělesné otvory. Stručný výčet prováděných praktik: Lízání řitního otvoru v pozici "na junior managera" (tzn. někomu lížeme) a na "senior managera" (tzn. líže se nám), kouření ocasu (samozřejmě bez jeho předchozího zapálení), anální sex, anální sex a pak pro změnu zase anální sex.

Obě přítomné ženy, které z pochopitelných důvodů nemohly ptákovat Roberta (hardware not found), ho poté za odměnu pomočily. Přítomné bukvice to inspirovalo a pomočili/-y Roberta také. Kdo se v té vodě má potom koupat. Pak následoval další cyklus homosexuálních hrátek, vratťe se na začátek předchozího odstavce a přečtěte si ho znovu.

Konec dobrý, všechno dobré. Cituji: "Toto odpoledne bylo nejkrásnější v Robertově životě. Tehdy poprvé u něj došlo při šoustání jeho zadku nejen k erekci, ale i k ejakulaci, a to opakovaně." Vypadá to jako věta z nějakého protokolu pořízeného v neděli ráno přisprostlým venkovským policistou, ale v podstatě se za tím neskrývá nic romantického. Robert se vrátil z koupaliště pomočený, análně osouložený, odstranil ze sebe zbytky cizího genetického materiálu a těšil se krásnému dni. Mějte se také tak a ze sráčů, co si hrajou na vizionáře, nemějte strach.

Článek jsem přebral ze stránky www.dfens-cz.com.