Proč říkám NE evropské ústavě

Praxe výroby zákonů v EU probíhá totiž tak, že jejich text sepisuje tým anonymních právníků, jejichž jména nikdo z europoslanců nezná.

Komisaři dostanou zákony, z nichž každý má několik set stránek, pouze k případným připomínkám a po jejich schválení je dostane Evropský Parlament (EP). Ten jich schvaluje až 20 denně a je jasné, že jeho poslanci nemají čas si je ani přečíst, natož se přít o to co je v nich chybné. Většina z nich na tento postup rezignovala a tráví čas raději v přilehlých kantýnách.

Tak tomu zřejmě bylo i v případě euroústavy. Jsou ale mezi poslanci i výjimky, které euroústavu prostudují, pak se zděsí a ve svých článcích bijí na poplach, že její přijetí znamená ztrátu státní svrchovanosti, zamezí naší vládě rozhodovat o všech podstatných a významných věcech a že samozřejmě nemohou zvednout pro takovou věc ruku. Je proto na místě pokusit se na základě různých odborných seminářů a článků o dané problematice (Hynka Fajmona, Ladislava Jakla, Václava Klause, Benjamina Kurase, Petra Macha a Jana Zahradila) shrnout, co pro občany bude v budoucnu znamenat, řeknou-li své ANO v referendu:

Odmyslíme-li si, že návrh euroústavy byl vytvořen v Evropském konventu za situace, kdy kandidátské státy, mezi něž ČR tehdy patřila, neměly právo text jakkoliv ovlivnit a že v Konventu rozhodoval nedemokratický "konsenzus", který definoval jeho tehdejší předseda Valéry Giscard d’Estaing se svými příznivci, je zde zásadní námitka, že euroústava mění rovnováhu sil v EU proti té, která byla při našem vstupu do ní.

Dosud byly nadnárodní orgány tvořeny zástupci ze všech zemí, z nichž každá měla právo veta. Nyní může jednomyslně rozhodnout pouze Evropská rada, která rozhodnutí posouvá do tzv. kvalifikované většiny, aniž by členské státy mohly reagovat.

V euroústavě se definují státní symboly, jako je vlajka, hymna, heslo, měna, "státní svátky" a zavádí se funkce "presidenta" a "ministra zahraničních věcí", což jsou jasné příznaky státu.

Přijetím euroústavy tak získá EU podle odst. I-6 právní subjektivitu a stane se de facto státem, což jí umožňuje odebírat v případě potřeby členským státům kompetence hned čtverým způsobem - sdílením kompetencí, výlučností kompetencí, koordinací kompetencí a patřičnou akcí. Co se za tímto eurospeekem skrývá?:

Co pro ČR přináší "sdílení kompetencí"

Pod zástěrkou sdílených kompetencí(odst. I-13) euroústava odebírá státům samostatně řídit vnitřní trh, bezpečí a justici, zemědělství a rybolov, dopravu, energetiku, sociální politiku, ekonomickou a sociální soudržnost, životní prostředí, ochranu spotřebitelů, bezpečnost veřejného zdraví. Orgány EU budou rozhodovat o tom, co je dobré a co ne a členské státy mohou činit pouze tehdy, jsou-li k tomu EU zmocněny a mohou vytvářet a přijímat závazné akty EU v rozsahu, v němž je EU nevykonává nebo se rozhodla přestat je. Nastává tak naprostý přesun pravomocí národních do pravomocí sdílených.

Toto sdílení pravomocí je závažným problémem zejména pro malé státy. ČR bude nucena  přijatá opatření pod sankcemi zavést a plnit a to i kdyby se to nelíbilo ani jednomu jejímu občanovi. Naše domácí instituce tak budou rozhodovat o stále menším objemu otázek a budou nuceny přijímat opatření, která budou mnohdy v rozporu s českými zájmy.

Pro běžné občany je snad největším nebezpečím oblast justice a vnitra, neboť po přijetí euroústavy budou judikáty Evropského soudního dvora závazné pro každého. Brusel bude rozhodovat, co je trestným činem ve všech členských státech a žádný stát nebude moci chránit své občany před eurozatykačem a trestním stíháním u Evropské prokuratury.

