Izrael pokračuje v okupaci a vládě tvrdé ruky v pásmu Gazy
12.10.2005 Komentáře Témata: Izrael, Pohledy z Evropy 756 slov
V létě jsme mohli být svědky velké mediální show označované většinou jako „odsun izraelských osadníků z pásma Gazy“. Skutečně k němu došlo. Osadníci odešli, izraelské okupační síly však zůstaly a opět vůči Palestincům přitvrdily. Novinkou je vybombardovaná palestinská škola v Gaze.
Zjistil jsem, že po srdceryvné show odsunu izraleských kolonistů z Gazy za americké peníze věří mnoho lidí tomu, že se tím Izrael Gazy skutečně vzdává a skutečně se stahuje, tj. palestinské okupované území plně opouští. Není tomu tak ani zdaleka. Pásmo Gazy stále připomíná jeden velký palestinský koncentrační tábor, kde jsou Izraelci neomezenými pány.
Izraelská armáda plně kontroluje celé pásmo Gazy ze svých ozbrojených stanovišť, stejně tak střeží hranici s Egyptem a hlavní hraniční přechod v Rafahu. Absolutním pánem je Izrael v pobřežních vodách pásma Gazy. Jsou to Izraelci, kdo rozhoduje o tom, který Palestinec vstoupí do Gazy a opustí ji.
Právě situace v Rafahu představuje dobrý příklad toho, jak Izrael okupuje a „spravuje“ palestinské území. Z „bezpečnostních důvodů“ srovnal Izrael v roce 2004 v Rafahu se zemí několik čtvrtí. Měl totiž obavu, že se podzemními tunely z Egypta pašovaly zbraně pro boj proti okupaci. Demolice prováděly buldozery Caterpeillar D9 dodané přes U.S. Foreign Military Sales Program. Platily je pochopitelně také USA.
Buldozery Caterpeillar D9, spolu s dodatečným pancéřováním vyrobeným státní izraelskou zbrojovkou Israel Military Industries (IMI), představují hrůzu budící stroje. Váží 64 tun a jejich ocelová radlice o délce 4,8 metru a všce 1,8 metru drtí vše, na co narazí. Občas i domy, ze kterých teroristé (izraelský výraz pro Palestince) nestačí rychle utíkat.
Zvláštní pozorovatel OSN a švýcarský univerzitní profesor Jean Ziegler popsal v roce 2004 jejich úlohu v Rafahu takto: „Používají se k ničení celých zemědělských farem, skleníků, starých olivovníků, zemědělských polí s úrodou, stejně jako k ničení palestinských domů a někdy i životů“. Byl to právě obří Caterpillar D9, který na jaře 2003 v Rafahu přejel americkou novinářku a mírovou aktivistku Rachel Corrie, jejíž smrt vyvolala ohlas v celém světě. Člen Komise OSN pro lidská práva Ziegler po své návštěvě Rafahu v létě 2004 písemně protestoval u společnosti Caterpillar a americké vlády jako dodavatele s žádostí o vysvětlení, proč jsou Izraeli dodávány stroje, které jsou jednoznačně určeny k ničení lidských obydlí a porušování základních lidských práv.
Na odbojné Palestince má Izrael vedle buldozerů ještě jednu účinnou zbraň, proti které nemají obrany – letectvo (opět vyzbrojené americkou výzbrojí za americké peníze). Naposledy se rozhodl Izrael Palestince ztrestat za to, že stále pomýšlejí na ozbrojený odpor proti okupaci a dovolují si ostřelovat židovské vojáky a židovské území raketami. Izraelská armáda tedy zaútočila jak je jejím dobrým zvykem ze vzduchu a zničila několik vozů (údajně plných palestinských teroristů) a několik budov. Shodou okolností i školu v Gaze, kde byl prý sklad raket.
Nu ale vraťme se k odsunu izraelských kolonistů (přesnější termín by byl okupantů, ale to zní příliš nekorektně). Ti se zvedli teprve tehdy, když jim USA slíbily přes dvě miliardy dolarů jako přímé komepnzace za to, že opustí okupovaná palestinská území a ilegálně zřízené osady. Další miliardy můžou očekávat v nepřímých kompenzacích. Nedávno však vyjádřil izraelský deník Haaretz znepokojení, zda nemohou živelné pohromy v USA zpomalit slíbený tok peněz. Snad nemohou, podpora Izraele je jednoznačná priorita americké zahraniční politiky a státního rozpočtu.
Palestinci tedy nadále žijí v jednom velkém koncentračním táboře jménem pásmo Gazy. Po odsunu izraleských civilních kolonistů/okupantů si izraelská armáda uvolnila ruce a místo střežení židovských osad se může plně věnovat „správě“ okupovaného území.