Mnohem horší než Vietnam

Bývalý námořní velitel a člen ústředního amerického velení, penzionovaný generál Joseph Hoare mi sdělil: "Myšlenka, že věci se vyvíjejí způsobem, jakým naši hoši chtěli, je úplně zcestná. Neexistují žádné rozumné varianty řešení. Děláme kampaň způsobem, jako by to byla kampaň někde v Iowě. Pro každého, kdo zná tu část světa (Střední východ) je jasné, že to je nesmysl. Pořadí priorit je úplně špatné."

A tohle říká Jeffrey Record, profesor strategie na Air War College: "Nevidím světlo na konci tunelu. Nastala ta nejhorší varianta, jakou jsme mohli předpokládat. Neexistuje žádná analogie mezi tím, co se děje v Iráku dnes a výhodami, které jsme měli po druhé světové válce v Německu a Japonsku."

Profesor na téže škole, špičkový odborník na Irák, W. Andrew Terill doplňuje: "Nemyslím, že lze zabít odboj." Profesor Terill se domnívá, že protiamerický odboj soustředěný v tzv. sunninském trojúhelníku a mající pod kontrolou řadu měst, včetně Fallujah, sílí, expanduje a je schopný účinně zasahovat. To vše díky americké politice v Iráku.

"Máme před sebou rozrůstající se a stále zkušenější odbojovou skupinu," řekl mi. "Zaznamenáváme větší a koordinovanější útoky. Jsou stále lepší a mají schopnost vlastní regenerace. Myšlenka, že tam někde bojuje x odbojářů, a nám stačí je pozabíjet a jít domů, je naprosto nesmyslná. Odboj ukazuje schopnost regenerace, protože roste počet těch, kteří jsou ochotni nastoupit za padlé kamarády. Politická kultura je vůči US nepřátelštější. A čím déle zůstáváme, tím více tato kultura sílí.

Velkým posílením pro odboj bylo, když v dubnu ve městě Fallujah zabili čtyři americké kontraktory. "Myslím, že to byl prezident, kdo osobně nařídil útok na Fallujah," řekl generál Hoare. "Ptal jsem se jednoho tříhvězdičkového generála, kdo ten útok nařídil, a on mi to odmítl sdělit. Došel jsem k závěru, že to muselo přijít přímo z Bílého domu." A pak, hned když útok na Fallujah začal, situaci ovládli islámští radikálové a město použili jako svou základnu.

"Jsi-li muslimem a tvoje společnost se dostane pod okupací nevěřících, stane pro tebe odpor vůči okupantům náboženskou záležitostí," vysvětluje Terrill. "Většina Iráčanů nás považuje za okupanty a ne za osvoboditelé." Terrill dále popisuje náboženské představy, jak je vnímají ve Fallujah a v sunninském trojúhelníku: "Lze zaslechnout hovory andělech a o proroku Mohammedovi, který sestupuje z nebe, aby vedl útoky. Hovoří se o mučednících, jejichž těla světélkují a vydávají krásnou vůni."

"Nevidím, jak se z toho dostaneme," navazuje Record. "Už dříve jsme něco podobného zažili. Říkalo se tomu vietnamizace. Jde o myšlenku, že můžeme vycvičit místní Iráčany, aby za nás bojovali a porazili nepřátelé, které my porazit nedokážeme. Budou poznamenáni tím, že se spojili se zahraničními okupanty. A je navíc pravdou, že pro boj ve Vietnamu jsme měli mnohem více času a více peněz, než máme v Iráku."

Hovoří generál Odom: "Tohle je mnohem horší než Vietnam. Tenkrát to ale nebyla strategicky tak významná oblast. A v obou případech jsme bezhlavě vstoupili do války, která nebyla pro USA konstruktivní. Nyní bojujeme v regionu, který je mnohem prchavější a vrtkavější, a s našimi spojenci máme nesrovnatelně horší vztahy, než jsme měli tenkrát."

Terrill věří, že případný trvalejší útok amerických sil zaměřený do oblasti, které nemají pod kontrolou, by byl pro iráckou vládu natolik kontroverzní, že by její členové raději volili vlastní rezignaci. Takže pokus o vojenské řešení by zřejmě zničil poslední chabé náznaky politické legitimity. "Pokud se nám podaří odejít a nevznikne tam občanská válka, můžeme to považovat za vítězství."

Genrál Hoare: "Na základě toho, co jsem se neoficiálně dozvěděl, plán k ofenzívě na Fallujah je připraven a k jeho realizaci má dojít první úterý v listopadu. Tou cynickou častí plánu je skutečnost, že to má být až po volbách. Existuje k tomu mnoho náznaků."

Porovnává případné vyhlídky na útok na Fallujah s nedávnou podobnou akcí syrského diktátora Hafeza al-Asada na město odporu Hama. "Můžeš to město vyhladit. Americké síly by zvítězily. Bylo by mnoho mrtvých. Ale výsledek a úspěch by byl sporný. Vedení těch špatných hochů by uniklo. A civilisté by se dostali do křížové palby. Nenávidím tu frázi 'collateral damage - vedlejší ztráty'. A oni očekávali tanec v ulicích. Maják demokracie!"

Genrál Odom připomíná, že napětí mezi Bushovou administrativou a vojenským vedením je hmatatelné, jako dosud nikdy. "Nezažil jsme tak mizerné vztahy mezi ministerstvem obrany a armádou, jaké panují dnes. Ani v době války ve Vietnamu. Mezi kolegy existuje většinové mínění, že tohle je skutečnou katastrofou. Pouze dvě strany mají z toho výhody: Írán a al-Káida. Bin Laden by klidně mohl porovnat naši věc v Iráku s německým rozhodnutím dobýt Stalingrad. Porazili sami sebe tím, že do toho cpali více a více. Je to tragické."

Článek Far graver than Vietnam vyšel 16. září na serveru Guardian.