Velmi nebezpečné je zejména to, že v eurozatykači dochází k nové definici trestných činů. Důraz není kladen na skutečný výsledek trestné činnosti, ale na pouhý "úmysl".

Například na úmysl ...narušit nebo zničit základní politickou, hospodářskou nebo sociální strukturu republiky nebo mezinárodní organizace... Absurdnost této představy snad ani není třeba dále rozvíjet. Úmysl narušit politickou strukturu např. EU nebo jakékoli jiné mezinárodní organizace je ze své samotné podstaty politickou aktivitou a tresty za ní 12 až 15 let vězení.

Vlastizradou se tak stává např. i záškodnictví spáchané naším občanem proti jinému státu či kterékoli mezinárodní organizaci a to dokonce bez ohledu na to, zda ČR je či není jejím členským státem.

Evropský zatykač dále znamená automatické uznání a automatickou realizaci zatykače vydaného v jiném členském státě na našeho občana a jeho vydání k soudu do ciziny, kde by mohl být trestán a to i za jednání, které u nás není trestné.

Mnozí si řeknou, že každé přitvrzení zákonů je dobré a že zločinci a gauneři nezaslouží slitování i když jsou domácí. Odvrácenou tvář tohoto postoje poznají zpravidla až tehdy, potká-li šikana, ke které dává přitvrzený postup podmínky, někoho jim blízkého: Například jejich dospívající dítko ztratí na výletě v Itálii doklady, s nimi pak kdosi manipuluje a následkem toho soud v malém italském městečku po letech požádá o jeho vydání kvůli podezření z obchodu s narkotiky. Obviněné, možná již tou dobou šťastně provdané "dítě", by nemělo šanci se hájit  u českého soudu s použitím českého právního řádu, ale bylo by rovnou eskortováno do Itálie. Cizí soud by neměl za povinnost předat své argumenty pro vydání našim úřadům a český soud by neměl šanci je posoudit. Kdesi v cizině by pak "dítě" shánělo advokáta a tlumočníka a možná by dlouhé měsíce klopotně prokazovalo svou nevinu obklopeno neznámým prostředím...

Nejvíce pravomocí odebírají ČR "výlučné kompetence"

Nevětší odebrání pravomocí jednotlivým státům se skrývá v odstavci I-12 za pojmem výlučné kompetence neboť členské státy nebudou mít v otázkách zde definovaných žádná rozhodovací práva. A že nejde o maličkosti, ale o otázky pro každý stát klíčové, stačí vyjmenovat názvy jako ekonomická a zaměstnanecká politika, bezpečnost, obrana, zahraniční politika, pravidla konkurence na vnitřním trhu, měnová politika, společná obchodní politika.

Státy musejí podle odst. I-15 tyto aktivity aktivně a bezvýhradně podporovat společnou politiku v duchu loajality a vzájemné solidarity a zdržet se činů protichůdným zájmům EU nebo ochromujících její efektivnost, což neznamená nic jiného než jednotné řízení armády z Bruselu bez přihlédnutí ke specifickým požadavkům jednotlivých států.

EU tím získá mj. i právo uzavírat jménem členských států mezinárodní smlouvy a vznikne nadřazenost jejího práva nad právem členských států.

Nejde o maličkost - pokud se například EU rozhodne pro vlastní evropskou bezpečnost, pozbude naše dohoda o členství v NATO platnost. Že nejde o abstraktní příklad, ale o reálnou hrozbu, že se tomu po přijetí euroústavy může brzy stát, svědčí to, že západní Evropa, především Německo, Francie, Belgie, k nimž se bohužel připojil i Tony Blair i naše delegace v Bruselu, prosazují tzv. evropskou obranu a evropskou armádu nezávislou na NATO. Někteří sní dokonce o protiváze NATO, což by byla největší katastrofa, jaká by mohla nejen Evropu, ale i ČR potkat. Tím se jasně omezuje suverenita jednotlivých států a tím i ČR.

