Idiotské hry zlaté české mládeže
Roku 1976 přišel do kin film Cannonball. Je o ilegálním tajném závodě napříč Amerikou, který se jede za plného provozu. Demoliční závod bez pravidel. Dojet za každou cenu. Film byl natolik úspěšný, že v roce 1981 bylo téma znovu zpracováno, druhý film se nazýval The Cannonball Run. Tentokrát šlo o komedii. A v roce 1984 bylo dokonce natočeno pokračování, The Cannonball Run II. Děj všech filmů, ačkoliv scénaristicky upraven, vychází ze skutečné události. O závodě vyšlo také několik knih a soudě podle množství odkazů v Google je pravděpodobné, že se ještě tu a tam tento závod v USA pořádá naživo. Jeden odkaz najdete na konci článku.
Jednou věcí ovšem je sledovat divokou automobilovou honičku na plátně, přičemž bravurní kousky provádějí vyškolení kaskadéři, popř. pořádat závod na širokých amerických silnicích, kde jen zřídka kdy potkáte chodce, druhou, jestliže se tato honička materializuje na úzkých a kroutivých uličkách českých městeček a vesnic. Se vším všudy. Tady končí sranda.
Bohaté, znuděné děti úspěšných podnikatelů už několik roků takový tajný závod bez pravidel pořádají. 600 km dlouhá trasa povede zřejmě jihočeskými vesnicemi. Zúčastnit se může každý s čímkoliv, předpokládají se ovšem silné vozy. V minulých ročnících soutěžily takové stroje, jako BMW M5 nebo třílitrový Chevrolet Camaro. Jede se s maximální rychlostí (často přes 200 km/h) za plného provozu a bez ohledu na předpisy. Účastníci musejí počítat s tím, že budou policii pokutováni, a mají si na to vzít dostatek peněz, varují pořadatelé. Pokud auto rozbijí, pojišťovna škodu nahradí - nesmí ovšem říct, že jedou závod. Zabijí-li se při tom sami, bude na světě o několik znuděných, bohatých blbců méně. Ale co když zabijí jiného účastníka provozu, zvíře nebo člověka?
![[Ilustrační foto]](images/4/idiotske_hry_zlate_mladeze.jpg)
Policie nemá zákonný prostředek, jak závod zakázat. Existuje sice paragraf o obecném ohrožení, ale účastníkům nelze ohrožení dokázat. Závod nemá oficiální organizaci a žádný seznam jeho účastníků neexistuje. A když si k tomu představíme, že v případě pokusu o obvinění se dostane mladým zmetkům špičkové právní pomoci za peníze bohatých pápínků, je jasné, že nám nezbývá, než se modlit.
Jak už jsem řekl, přesný čas konání i trasa závodu se tají. Lidé nemají žádnou možnost se střetu se závodníky vyhnout. Účastníci závodu v touze po adrenalinovém vzrušení si zřejmě neuvědomují, že projevují krajní nezodpovědnost a neúctu k životu. Ohrožují-li při tom sami sebe, je to jejich věc. Ale nic jim nedává právo ohrožovat ostatní.
Poté, co MF o závodech informovala, stáhli se organizátoři do soukromí. Původní webová stránka, kde byla i přihláška k závodu, a kde měla být těsně před startem mapka, obsahuje nyní pouze nepřesvědčivé tvrzení, že žádný Cannonball se nekoná, nekonal a myslí-li si někdo něco jiného, je to jen výplod novinářských mozků.
Chápu, že nelze mít zákony na všechno, a že současná legislativa s takovou možností nepočítá - nebyla dosud potřebná. Ale ty závody se konají už minimálně třetí rok, a za celou tu dobu nebyli naši slovutní zákonodárci schopni přijít s žádným právním nástrojem, který by umožnil postavit takový závod mimo zákon. A přitom by to byla celkem jednoduchá věc.
V Ontariu existuje (mimo běžné pokuty) také systém tzv. demerit points - trestných bodů. Udělují se za menší i větší přestupky. Šest bodů získá např. řidič za nebezpečnou jízdu nebo za závod. Body se sčítají a při dosažení určité výše vám vezmou řidičák. Devět bodů automaticky znamená pohovor a možné přezkoušení. Patnáct bodů rovná se zadržení řidičského průkazu na 30 dnů.
Ani ontarijský systém demerit points, tak, jak je nyní v Ontariu funkční, by zřejmě závodu nezabránil. Účastník by totiž musel být stavěn minimálně třikrát, aby mu mohi vzít řidičský průkaz. Nicméně jako inspirace pro zákonodárce by to mohlo být zajímavé. Nějaký podobný systém by se v Čechách docela jistě hodil.
Zdroje