Kanada má nového předsedu vlády

Vladimír Stwora

15.12.2003 Komentáře Témata: Kanada 1001 slov

V pátek došlo - podle známé hry škatule, škatule, hýbejte se - na nejvyšších místech kanadské politické scény k posunu krabic. Po čtyřiceti letech ve vrcholové kanadské politice odešel ještě před vypršením volebního období do důchodu předseda vlády Jean Chretien. Na jeho místo nastoupil dlouhodobý muž číslo dvě kanadské politiky, Paul Martin.

Jaký byl Jean Chretien a jaký bude Paul Martin?

Jean Chretien byl typickým politikem Trudeuaovy éry. Oba, Chretien i Trudeau, a konečně i Martin, jsou odchováni liberální stranou středu. Chretien byl rodem (nikoliv občanstvím) Francouz, pocházel z Quebecu. Jeho vláda byla poznamenána řadou skandálů a prohřešků proti etice, nepotismem, zneužíváním funkce, pomáháním kamarádíčkům, zkrátka všemi běžnými projevy zkorumpované moci, která trvá příliš dlouho.

Za jeho vlády došlo k výraznému potlačení lidských práv, ovšem je těžké říct, nakolik [odcházející a přicházející předseda vlády]za to může 11. září, a nakolik jeho vlastní iniciativa. Kanada přijala několik zákonů, např. nechvalně známý C-36, umožňující státní moci široké šmírování veřejnosti. V podstatě jde o variantu amerického zákona Patriot Act.

Tzv. "hate crime" - zločin podněcování k nenávisti - byl vytvořen podle podkladů dodaných přímo z ADL (Anti-Defamation League) a byl zařazen do kriminálního kódu právě v době Chretienovy vlády.

Rovněž máme v Kanadě politické vězně a vězně za své přesvědčení, což je také produktem Chretienovy éry. Klasickým příkladem vězně za své přesvědčení (a ostudou kanadské justice) je Ernest Zundel, který už přes deset měsíců bručí v samotce torontské věznice, bez obvinění, bez odsouzení a bez výhledu na konec trestu. Jeho jediným proviněním je to, že nevěří v holocaust. Zundelův problém je v tom, že ani podle nového, velmi represivního zákona trestajícího "hate crime" jej nelze obvinit. A tak Zundela drží ve vězení na základě certifikátu kanadské CSIS (Canadian Security Intelligence Service), že je "nebezpečný pro stát".

Přesto všechno nebyl Chretien až tak špatný. Řídil se zásadou, že čím méně bude dělat, tím méně toho zkazí. Což je konečně ta nejlepší filozofie, kterou může politik ve vrcholové funkci přijmout. Bral svých 274 tisíc dolarů ročního platu, žil si ve svých 34 pokojích přepychového sídla kanadských předsedů vlády na 24 Sussex Drive v Ottawě, k cestování používal vládní speciál, rozděloval svým kamarádům lukrativní kontrakty a státní funkce, ale jinak o něm nebylo příliš slyšet.

K dobru mu nutno přičíst i to, že když došlo na lámaní chleba, ukázal se jako charakter. Mluvím o nedávné době, kdy naší jižní sousedé vykročili na cestu konfrontace vůči celému světu. Chretien měl odvahu říct jasné NE vývoji ve Washingtonu. Na Afghánistán se ještě nechal nachytat a poslal tam pár tisíc kanadských vojáků. Ale když po něm Bush chtěl, aby se kanadská armáda zúčastnila také invaze do Iráku, odmítl. "Nemůžeme vstoupit do země jen proto, že se nám nelíbí jejich prezident," řekl. "Dnes Irák, zítra Írán, kdo bude další? Kde je tomu konec?"