Co znamenají pro ČR pojem "koordinované kompetence"

Pojem koordinované kompetence je vysvětlen v článku I-14 euroústavy jako přijetí opatření a zavedení iniciativ na zajištění koordinace s politikou EU Podle odst. I-16 jde o průmysl, ochranu a zlepšení zdraví, vzdělání, výuka řemesel, sport a kulturu. Brusel si vymiňuje kontrolu a regulaci přímých zahraničních investic, výši daní, výši úrokových sazeb a další velmi volně specifikované "společné obchodní politiky".

Představa o dlouhodobé úloze EU jako dárce peněz pro rozvoj hospodářských aktivit je nesmyslná. Nejenže je částky možné čerpat jen z fondů a téměř se nevyčerpají, ale dalším prohlubováním integrace se staneme pouhými plátci na provoz EU, což je velmi odlišné od stavu, který existoval, když do EU (tehdy ES) přistupovaly země jako Řecko, Irsko, Španělsko nebo Portugalsko. Španělsko získalo 200 € na hlavu, Irsko, Řecko a Portugalsko 400 €. My dostaneme do roku 2006 na hlavu pouze 25 € a pak již nic.

Z toho je vidět, že princip solidarity není hlavní princip EU a že dávání těchto zemí za příklad nebylo správné, neboť mnoho obyvatel tomu uvěřilo a očekávalo totéž. Nebude tomu tak. Přijme-li se evropské ústava, je  pro nás právně závazný národohospodářský plán EU na léta 2007-2013 tzv. Finanční perspektiva EU, v níž jde o to, jak rozdělit peníze vytvořené v EU.

Podle renomovaných ekonomů by se v žádném případě Finanční perspektiva EU neměla stát právně závazným dokumentem, neboť odvisí od mnoha faktorů, které se budou v průběhu let měnit a i proto by neměla být euroústava přijata, neboť její autoři ho do ní zabudovali.

Důležité ale není jen to, kolik peněz zaplatíme a kolik se nám jich vrátí přes fondy zpět do rozpočtu, ale co chce EK s penězi, které vybere od jednotlivých států, podniknout. Ale to je již téma na jiný článek.

Co je to "patřičná akce" EU?

Podle článku I-18 může EU provést "patřičnou akci", jestliže se ukáže nutná v rámci politických postupů k dosažení některého ze záměrů stanovených ústavou a pro který ústava neposkytla potřebné pravomoci.

Jednou z takových patřičných akcí je například zákon o Statutu evropských politických stran, podle něhož by do EP směly jen ty strany, které mají politické zastoupení v nejméně čtvrtině členských států, přijímají bezvýhradně evropskou Chartu základních práv a nepropagují euroskeptickou politiku.

Z výše uvedeného je vidět, že omezení suverenity naší republiky bude přijetím euroústavy obrovské. Rozhodování o všech důležitých věcech až někde v Bruselu  bude u obyvatel navíc vést v podkopávání autority v domácí politiky a ve stále větší nedůvěru v ně.

Nárůst anonymity rozhodování, zvětšení vzdálenosti občana od centra rozhodování, depersonifikace EU jako takové povede k zesílení demokratického deficitu rozhodování, snížení rozsahu procedur demokratického typu ve prospěch hierarchického rozhodování, zvýšení podílu moci užšího jádra Unie, zvětšení počtu oblastí, kde je v EU používáno většinové hlasování, atd.

Euroústava je jen začátkem k nakročení do zářných zítřků permanentní socialistické revoluce

Při čtení euroústavy nelze přehlédnout levicový sociální liberalismus lídrů, kteří navrhli tuto novou právní subjektivitu EU. Již jen to, že v euroústavě je úděsná preambule napsaná terminologií levicového liberalismu směřující k plné zaměstnanosti, by mělo stačit k nepřijetí tohoto dokumentu, který je zaplněn lidskými sociálními právy třetí generace, jako například právem na práci tolik proklamovaným u nás v minulosti.

Toto začlenění práv a svobod občanů do ústavy jako právně závazného textu je již přímo socialistickou revolucí vracející nás do roku 1917. 

V neustálém dohadování se o tom, kdy a jaké referendum o euroústavě udělat, unikla pozornosti našich médií a zřejmě i politiků důležitá událost. Strana Evropských socialistů sdružující většinu levicových stran v EP vydala v únoru 2004 manifest Měníme budoucnost s podtitulem "Nová ambiciózní vize pro Evropu".

