Rozbitá sklenice mléka

Před padesáti lety jsem stál v kuchyni svého dětství. Pamatuji si, jak mi jednou upadla velká sklenice s mlékem, rozbila se a mléko vytvořilo na linoleu velkou bílou kaluž. „Mám rád mléko“, řekl jsem do sluchátka. Ale její hlas se nenechal vyrušit, pokračoval ve stejném duchu: „žádné dospělé zvíře nepije mléko, není to zdravé, protože nadbytečný protein se v žaludku zkazí a způsobí různé závažné zdravotní závady.“

Vzpomněl jsem si na ten zážitek z dětství, zatímco mi žena v telefonu vysvětlovala, že 9/11 byla ve skutečnosti vnitřní operace, kterou spáchali na americkém lidu jejich vlastní vůdci. A zde je souvislost: to, co jsme považovali za dobré a čisté, může být ve skutečnosti jed, který lehkomyslně vypijeme, nebudeme-li mít přesné informace.

Už velmi dlouho trvám na tom, že ta hrozná, bolestná událost z 9/11 je klíčem k pochopení nejen historie, ale i budoucnosti Ameriky. Rozhodli-li jste se uvěřit oficiální verzi, pokračujete vlastně v pití toho jedu, který už zabil milióny nevinných lidí a určitě zabije ještě milióny dalších.

Jakmile ale připustíte, že tuto tragedii mohli vyrobit naši vlastní vůdci, a že tak učinili proto, aby uvedli do pohybu svůj vlastní plán, otevře se vám velmi nepříjemný pohled na hrabivé chování Spojených Států, na jejich krvavou, falešně popsanou historii a ovšem také na hrůznou budoucnost. Budoucnost, kterou naší mocí zpití vůdci naplánovali pro zbytek světa v nadcházejících měsících a letech.

Navzdory tomu ale většina Američanů setrvává s klapkami na očích, zcela radostně zaneprázdněná jednoduššími starostmi, jako jsou děti a bankovní konta, nemohou nebo nechtějí vidět pravdu. Zůstávají slepí a hluší, ačkoliv existuje lavina důkazů, která by mohla za předpokladu, že by fungovalo nezkorumpované soudnictví, přivést na lavice obžalovaných tisíce bohatých a velmi vlivných mužů a usvědčit je z velmi těžkých zločinů.

Se zakrnělým myšlením, za které máme co děkovat našemu jednostrannému školství a neustálému bombardování médií úmyslně ignorujícími mnohé negativní jevy (jako zfalšované volby, zdraví škodlivé léky, apod), většina Američanů prostě odmítá připustit, že by jejich vůdcové mohli být tak chladnokrevnými zabijáky, takovými psychopatickými vrahy.

Mohl by prezident Bush, který přísahal věrnost národu, zemi a víře, mohl by být … vrah? - Ne, to je prostě nemyslitelné. A tahle slepota, tohle odmítání prohlédnout postavené na falešné informaci je pro mnohé (včetně těch skutečně patriotických Američanů ochotných vzít i pušku a jít bojovat za svou vlast) smrtelným krokem do propasti.

Nekonečný proud lží a nelogičnosti, kterým se normální člověk vzpírá uvěřit: věže, které se prostě nemohly po nárazu letadel jen tak zřítit, telefonáty, které se nemohly se současnou technologií vůbec uskutečnit, Arabové (oddaní věřící muslimové jedící vepřovou a chodící na striptýz), kteří vůbec nebyli na seznamech pasažérů, budova která se zhroutila aniž by do ni narazilo letadlo, letecká obrana, která ani nevzlétla, zastavené vyšetřování, zabavené videopásky a zvukové záznamy, které mohly možná jasně ukázat, co se vlastně stalo, a spousta dalších, malých kousíčků mozaiky, kterou ani za milión let už nikdo nesloží do skutečného obrazu. Sledujeme ten nekonečný proud lží a máme divný pocit, že tady něco nehraje, ať už jsme věrni komukoliv a věříme v cokoliv.

Historik William Blum vždy popisuje nejlépe takovéto věci:

„Od roku 1945 do 2003 se Spojené státy pokusily svrhnout více než 40 vlád cizích států a zlomit víc než 30 populárních domácích odbojů proti nesnesitelným režimům. V tomto procesu US bombardovaly 25 zemí, způsobily smrt několika miliónů lidí a odsoudily mnoho miliónů dalších k životu v utrpení a zoufalství."

Ale k tomu, aby člověk ochutnal tento hořký doušek skutečné historie Ameriky, není ani třeba nořit se do historických knih. Stačí nespoléhat se na noviny a podívat se také jinam. Nezkreslené informace o amerických genocidách odehrávajících se v současnosti v Palestině, v Iráku, na Haiti, v Kolumbii, v Srbsku, v Afghánistánu a napříč Afrikou a Asii, lze najít všude, stačí se jen dívat, aby člověk získal přesný obraz toho, jak ve skutečnosti Amerika pracuje.

Vždycky mě to překvapí, když si uvědomím, že většina dnešních amerických občanů nebyla naživu v době propuknutí aféry Watergate - o tragických politických vraždách v šedesátých letech ani nemluvě. Všechny tyto trapnosti a zločiny byly vymyšleny toutéž satanskou skupinou v americké vládě, kterou tady máme dnes, a která na nás uplatňuje tytéž vražedné choutky.

Takže pro vás, mladé oběti amerického školního systému, nechte mě shrnout alespoň něco ze skutečné historie vaší země, něco, co jste nejspíš pro stálé bombardování televizí a při věčných nákupech nejspíše přehlédli.

