Ernst Zündel bojovníkem za lidská práva?

Kirk Makin

10.3.2004 Komentáře Témata: Izrael 1990 slov

Ernst Zündel zrovna rámoval obrázek ve svém domku vysoko v horách Smokey Mountanins ve státě Tennessee, kde trávil důchod, když se na příjezdové cestě objevila policejní dodávka následována třemi policejními vozy. "Přijeli s celou armádou," vzpomíná Zündel. "Věděl jsem, co bude následovat."

Dodávka byla z americké "Immigration and Naturalization Service". Poručili mi rozkročit a rukama se opřít o mou dodávku. Oznámili mi, že mě zatýkají a že budu deportován. Vše netrvalo déle než pět minut.

To se stalo 23. února 2003. Od té doby Zündel neviděl svou ženu, ani svůj dům. Říci pravdu, Zündel neviděl a dosud nevidí nikoho. Tráví čas na vězeňské samotce.

Pana Zündela převezli z Ameriky zpátky do Kanady. Do země, ze které odešel, aby zamezil dvacet let trvající sérii policejního obtěžování a vyšetřování, která mu zajistila pověst nejpravicovějšího extrémisty. Kanada by ho zase ráda zbavila a poslala jej do Německa, kde ho čeká nejméně pět let vězení.

Pan Zündel proti deportaci bojuje a - ironicky vzato - to mu může pomoci změnit jeho obraz z pověstného dodavatele literatury popírající holocaust a neonacistických tiskovin v bojovníka za lidská práva.

Pana Zündela drží na samotce v torontském vězení na základě vládního Certifikátu nebezpečnosti - kontroverzní a drakonické procedury vyhrazené až dosud pouze podezřelým z terorismu.

Už dříve se mu podařilo dosáhnout u kanadského soudu záruky na svobodné vyjádření a nyní je na nejlepší cestě znovu vstoupit na pole neorané na základě ústavy. Ontarijský odvolací soud je ochoten vyslechnout jeho argumenty na základě Listiny práv a svobod a zrušit Certifikát nebezpečnosti. Výhra, či prohra, případ zřejmě skončí u Nejvyššího soudu, který by mohl prohlásit Certifikát za protiústavní.

Dojde-li k tomu, bude to pro zastánce svobod znamenat výhru i prohru současně. Zündelovi je dnes 64 a ve vězení je už druhým rokem. Ale působí stejně nestoudným a provokativním dojmem, jako v letech osmdesátých, kdy na sebe poprvé upoutal pozornost.

[Ernst Zündel u soudu]

"Židovská komunita by mě ráda viděla na kolenou," sdělil v exkluzivním interview . "Jsem ten poslední, který se dosud neomluvil. Byl by to pro mne vrchol urážky tak učinit."

Certifikát nebezpečnosti je dokument, který musí podepsat dva ministři federální vlády. Ti se rozhodují na základě tajných informací bezpečnostních služeb; certifikát znamená, že příslušný imigrant by měl být deportován z důvodu nebezpečnosti pro kanadskou společnost. Ti, kterých se certifikát týká, si nemohou přečíst vlastní obžalovací spis a nikdy se vlastně nedozví, co proti nim stát má.

Od roku 1991 vláda vydala takových certifikátů 27. Pět z nich po 11. září 2001. V podstatě všechny byly namířeny proti podezřelým z terorismu ze zemí jako je Írán, Libanon nebo Alžírsko. Proč tedy potom použít tak extrémního prostředku proti člověku, který popírá holocaust?

"Je tragické, jak celý západní svět degradoval," říká pan Zündel. "Budeme žít ve stalinské diktatuře."