Tento dokument nastavuje euroústavě socialistický charakter na věčné časy a nikdy jinak tím, že požaduje jediné společné zastoupení Evropy v mezinárodních institucích a chce eliminovat unfair konkurenci mezi jednotlivými státy, nové rozšíření Charty základních lidských práv včetně práva na stávku na všech pracovištích, společnou imigrační politiku založenou na principu "nediskriminace". A co je snad pro náš stát nejhorší, požaduje celoevropskou koordinaci daní.

Tento dokument, po němž jistě budou následovat další podobně hrůzy, dokazuje, že ústava je jen začátkem k nakročení do zářných zítřků permanentní socialistické revoluce k ovládnutí každého koutku našeho života.

Hrozí nám nejen byrokratický ale dokonce socialistický totalitní stát, který nás bude beztrestně okrádat formou vysokých daní a všelijakých pokut za nedodržování jeho vyhlášek a regulací, které přijmou orgány EU při výkonu svých pravomocí a které mají přednost před právem naším.

Proč právě nyní potřebuje EU euroústavu?

Vědomí existence evropského ústavního systému zde bylo již dřív, ale nebylo deklarované. Je otázkou, proč právě nyní potřebuje EU ústavu?

Dnešní vůdci v Bruselu to zdůvodňují tím, že potřebují evropské instituce a ústavu, aby se mohli postavit globalizované moci nadnárodních mafií a terorismu. Není to myšlenka nová. Již husitský král Jiřík z Poděbrad chtěl sjednotit Evropu proti útokům neevropské kultury. Projekt se mu nezdařil. Ukázalo se totiž, že v případě skutečného ohrožení dokáží panovníci jednotlivých států burcovat lid apelem na národní strunu. Pro národ se obětovali jen v poslední světové válce jak Němci, tak Slované. Identifikace občanů je ale spojena se státem národním. Za jaký národ budeme ale bojovat v superstátu EU, když žádný evropský národ neexistuje.

V EU chybí společenství občanů se sdílenou zkušeností a to je největší rozdíl mezi EU a státem. To nezmění ani přímé volby do EP ani zavedení eura ani vznik euroústavy. I když EU bude po přijetí ústavy nucena plnit svébytným politickým systémem úkoly státu, bude vázána na občanskou příslušnost jednotlivých států, takže nemá vlastní občany. Narazí na rozpor mezi lidem příslušného národa a "národem evropským". Levicoví intelektuálové se  osudově mýlili již v minulém století a i nyní jde o další jejich chybný pokus - vytvořit národní stát bez národa. Mají zřejmě pocit jedinečné šance vytvářet sociální realitu, ale doba velkoevropských říší je  již za námi a pod jejich taktovkou vzniká Evropa minulosti. Vzniká jen evropská nadnárodní bruselská elita.

I konkurenceschopnost Evropy, o níž tak stále hovoří, je nesmyslem, neboť existuje jen a jedině konkurenceschopnost firem. Konkurenceschopnost kontinentů neexistuje a blokové vidění světa, které se tak zřetelně projevilo v návrhu evropské ústavy, je osudným omylem.

Pokud nepřijmeme euroústavu, nic se nestane

Argumentace předkladatelů, že pokud nepřijmeme euroústavu, budeme v Evropě jediní a staneme se eldorádem zločinců a mafií, je zcela absurdní. Svědčí pouze o tom, že rezignují na schopnost ve své vlastní zemi aplikovat své vlastní zákony.

Pokud euroústavu nepřijmeme, tak nebude prostě platit a EU bude nadále fungovat jako uskupení suverénních států z nichž každý bude mít právo veta bez diktatury Bruselu. Nic víc a nic míň se nestane. A strašení, že ostatní státy na nás budou pohlížet jako na černou ovci, je rovněž mylná.

