Kterak židé zkrášlují Prahu

Asi nejvýznamnějším a nejaktivnějším sdružením židovských podnikatelů v Praze je v současné době Real Estate Karlín Group (REKG), které vlastní v Karlíně již okolo půl milionu metrů čtverečních pozemků a přetváří jej k obrazu svému.

Začněme genezí REKG v roce 1997. Stáli za ním tři židovští podnikatelé Serge Borenstein, Marc Rich a Richard Butler. Zpočátku nebyli úspěšní a jejich návrhy na pronájem pozemků města v Karlíně na dobu neurčitou či prodej nemovitostí se splátkovým kalendářem rovněž na dobu neurčitou nebyly (kupodivu) úspěšné. Příležitost vycítili teprve při ničivých povodních v roce 2002, které znamenaly pro Karlín katastrofu. Celá čtvrť byla zatopena a když voda opadla, firmy začaly oblast rychle opouštět. A objevil se projekt "Nového Karlína", reprezentovaný těmito třemi seriózními podnikateli. Pojďme si je nejprve stručně představit.

První z nich, Serge Borenstein, aktivně působí v ČR již od roku 1990 a je proslulý mj. tím, že jezdí v Mercedesech vyrobených na míru. Bohužel mu ten poslední nějací zlí antisemité ukradli, a to ani ne po týdnu co jej zakoupil, a policie, místo aby takový trestuhodný zločin s možným antisemitským podtextem vyšetřila, nevyšetřila nic. Vystavila tak Prahu nebezpečí, že tento vážený židovský byznysmen odejde. Naštěstí si pan Borenstein koupil hned jiný Mercedes. Zajímavé je, že zatímco má pan Borenstein na luxusní Mercedesy vyráběné na míru a je neoficiálně označován za jednoho z třech, možná pěti nejbohatších lidí v ČR, nemá peníze na to, aby zaplatil nájem za luxusní Ottovu vilu na Zbraslavi, kterou obývá a která patří Městské části Praha - Zbraslav. V současné době z něj městská část dluh na nájemném vymáhá, jak si může kdokoli ověřit na veřejných zápisech ze zasedání Rady městské části Praha - Zbraslav. Pronájem Ottovy vily nebyl pro pana Borensteina nikterak ztrátový byznys. Rekonstrukci vily hradili z části památkáři a jen z části Borenstein. Když potom v roce 2002 vilu zaplavila stoletá voda, Borenstein inkasoval velmi kulantní pojistné plnění od pojišťovny a vila byla se značnou  podporou památkářů znovu zrekonstruována.

Serge Borenstein je také kulturní člověk. Je majitelem licence tzv. Cow parade pro Českou republiku. Ta spočívá v právu vystavit umělohmotné krávy s vystrčenými vemeny do ulic. V Praze 1 umístil Borenstein (pochopitelně zdarma) v těsné blízkosti historických památek celkem 205 svých barevných krav a v historickém centru to vypadalo jako při natáčení jakési americké crazy komedie. Akci nadšeně podpořil a zaštítil pražský primátor Pavel Bém, který prohlásil, že "akce přinese do ulic interaktivní zábavu a vtáhne veselou formou nejširší veřejnost do dění ve městě". Bylo opravdu zajímavé sledovat cizince, avšak nejen je, jak udiveně a nechápavě zírají na barevnou krávu v sousedství pomníku Jana Husa a jiných památek. Dalšími Borensteinovými úzkými spolupracovníky jsou též izraelci Nigel Young a Sam Salganik