Jenom pár Američanů dnes ví, že vstup Ameriky do první světové války byl zahájen úmyslným klamem známým jako potopení lodě Lusitania, což byla údajně osobní loď torpedována německou ponorkou. To potopení Lusitanie změnilo tehdy veřejné mínění v Americe. Lidé, kteří byli proti vstupu USA do války, změnili názor a začali americkou účast podporovat. Na té lodi zahynulo 128 Američanů, to byl důvod, pro který vstoupila Amerika do války. Jenže nikdo nikdy veřejnosti neřekl, že Lusitania ve skutečnosti nebyla tak úplně osobní loď, převážela munici do Británie. A to, že loď veze munici, bylo šikovně, oklikou sděleno německé špionážní službě, takže ponorka šla najisto.

Mnoho historiků se domnívá, že toto období (období vstupu USA do první světové války) bylo ve skutečnosti koncem republiky. Tehdy byl totiž přijat vůbec nejdůležitější zákon v americké historii, Federal Reserve Act. Zákon předal kontrolu nad americkou měnou do rukou soukromých bankéřů, od té doby tito lidé vtahují Ameriku do řady válečných konfliktů a válek, protože jim to přináší neuvěřitelné zisky.

Tato jejich činnost je stále základem americké ekonomie a díky tomu se můžete kochat svými samolibými hloupostmi, zatímco zbytek světa opakovaně oplakává nové a nové milióny nevinných zavražděných americkou válečnou mašinerií.

Druhá světová válka byla rozpoutána skoro stejným způsobem. Obyčejní Američané měli tehdy pramálo chutí zúčastňovat se další evropské války, Dnes už se dobře ví, že Franklin Roosevelt nalákal Japonce k útoku na Pearl Harbour; tím vytvořil znovu nezbytné rozhořčení a získal podporu k tomu, aby další milióny mohly zemřít a bankéři mohli vydělávat tou nejlepší cestou - válkou.

A pak přišel Vietnam. Jsem si jist, že o tom jste už slyšeli. Proslulá událost v zátoce Tonkin, kdy údajně Vietnamci začali střílet na americkou loď – to bylo úplně vymyšleno a způsobilo to 20 let neštěstí pro všechny, zabilo to až 4 milióny lidí, ale bankéři si namastili kapsy jako zloději, kterými konec konců jsou. Dokonce půjčovali peníze i Rusům, ti pak za ně zásobovali nepřátelský Vietnam, jen aby to co nejdéle vydrželo.

Většina z vás si ještě pamatuje na Sadáma, Iráckého panáka, kterému Američané dopomohli k vládě a o 30 let později ho prohlásili za převtělení Hitlera.

Naši vůdci řekli „Sadám má zbraně hromadného ničení“, a tak jsme museli bombardovat Irák. Ale dnes už víme, že je neměl, a přesto dál bombardujeme.

Jaké lži si sami sobě říkáte o tom, že Amerika je zemí svobody a domov statečných? Stále ještě krmíte vlastní děti tímto nesmyslem? Amerika je zem rasistických masových vrahů. A vy máváte svojí vlajkou a fandíte tomu, jak zbytek světa krvácí.

Je-li 11. září klíčem k porozumění americké historie, pak vaše ignorance faktů, toho, jak se Amerika během minulého století chovala, je klíčem k porozumění dneška: Je to pravda. Amerika znásilňuje kdekoho a dělá si ze světa děvku, a že to není nic nového, vždy byla taková. A vy nejenže mlčíte, vy tomu ještě fandíte! A proto jsme dnes všichni vinni těmito zločiny, my jsme tyto šílence zvolili. Všechny. To my jsme ti skuteční šílenci.

Pochopení událostí kolem 11. září by nám mělo otevřít oči i k dalším stinným stránkám naší historie. Mělo by za tím být uvědomění si, co se stalo ve všech těch amerických zahraničních dobrodružstvích. Je to vždycky stejné. Amerika zatouží po nějaké surovině, politikové se posadí za stůl se šéfy největších korporací a sestaví plán, jak se toho bohatství zadarmo zmocnit tak, aby profitovali sponzoři politiků a politikové sami. Vymyslí nějakou falešnou historku o smrtelném ohrožení amerického lidu a vyrazí zabít milióny lidí.

Amerika také přitom zabíjí tisíce vlastních synů a dcer, jenom aby to vypadalo věrohodně. A vy tomu fandíte.

To je klíč k porozumění. Vaše vlastní účast na masové vraždě. Podívejte se do zrcadla. A uvidíte, jak váš blahobytný způsob života je možný proto, že za něj byly obětovány miliony nevinných. Ti lidé jsou zabíjeni vaším jménem. Vy jste masoví vrazi. A nadšeně tomu fandíte. A pak lžete sami sobě o tom, co se skutečně děje. To je americký způsob života. A vždycky byl.

Tak si připijme. Na zdraví skutečné „americké“ spravedlnosti. Na zdraví skutečné historii. Na zdraví vašemu pohodlnému životnímu stylu. Zvedněte číše šampaňského vysoko na oslavu našich hrdinů bránících svobodu a demokracii po celém světě. A teď nechte tu sklenici vyklouznout z ruky a rozbít se o podlahu. Podívejte pod nohy. Vidíte tu krev, ve které stojíte?

Článek The Shattered Glass byl uveřejněn na serveru Johna Kaminského skoro před rokem - 8. února 2005. Překlad provedl Antiseptik.