V Evropském parlamentu (EP) existuje stále sílící protifederalistická koalice Evropští demokraté (ED), jejímiž členy jsou kromě konzervativců britských, polských, portugalských a italských i konzervativci čeští pod vedením Jana Zahradila. ED jsou důsledně proti euroústavě, za atlantickou spolupráci a za státní suverenitu. Je potěšitelné, že k této skupině se přidávají i euroskeptici francouzští se stranou Mouvement pour la France v čele s bývalým ministrem Chiracovy vlády Philippe de Villiers, který bojuje, podobně jako u nás president Václav Klaus, za zamítnutí ústavy v referendu a proti bruselskému centralismu: "Evropa Bruselu nemá žádnou budoucnost, je rigidní, centralistická, uniformní a autoritářská a chýlí se ke konci".

(Pikantní je, jak toto uskupení kdysi vzniklo: Konzervativní strana v Anglii, která díky její bývalé předsedkyni byla v očích celé Evropy symbolem krystalického kapitalismu, se spolčila v roce 2004 s blokem Lidová strana, kde jsou sdruženy strany nazývající se konzervativní, ale prosazující euroústavu. Šéf britských konzervativců tehdy dokonce přiznal, že ani teoreticky nepřipadá v úvahu, že by Británie měla z EU vystoupit, jestliže se jí nepodaří zastavit euroústavu, i když si to v průzkumu přálo 51% Britů, a navíc tvrdošíjně odmítal uspořádat referendum i přes to, že si ho přeje 75 % Britů.

To vedlo k tomu, že čtvrtina konzervativních voličů se od něj odklonila, Konzervativní strana musela z federalistické koalice vystoupit a vytvořit novou antifederalistickou koalici zvanou Evropští demokraté. Parlamentní koalice smí podle pravidel EU vzniknout jen, má-li zastoupení pěti států, a toto mohlo vzniknout jen díky konzervativcům českým, polským, portugalským a italským.)

Vytvořme Novou Evropu

Ministr Svoboda argumentuje, že není k euroústavě žádná alternativa a že není vlastně co řešit, pokud se nám v EU nebude líbit, můžeme z ní podle článku I-59 vystoupit. Nedodává, že to je možné pouze v případě, když to bude "v souladu s našimi vlastními ústavními požadavky".

Podle odstavce I-10 ale euroústava je nadřazena vlastním zákonům jednotlivých států, takže je otázkou, jaké vlastní ústavní požadavky jim zbudou. Jedním z hlavních záměrů EU je podle odst. I.3.3 prosazovat ekonomickou, sociální a teritoriální kohezi a solidaritu mezi členskými státy.

Podle odst. I.5.2 má každý stát napomáhat dosažení úkolů Unie a zdržet se jakýchkoliv opatření, která by mohla narušit uskutečňování záměrů stanovených v ústavě. Když si přečteme pozorně tyto požadavky a uvědomíme si, že vystoupení členského státu z EU musejí projednávat její instituce bez účasti vystupujícího státu, zjistíme, že vystoupení z EU podle článku I-59 je takřka nesplnitelné.

Ale proč bychom měli hned z EU vystupovat. Stačí přece říci euroústavě v referendu NE a pak se snažit spolu dalšími státy sdruženými např. v ED z EU místo evropského totalitního superstrátu se socialistickou ústavou snažit vytvářet "Novou Evropu"

Evropu ekonomické svobody, Evropu malých a nerozpínajících se států, Evropu bez státního paternalismu, Evropu bez pseudomorální politické korektnosti, Evropu bez intelektuálního snobismu a elitářství, Evropu bez supranacionálních, celokontinentálních ambicí, Evropu bez ideologie evropeismu, tak jak nás k tomu nabádá náš pan president. Aby se nám to ale podařilo, nesmíme v žádném případě přijmout euroústavu, která by omezila váhu našeho hlasu.

A snad jen jednu poznámku na konec. Nedávno se bývalý president Václav Havel vyjádřil, že by se k Euroústavě nemělo dělat referendum, protože jí stejně většina lidí nerozumí a tak by se její obsah měl přijmout bez hlasování. Pane Havle, pokud máte pravdu a právníci EU stvořili tak závažný dokument, který je pro většinu normálních lidí nesrozumitelný, pak je to naopak ten nejzávažnější důvod pro jeho jasné a jednoznačné odmítnutí!

Článek vyšel na serveru www.fragment.cz, odkud jej přebírám.