Jeho právník Peter Lindsay tvrdí, že Zündelův případ míří rovnou do srdce kanadských zákonů a ustanovení přijatých jako reakce na terorismus. "Pan Zündel žije veřejně v Kanadě od roku 1958. Za celou tu dobu nikdy nebyl obviněn z žádného kriminálního činu. Několikrát byl proveden neúspěšný pokus obvinit ho za věci, které řekl, nebo za literaturu, kterou distribuoval, ale nikdy za násilný čin. Není žádným spícím agentem plížícím se někde v šeru.

"Aplikovat v jeho případě Certifikát nebezpečnosti je přesně to zneužívání moci, před kterým varovali ochránci svobod po 11. září," říká pan Lindsay a pokračuje: "Problémem tady je to, že ten zákon se netýká jen pana Zündela. Týká se všech lidí na okraji naší společnosti. Staré přísloví říká, že "málo časté případy dělají špatné zákony" (v originále 'hard cases make bad law' - snaha přizpůsobit zákony, aby vyhovovaly několika vzácným případům téměř jistě povede k něčemu, co ve většině případů vyhovovat nebude - pozn. vydavatele). A vidíte, není vzácnější případ, než tento.

Důkazy proti Zündelovi, kterými stát disponuje, jsou ovšem přísně tajné, sdělené pouze důvěrně soudci (jaká to půda pro zneužití, pozn. vydavatele), nicméně odtajněný výtah připravený CSIS (Canadian Security Intelligence Service - kanadská kontrarozvědka) považuje pana Zündela za nebezpečného hlasatele antisemitismu a nadřazenosti bílé rasy a s tím spojené šíření nenávisti. "I když Zündel nenabádá k násilí," praví se ve zprávě, "je nebezpečný, protože je extrémisty vnímán jako duchovní vůdce, a tito extrémisté prosazují násilí."

CSIS popisuje hnutí za bílou rasu jako síť skupin majících společnou rasistickou ideologii. "Zündelův postoj přitahuje mnoho následovníků, obdivují jeho oddanost věci, jeho osobní charisma," píše se ve zprávě. "Svým chováním vůdce a ideologa Zündel ve skutečnosti zamýšlí iniciovat násilí jako výsledek svých vlivů."

Zündel říká, že taková implikace je přenesenou vinou. Domnívá se, že není jeho věcí, jak jiní interpretují jeho psaní: "Nejsem policajtem pravice." Připouští, že hovořil na schůzích, kde byli přítomní hledači hesel, ale odmítá způsob, jakým jejich kruté taktiky zjednodušují jeho pohled.

"Pro jednu věc mne naše kruhy vždy považovaly za zbabělce," říká. "A to je to, že jsem odmítal násilí. Nikdy jsem nebyl členem žádné z těchto pravicových skupin, protože politicky to jsou impotenti."

Nezvyklé tajnůstkářství kolem certifikátů nebezpečnosti neponechalo panu Zündelovi příliš možností, jak vyvrátit obvinění. Říká, že může pouze hádat, jaká fakta, klepy a nepravdy okořenily klasifikovaný vládní dokument proti němu.

"Mohou tam být jako svědectví důkazy někoho, kdo lže jako když tiskne, a kdybych o nich věděl, mohl bych na ně zaútočit a rozcupovat na kousky. Jsem zastáncem takového systému, ve kterém jedna strana sporu může zpochybňovat důkazy druhé strany na otevřeném fóru. Je mi jedno, jestli jde v tomto případě o Zündela, nebo kohokoliv jiného. Právo by mělo být pro každého, včetně těch, kteří jsou systému nepříjemní, a těch, o které se nikdo nestará."

Není to pochopitelně pouze stát, který považuje Zündela za nebezpečí. Bernie Farber, mluvčí Kanadského židovského kongresu Canadian Jewish Congress, označil Zündela za typického představitele nejhorších popíračů holocaustu.

"Jakmile se jednou vzdal svého kanadského občanství, nemáme žádnou potřebu znovu ho tady uvítat. Neměli bychom zvát lidi, jejichž životní náplní je vyvolávat nenávist."

