Jak vytunelovat Kanadu

Vládnoucí stranou v Kanadě je od roku 1993 Liberal Party of Canada. Až do minulého roku byl jejím vůdcem a současně předsedou vlády (kumulace funkcí nebyla doménou pouze socialistických předáků) Jean Chretien. Od poloviny prosince je Chretien v důchodu a straně i zemi vládne jeho bývalý ministr financí Paul Martin.

Paul Martin byl federálním ministrem financí od roku 1993 do června roku 2002. To období je důležité, zapamatujme si ho. Paul Martin v té době totiž nejenže zastával jednu z nejklíčovějších pozic v zemi, on také stihl řídit konglomerát dvanácti loďařských firem CSL Group Inc. Z nich jmenujme alespoň dvě hlavní: Canada Steamship Lines Inc. vlastnící 16 lodí a specializující se na dopravu po Velkých jezerech a CSL International Inc. vlastnící 40 lodí pro dopravu po celém světě.

Teprve na podzim minulého roku přepsal vlastnictví společnosti na svého syna, aby se mohl plně věnovat boji o předsednictví ve straně, kde odchodem Chretiena (strávil zde skoro 50 let a usoudil, že si za tu dobu už dosti nahrabal) se najednou uvolnilo místo, na které už pět let čekal. Současně bylo nutno utišit vzrůstající hlasy o konfliktu zájmů. Takže z právního hlediska Martin firmu nevlastní, co na tom, že stále zasedá v dozorčí radě.

Na sjezdu strany na podzim minulého roku Martin neměl jako kandidát na předsedu v podstatě vážnou konkurenci.

V únoru 2003 padl v parlamentě dotaz kolik peněz obdržel Martin od kanadské vlády. Přesněji, kolik jeho firmy naúčtovaly Kanadě za lukrativní vládní kontrakty. Bylo sděleno, že za desetileté období vyplatila vláda ze státní pokladny Martinovým firmám 137 tisíc dolarů.

Ne, nebylo to 137 tisíc. Ten, kdo to počítal, se malinko spletl. Byl to 161 milion rozdělen do 548 kontraktů a dodatků. Tedy zhruba 1168krát více, než bylo oznámeno. Vyšlo to najevo až v lednu t.r. A možná to bylo ještě víc. Sumu totiž zjistili jen na základě faktur a dokladů, které se našly. Ale jak za chvíli uvidíme na jiném případě, nalezení účetních dokladů v úřadech státu je spíše výjimkou než pravidlem.

Paul Martin je prostě velmi schopný muž. Nejenže stačil deset let hlídat státní pokladnu, on ještě stačil řídit dvanáct firem a těm firmám umožnit výdělek 161 milion. Hm, co na tom, že vyplacených z téže pokladny, od které měl čirou náhodou klíče.

Martin údajně nebyl přítomen, když se v kabinetě a v parlamentu projednávala ta částka 137 tisíc. A ani celý následující rok to nikdo chudákovi starému neřekl, takže nemohl uvést věci na pravou míru. "Říct mi to někdo, to bych hned číslo upravil," říká. Ale drželi to schválně v tajnosti, potvory, a tak se muselo čekat, až nějaký šťoura zjistí skutečnou částku a rozmaže to v novinách.

Vláda si vydržuje odborníka, jehož úkolem je bdít, aby poslanci zachovávali zákony a nedostali se do konfliktů zájmů. Tím mužem je Howard Wilson a celý jeho vznešený titul zní Federal ethics counsellor, tedy něco jako konzultant na etiku. Pan Howard se vyjádřil ve věci Martinova "přehlédnutí". Sdělil, že podle jeho názoru Martin neudělal nic špatného. "Prostě si nevšiml, to je všechno," řekl.

Naštěstí jsou Kanaďané mírné, ovčí povahy a nikomu to nepřišlo příliš divné. Zvlášť, když se Martin rozkatil, že takové chyby se stát příště nesmějí, aby nějaký ouřada špatně sečetl faktury, a kde bychom přišli, že ano, kdy by to tak počítal každý. A hned nařídil audit. Pořádek musí být.

Případ Paula Martina je jen ta pověstná špička ledovce. V těchto dnech byla zveřejněna revizní zpráva auditorky Sheily Fraserové o nakládání vlády s peněžními prostředky v uplynulých zhruba pěti letech. Tyto zprávy bývají pravidelně zveřejňovány přibližně jednou za rok a pokaždé jsou šokem, ale tentokrát jsou mimořádně velkým šokem.

Chretienova vláda totiž zašantročila stovky milionů dolarů. Většinu z toho do provincie Quebec, jmenovitě liberálům a jejich přátelům ve výše zmíněné provincii.

Je jistě jenom náhodou, že bývalý předseda vlády Chretien pocházel (stejně jako předchozí a před předchozí předseda) právě z této provincie. Po těsném referendu v roce 1985, kdy Quebečané hlasovali o odtržení Kanady, a vyšlo jen tak tak, že se neodtrhnou, cítila politická smetánka (která je z velké části francouzská), že bude třeba Quebečany trošku podpořit. Jiný by to nazval úplatkem (dá-li se uplatit národ), ale oni to nazývají promocemi. A tak do quebeckých firem a sportovních klubů, v jejichž čele stojí spřátelení liberálové, začaly proudit z federální pokladny peníze. Na úkor zbytku Kanady.