Jeho kritický postoj byl ve Washingtonu přijat s krajní nelibostí. Dokonce Bush zrušil plánovanou státní návštěvu do Kanady, odmítl se s ním setkat. Někteří Kanaďané mu to mají za zlé, obávají se hospodářských důsledků. Pravdou je, že kanadský export závisí z 80 % na USA. Pro Ameriku představuje Kanada jen asi 5 % dovozu. Tedy Amerika má Kanadu opravdu v hrsti a stačí málo a může ji ekonomicky zničit. Přesto se domnívám, že Chretien jednal správně, když odmítl podpořit agresi v Iráku. Jsou hranice, za které není radno jít. Raději o chlebě a vodě, ale s čistým svědomím, než kolaborace s fašistickým režimem. Krátkodobě na to může Kanada doplatit. Ale vyvázání se z (ekonomické) moci Ameriky jí dlouhodobě může jen a jen prospět. Bude-li přitlačena ke zdi, bude muset hledat nové trhy jinde. Na tom nelze, než dlouhodobě získat.

A co náš nový předseda vlády, Paul Martin? Příliš se toho o něm neví, a to, co se ví, je veskrze pozitivní. Je neobyčejně pracovitý, důsledný. Je znám jako bohatý a úspěšný podnikatel. Jeho rodina vlastní rozsáhlou flotilu zaoceánských dopravních lodí. Ačkoliv převedl vlastnictví firmy na své tři syny, existuje reálné nebezpečí, že dříve nebo později dojde ke konfliktu zájmů.

Několik let působil ve funkci ministra financí. Proslul svou odpovědnou fiskální politikou. Za doby jeho vlády nad státní pokladnou se Kanadě podařilo zastavit šílenou spirálu zadlužování a utrácení. Kanadský federální dluh dokonce malinko poklesl - asi o půl procenta. Podařilo se mu přinést několikrát za sebou vyrovnaný státní rozpočet. Rovněž daňové zatížení malinko kleslo. Opět je ovšem otázkou, nakolik je to zásluhou Paula Martina a nakolik za to země vděčí období dočasné prosperity mezi dvěma krizemi.

Paul Martin je znám svým proamerickým smýšlením a celkově mnohem vstřícnějším postojem vůči současné americké vládě. Analytikové očekávají, že s jeho nástupem dojde ke zlepšení vztahů mezi Ottawou a Washingtonem. Není vyloučeno, že Kanada pod Martinovým vedením přehodnotí svůj postoj ohledně Iráku.

Paul Martin je autorem výroku "naprosto neúnosné a neodpustitelné!" Slova pronesl, když se ho ptali, co si myslí o tom, že si Jean Chretien neodplivl před malajským předsedou vlády dr. Mahathirem, že ho hlasitě neodsoudil a neobvinil z antisemitismu. Možná si vzpomenete, že dr. Mahathir veřejně na konferenci muslimských zemí vyhlásil, že Židé vládnou světu. Jean Chretien se zúčastnil setkání arabských států a nechal se fotografovat ve skupince, ve které byl i dr. Mahathir, což mu vyneslo ostrou kritiku členů jeho vlastní vlády, včetně Paula Martina.

Paul Martin je ve funkci hlavy státu teprve 24 hodin, ale už stačil jmenovat ministrem spravedlnosti třiašedesátiletého profesora práv a bývalého vůdce Canadian Jewish Congress, Irwina Cotlera. Z toho jde trošku strach. Irwin Cotler je znám svým ultra sionistickým postojem a slepou podporou současné vlády Ariela Sharona v Izraeli. Dlouhou dobu se také živil lobováním za všechny otázky židovství u kanadské vlády. Cotler je rovněž hlasitým advokátem sňatků mezi teplouši. Pochopitelně, nikoliv v Izraeli, ale v Kanadě.

Za jediný den stačil Martin vyměnit už 20 ministrů. Odchází celá Chretienová klika, ke kormidlu se dostává Martinova klika. Prostě škatule, škatule, hýbejte se. Jaký dopad to bude mít, to teprve uvidíme.

Známka 1.8 (hodnotilo 4)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Tuto stránku navštívilo 20 010