"Certifikáty nebezpečnosti by se neměly používat často," říká pan Farber. "Ale pozice Zündelovy vazby na násilnické neonacistické kruhy skutečně představují bezpečnostní riziko." Poskytuje duševní potravu, kyslík těm, kteří konají násilnické činy. Není to žádný klaun. Je vážným hráčem na světové neonacistické scéně."

Pan Zündel přišel do Kanady v roce 1958, bylo mu 19. Nikdy nedostal plné občanství. Brzy po svém příchodu se dostal do vlivu Adriana Arcanda, známého ultrapravicového aktivisty v Quebecu a dospěl v přesvědčení, že Němci byli pomluveni propagandistickými příběhy ohledně jejich brutálního zacházení s Židy.

"Uvědomil jsem si, že jsem byl Němcem s mozkem vymytým propagandou," řekl před soudcem Pierrem Blaisem z federálního soudu. "Skutečně mi to vadilo a šokovalo mne to. To, že jsem bojoval prohranou bitvu, nebylo tak hrozné. Dělal jsem to z etických důvodů. Kvůli generaci svého otce, která se už nemůže bránit."

V osmašedesátém roce kandidoval za liberály, přičemž proti sobě poštval celý estabilšment. Skončil daleko za Pierrem Trudeauem, nicméně získal prostor pro prezentaci svých názorů. Později se přestěhoval do Toronta. Téměř podlehl rakovině, ale přežil a věnoval se podnikání s grafikou. Získal klienty z velkých firem a také z magazínu Maclen. Pod pseudonymem publikoval několik knih o UFO, podporoval výrobu a rozesílání materiálů popírajících holocaust a další pronacistických věcí.

V roce 1980 se stal Zündel terčem útoků a demonstrací (organizovaných kým? Poznámka vydavatele): 3000 lidí demonstrovalo před jeho domem v Torontě. Zündelovi vyhrožovali nenávistnými telefonáty, obdržel dokonce bombu poštou. V průběhu let si svůj dům zvolna měnil v pevnost vybavenou bezpečnostním systémem, světly a kamerou s 24hodinovým sledováním. Přesto mu v roce 1995 někdo dům zapálil. Vznikla škoda půl milionu dolarů. (Nikdo nebyl nikdy vypátrán - poznámka vydavatele.) V roce 2000 se konečně rozhodl opustit Kanadu a zamířil za svou ženou do státu Tennessee.

Nyní je zavřený na samotce v městské věznici v Torontě. Málokdy se s někým setkává. Dostává léky na srdce, má špatný krevní oběh, vážné problémy s chrupem. Je mu povoleno pouze 10 minut cvičení denně. Jeho malinká cela je vybavena lehátkem, toaletou a umývadlem, ale nikoliv kartáčkem na zuby a ručníkem. Chce-li psát, musí sedět na hranici spisů a používat umývadlo jako psací stůl.

"Někdy uběhnou týdny, aniž bych pronesl jediné slovo," říká. "Proto mi někdy hlas v soudní síni vypoví službu. Nestěžuji si, ale tohle je Kanada a ne Turecko. Nemyslím, že někdo mi dělá bolest úmyslně."

Pan Zündel tvrdí, že byl vyhošten ze Spojených států na základě tajného požadavku Kanady a americké úřady využily drobného opomenutí v jeho dokladech, které jindy nestojí ani za psí štěk, jako záminku.

Navzdory všemu jeho šance, že by zůstal v Kanadě, je malá. K deportaci bude přistoupeno, jestliže soudce Blais uzná, že bezpečnostní služba a státní žalobce jednali "v mezích rozumnosti" při podepisování certifikátu. Z legálního hlediska je to mimořádně nízká hranice a odvolání neexistuje.

Pan Zündel říká, že nejvíce se bojí toho, že tajné důkazy proti němu byly osnovány. "Jako umělec - grafik vím, jak je snadné pozměnit list nebo fotografii. A s pomocí digitalizace a retuše může být uděláno cokoliv. Mohli by dokázat, že miluji Goldu Meirovou."