Druhým zakladatelem REKG byl Borensteinův partner, židovský miliardář Marc Rich (původním jménem Reich, jehož rodina uprchla do USA z Belgie před Němci). Za sebou má bohatou podnikatelskou minulost, největším jeho úspěchem byl bezpochyby největší odhalený daňový únik v historii USA - 48 milionů dolarů. Za tento daňový únik mu hrozilo celkem přes tři sta let vězení a byl dále newyorským prokurátorem stíhán mj. pro podvody a nezákonný obchod se zbraněmi. Mimochodem, pojednání o nezákonných a kriminálních aktivitách Marca Riche by zabralo několik stran. Musel tedy v roce 1983 znovu uprchnout. Usadil se ve Švýcarsku a kdykoli vycestoval, byla mu v patách americká U.S. Marshals Service specializující se na pátrání po uprchlých nebezpečných zločincích. Po nějakém čase začala být bohužel půda horká i v zaslíbeném Švýcarsku, a to v souvislosti s dalším policejním vyšetřováním finančních podvodů, a tak Rich radši přesídlil do českých zemí. Nakonec dostal v USA na konci roku 2000 milost přímo od prezidenta Billa Clintona, neboť se za něj důrazně přimluvily americké židovské spolky, především Anti-Defamation League, která bdí před jakýmikoli projevy antisemitismu a antisionismu a Richovo pronásledování nejprve nacisty, poté americkými maršály a nakonec švýcarskou policí už vskutku silně zapáchalo antisemitismem. Významným faktorem Richova omilostnění bylo bezpochyby také to, že jeho manželka přispívala jak do kasy Clintonovy Demokratické strany, a to milionovými částkami, tak do Clintonova fondu na jeho právní ochranu.

Třetím byl Richard Butler, stědrý sponzor a držitel finanční pupeční šňůry Evropských demokratů Jana Kasla. Významnou roli hraje Butlerova prodloužená ruka, kterou je další židovský byznysmen a příbuzný Butlera (oženil se s Butlerovou sestrou Katharine) Sebastian Pawlowski, majitel periodik Týden, Instinkt a Nedělní svět. Pokoušel se koupit i týdeník Respekt poté, co zveřejnil jeho bezohledné stavební aktivity na Malé Straně, kde Pawlowski razantně mění architektonický ráz, když buduje velké podzemní garáže a luxusní byty, vše samozřejmě se souhlasem magistrátu. Za éry primátora Jana Kasla vyhrála jeho společnost COPA snad každé výběrové řízení, do kterého se přihlásila, a to především na pronájmy nemovitostí ve vlastnictví města (jedná se o Kaunický palác, Slovanský dům, Neubergovský palác a celou řadu dalších). Např. v objektu historických Hergertových cihelen se COPA neblaze proslavila tím, že bez ohledu na památkovou ochranu omlátila historické barokní omítky a objekt "zrestaurovala" tak, že se jeden z pražských památkářů vyjádřil, že "se na to prostě nemůže dívat." Ostatně, protesty památkářů byly samozřejmě liché. Jen pro ilustraci, jak se jednalo pro město o výhodné transakce uveďme, že firma COPA získala v roce 1998 do pronájmu Neubergovský (známý také pod jménem Salmovský) palác na třicet let, přičemž nájemné, které činilo horentních (!) 100 000,- Kč za rok, Pawlowski přestal platit a začal s radnicí Prahy 1 místo toho vyjednávat o pronájmu dalších nemovitostí. Je již poněkud trapné říkat, že v tu dobu stál v čele Prahy 1 žid Jan Bürgermeister, ale bylo tomu bohužel tak. Abychom nezapomněli, je důležité uvést, že stavební úpravy nemovitostí pronajatých firmou COPA projektoval architektonický atelier A-Projekt, kde Kasl dříve působil a který přímo spoluvlastnil až do ruku 1999, kdy v souvislosti se svou veřejnou funkcí převedl pro jistotu svůj majetkový podíl na zbývající společníky. Jan Kasl se v této souvislosti bezelstně vyjádřil, že "pan Pawlowski je jeho přítel" a "nechodí spolu na pivo, ale pojí je přátelské pracovní vztahy, jeden druhého si váží". Krásné přátelství, že?

Oficiálně je záměr židovských podnikatelů sdružených v REKG velmi prospěšný a užitečný. Oživit Karlín, investovat do něj peníze a zkrášlit město. Skutečnost je však poněkud jiná a nastíníme si ji příště.