Několik příkladů:

• 5 600 dolarů za vytesání jména nejmenovaného poslance na zeď quebecké střední školy
• RCMP (policie) v Quebecu obdržela 1,7 milionu, nikoliv přímo, ale přes tři soukromé quebecké komunikační firmy. Ty si naúčtovaly převodní poplatek ve výši 244 380 dolarů. Policie převedla ze zbývající částky milion dolarů firmě Lafleur and Gosselin (viz níže). Zbytek 107 268 dolarů použila policie na nákup šesti koní a dvou trailerů. Dalších 150 tisíc padlo na platy dvou koordinátorů u příležitosti 125 výročí RCMP a 82 436 dolarů šlo na "jiné výdaje" RCMP v Quebecu.
• Firma Lafleur and Gosselin obdržela od policie milion dolarů na "produkční práce" vztahující se se k výročí. Je pravděpodobné, že za tuto práci už byla zaplacena prostřednictvím úřadu veřejných prací.
• Oddělení veřejných prací podepsalo reklamní kontrakt za 330 tisíc dolarů s firmou Groupaction. Firma měla "vytvořit komunikační strategii vztahující se k novému zákonu o povinné registraci zbraní." Neexistuje ale bohužel žádný důkaz, že by Groupaction dodala jakoukoliv práci. V kontraktu se tvrdí, že jde o projekt ministerstva spravedlnosti, ale ministerstvo popírá, že by něco takového požadovalo.
• V létech 1998-99 dostal montrealský fotbalový klub sponzorský dar 150 tisíc dolarů. V následujícím roce žádal edmontonský fotbalový klub o sponzorský dar a byl odmítnut s tím, že nejsou peníze. Když si začal jeden poslanec stěžovat, obdržel fotbalový klub v Edmontonu 30 tisíc a - montrealský klub, který předtím dostal 150, také 30 tisíc. Oba kluby měly vážné finanční problémy. Po několika letech se ten v Edmontonu položil, quebecký klub přežil.
• Komunikační pobočka veřejných prací vyplatila 1,5 milionu dolarů za instalaci obří obrazovky v Old Port v Montrealu. Peníze nevyplatila přímo, ale prostřednictvím quebecké firmy Lafleur Marketing and Media I.D.A. Vision. Ta si naúčtovala 225 tisíc dolarů za převod.
• Pořadatelé cyklistického závodu Tour Cyclist Trans Canada obdrželi 1,4 miliony dolarů, ačkoliv se nepodařilo najít žádný dopis nebo žádost, že by ty peníze chtěli. Později byl dar doplněn o dalších 400 tisíc na odměny spolupracovníků. Zajímavou skutečností bylo to, že druhý dar přišel dávno po konání závodu.

A takhle bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Nekonečný seznam nesmyslných a lukrativních kontraktů rozdělených do firem, které sponzorovaly liberály v posledních volbách nebo které jsou přímo liberály vlastněny.

Od celé řady položek seznamu se vůbec nenašly faktury nebo jakékoliv doklady, které by dosvědčily, že práce byly provedeny. U jiných, u kterých se našly, je na první pohled zřejmé, že jde o nepodařené padělky. Ti, kteří kradli, se ani nesnažili příliš zakrýt stopy.

Asi teď chcete vědět, co udělal náš nový předseda vlády, když byla zpráva paní Fraserové zveřejněna. Připomínám, že po celou tu dobu, kdy penězovody protékaly miliony a miliony dolarů ze státní pokladny, byl ministrem financí.

Tak tedy náš nový předseda vlády se hrozně rozčílil. Řekl, že takhle tedy ne. Okamžitě (na hodinu) odvolal velvyslance v Dánsku pana Alfonsa Gagliana, protože zmíněný nešťastník byl v době, kdy on sám byl ministrem financí, v čele ministerstva veřejných prací. Dále náš drahý předseda nařídil jmenovat nezávislou vyšetřovací komisi. Komise bude v následujících měsících a letech vyšetřovat a vyšetřovat a každý den její činnosti bude stát další tisíce a deseti tisíce dolarů. V době, kdy komise učiní závěry, což bude za řadu měsíců, především ale až po volbách chystaných na jaře, už si nikdo nebude pamatovat, čeho že vlastně to závěry jsou.

Policie (ano ta stejná, která se také postarala o zašantročeni několika milionů) dostala na stůl třináct případů podezřelých z překročení zákona. Začne teď vehementně vyšetřovat - sama sebe.

Ta zpráva auditorky Sheily Fraserové byla v novinách před dvěma dny. Dnes už o ní není ani zmínka.

Jak by řekl Werich, "...a jede se dále močálem černým kolem bílých skal."

Zdroje

• http://www.herald.ns.ca/stories/2004/01/29/f227.raw.html
• Your Money, Their Friends uveřejněný 11.února v Toronto Star