Navzdory tomu všemu trvá na tom, že raději stráví zbytek svého života v německé věznici, než by odvolal své popírání holocaustu.

"Celý život bojuji za právo Němců říct svou verzi," říká. "Byl bych jako intelektuálně vykleštěn. Lidé věnovali tisíce, vlastně miliony dolarů na mé soudní náklady. Dlužím těm lidem nesmlouvavou bitvu."

Soudní moc

Tajný spis proti Zündelovi připravila kanadská bezpečnostní služba CSIS. Koincidentně, soudce, který vynese rozsudek, býval nejvyšším šéfem CSIS. To jistě vyvolá tisíce konspiračních teorií.

Než se v roce 1998 stal Pierre Blais soudcem federálního soudu, byl poslancem a ministrem v kabinetu Briana Mulroneyho. V jeho portfoliu byla i funkce státního žalobce, tedy byl odpovědný za bezpečnostní služby.

Právě kvůli minulosti soudce Blaise požadoval Zündelův právní zástupce Peter Lindsay, aby soudce od případu odstoupil. Ten kategoricky odmítl.

Takže na celém případu byl zřejmý kus ironie, když musel pan Zündel - muž bez kriminálního záznamu, ale označkovaný jako nebezpečí pro stát - v únoru svědčit o řadě vyhrůžek, kterých se mu dostalo a které se často materializovaly.

A když Zündel popisoval, jak mu orgány, činné v trestném řízení, zapomněly sdělit, že obvinění proti dvěma útočníkům z Vancouvru, kteří mu poslali bombu, bylo zrušeno, bývalý státní žalobce explodoval.

"Tohle je velmi vážný případ" - bouchl zákoníkem o desku stolu, až to zadunělo.

"Mluvíme tady o tom, že se ho někdo pokoušel zabít tím, že vyrobil a poslal pekelný stroj na jeho adresu. A nikdo se ani neobtěžoval sdělit tomuto muži, co se stalo. My ani nevíme, jestli jsou ti dva na svobodě.

Nemohu tomu věřit. Existují-li platné důvody, chci, aby se mi hlásily."

Článek Ernst Zundel, civil-rights champion? vyšel v hlavním kanadském deníku Globe and Mail 6. března

Doplnění vydavatele

Zdá se, že cenzura usnula, když se do hlavních kanadských novin dostal tento článek.

Vlasy se mi ježily hrůzou, když jsem to překládal. Samozřejmě, věděl jsem, že Zündel sedí na základě jakýchsi bezpečnostních certifikátů, ale neznal jsem podrobnosti.

Možná ta procedura s certifikáty nebezpečnosti má své opodstatnění v případech skutečných zločinců, kteří sem přišli bůhví odkud. Bez ní jim totiž zdejší právní systém umožňoval nekonečné odvolávání se a nebylo možno je vyhostit. Dobrá. Ale v případě Zündela jde o čítankový příklad jejího zneužití pro politické cíle. Umlčení nepohodlného člověka. A to je ovšem na pováženou.

Rád bych tedy za tuto šarádu Židům poděkoval. Případ Ernesta Zündela mi konečně otevřel oči. Jednak v tom, že potvrdil konspirační teorii o tom, že Židé mají své prsty ve vládach západních zemí (alespoň v případě Kanady a Německa zcela jistě), a pak v otázce holocaustu. Nikdo by nemohl takhle vyvádět a pokoušet se umlčet člověka, kdyby na tom, co Zündel tvrdí, nebylo kus pravdy. Dosud jsem o holocaustu nepochyboval. Ale teď vidím, že to budu muset znovu uvážit.

Známka 1.0 (hodnotilo 4)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Články s podobnou tématikou

Tuto stránku navštívilo 39 144