Fanatický apetit státní moci po odposlouchávání
16.10.2005 Komentáře Témata: Policejní stát 836 slov
Je to jako nemoc. Šíří se to po všech státech, kde vládne tzv. demokracie. Ať je to USA, Británie, Česká republika, či Kanada. Vlády všech západních zemí jsou doslova posedlé touhou vědět, o čem si jejich občané povídají. A tak nemine téměř týdne, aby někde v západním světě nebylo ohlášeno nové opatření, kterými státní moc leze do soukromí svých občanů. Samotné slovo soukromí se téměř přestalo vyskytovat v jazyku politiků. A je velmi ponuré pozorovat, jak lehce se to vše vládám daří. Kromě několika jedinců z nepočetných organizací zabývajících se právy lidí, to prochází bez větších problémů. Nikde na světě, pokud je mi známo, se nekonala demonstrace za právo na soukromí.
Poslední zpráva tohoto ražení přichází z Kanady. Zdejší liberální vláda představila nový zákon legalizující širokoplošné odposlechy telefonů, emailů a internetu. Podle toho, co uvádějí noviny (lze-li jim věřit), bylo v Kanadě dosud prováděno asi 2000 odposlechů ročně. Vláda nyní požaduje, aby mohla odposlouchávat až 8000 spojení – a teď pozor, nikoliv ročně, ale denně a to sedm dnů v týdnů 365 dnů v roce! Respektive požaduje vybudovat kapacitu, která toto umožní. I když je vysoce nepravděpodobné, že by skutečně prováděla 8000 odposlechů denně, technicky na to bude mít výbavu. To je tedy teoreticky 2 920 000 odposlechů ročně, neboli nárůst o 146 000%. Řekli byste, že na Kanadu se chystají snad všechny státy světa a špiony a teroristy tady můžeme dláždit. Ale nic takového není. Dokonce není ani žádný náznak něčeho podobného. Jeden si tedy nutně musí položit otázku PROČ. Co vede politiky k tak drakonickým požadavkům? A jak je možné, že TO NIKOMU NEVADÍ? Začínám si čím dál tím víc připadat jako z jiného světa.
V podstatě už neexistuje vůbec žádné soukromí. A lidé se tváří, že se jich to netýká. Rezignovali. Jako stádo ovcí na porážku.
Jednání mezi kanadskou vládou a telekomunikacemi jsou tajná. Proč? Kanadští politikové říkají, že nový zákon přivede Kanadu na úroveň ostatních zemí. Ano? A znovu otázka: Proč to potřebujeme?
Nový zákon bude požadovat, aby telefonní, internetové a mobilní společnosti postupně vybudovaly vlastními náklady kapacity, které budou duplikovat veškerou komunikaci jejich klientů pro potřeby policie. Každý poskytovatel komunikačních služeb bude podle zákona povinen být schopen zajistit nejméně dva odposlechy v každé lokální síti paralelně bez ohledu na to, jak málo má klientů. Týká se to i vesnic a samot, kde sídlí jen několik rodin. V městech, které má řádově více obyvatel. musí telekomunikační operátor umožnit až 64 paralelních odposlechů v kterémkoliv okamžiku. Celostátně to bude znamenat jeden odposlechový bod na každých pět tisíc obyvatel. Operátoři poskytující servis v malých vesničkách a samotách musí mít odposlechovou kapacitu vybudovanou takovým způsobem, aby ji mohli skokově kdykoliv zvýšit, bude-li si to vláda žádat.
Odposlechy v Kanadě povoluje soudce a musí být každých šedesát dnů znovu soudcem schváleny. Zřejmě to tak bude i podle nového zákona. Ovšem při tom množství žádosti, které se zřejmě na soudce sesypou, bude jeho role v podstatě jen razítkovat. Nebude mít totiž čas zjišťovat, na kolik je žádost o odposlech podložena.
Ministryně pro bezpečnost veřejnosti (nádherný newspeak) Anne McLellan říká, že požadavky nejsou nikterak přemrštěné, vezmeme-li v úvahu skutečnost, že organizované gangy kriminálníků mívají často více mobilů a více internetových účtů. Argument jako hrom.
„Konec konců nemůžeme dovolit, aby nám technologický vývoj blokoval např. strážce zákona v jejich možnostech při interakci s kriminálními živly,“ říká McLellan. „Oni používají technologii k tomu, aby mohli stěhovat špinavé peníze z účtu na účet. Nebo aby mohli obchodovat s lidmi či drogami nebo zbraněmi. A my musíme mít možnost zachytit jejich komunikaci a rozbít jejich strukturu.“
Prozradím drahé ministryni jedno sladké tajemství. Milá paní McLellan, oni budou vždycky krok napřed. Existuje mnoho možností, jak komunikovat utajeně, pokud má někdo k tomu finanční prostředky. Jediné, koho to postihne, budou obyčejní občané. Ale o to vám, milá paní, ve skutečnosti jde, že?