Parodie na největšího Čecha v režii České televize
8.5.2005 Komentáře Témata: Česká republika, Pohledy z Evropy 667 slov
Televizní estráda „Největší Čech“, převzatá ze zahraničních televizí po vzoru jiných soutěží jako „Česko hledá superstar“, „Chcete být milionářem“ apod., opět nastavila níže laťku konzumní televizní zábavy. Třešničkou soutěže byl potom „pějící zombie“ Karel Gott, který se jen těsně nedostal do finálové desítky vedle Jana Husa či Karla IV.
Paralelně s „Největším Čechem“ běžela také soutěž „Největší padouch“. A našly se dvě osobnosti, které se dokázaly umístit v obou soutěžích, a to na předních pozicích. Byli jimi Václav Klaus (3. místo) a Klement Gottwald (1.místo). Možná by oba mohli dostat ocenění „Největší český padouch“. A mají jednu důležitou věc společnou. Do své nejvyšší dosažené ústavní funkce prezidenta se oba dostali díky hlasům komunistických poslanců.
Prezidenti zvolení komunisty měli vůbec v anketě hojné zastoupení. Přes Václava Havla zvoleného během „sametové revoluce“ komunistickým parlamentem až po komunistického prezidenta Ludvíka Svobodu, který schválil a podílel se na okupaci Československa v roce 1968, čímž spáchal čin vlastizrady.
Vysoko se umístil i Edvard Beneš, který s oblibou jmenoval komunistické vlády a uzavíral s komunisty dohody o podílu na moci. Dá se říci, že celá jeho politická kariéra byla selháním a omylem, nebo v horším případě připraveným scénářem na přivedení komunistů k moci v roce 1948.
Objevilo se i jméno Madeleine Korbel-Albright, američanky židovského původu a bývalé americké ministryně zahraničí, kterou si Václav Havel představoval jako svého ideálního nástupce. Snad jen chybí jméno jejího otce, židovského diplomata ve službách Československa Josefa Korbela a učitele Condoleezzy Rice na Denver University. Když už jsme u Josefa Korbela, nelze nevzpomenout na Jana Masaryka, který se jako „Největší Čech“ také prosadil. S Korbelem má mnoho společného, především v podpoře anglického sionistického hnutí, které pomáhal za války v Anglii budovat a zabudovat do československých exilových orgánů. Masaryk mj. udělal z jeho člena Viktora Fischla československého (dočasně, od roku 1948 už působil v Izraeli) diplomata, a nechal pod jeho bedlivým dozorem vybudovat Československý exilový Pen club atd. Masarykovi „dohazovala“ prověřené sionisty Rebeka Siefová, militatní členka anglického sionistického hnutí, kde působil mj. i pozdější první izraelský prezident Chaim Weizmann. Viktor Fischl by si také tedy zasloužil pozici mezi „Největšími Čechy“, zvláště proto, že mu v roce 1996 udělil Václav Havel Řád T.G. Masaryka, vysoké české vyznamenání. Úsměvné je, jak Viktor Fischl ve své knize „Hovory s Janem Masarykem“ vzpomíná, jak si Jan Masaryk stěžoval Rebece Siefové, že zaplavuje československý exil sionisty, se slovy: „Už jsi mi sem navodila moc židů“.
Ač se tvůrci a producenti pořadu snažili vzbudit nádech jisté kulturnosti, výsledek byl spíše pavlačový. Hulákající dav na plátnu v pozadí měl ilustrovat nadšení a nominace některých historických osobností serióznost. Výsledek byl neuvěřitelný tragikomický guláš. S výše uvedenými figurkami se misí jména jako Karel IV., Jan Hus, Jan Ámos Komenský.
Na jednom z posledních míst se umístil komunistický europoslanec Vladimír Remek, kterého komunistické ideály stále lákají a neváhá je popagovat. Finálovou stovku okořenil s odřenými uchy i Miloš Zeman, a to na 100. místě. Na trofej „padoucha“ bohužel nedosáhl, ale vyfoukl mu ji jeho bývalý „korunní princ“ Stanislav Gross.
Tragikomická soutěž neskončila, ale bude pokračovat. Máme se tedy na co těšit.