Odpověď poslance Vidíma na výzvu `10 x NE české účasti na americké agresi do Iráku`

Jeho odpověď je obsáhlá, přikládá totiž článek, který odeslal do Mladé fronty Dnes, kde podrobně vysvětluje všechna Saddamova zvěrstva i to, proč se musí Česká republika zapojit. Vy, kteří jste se k výzvě pana Maška z www.osud.cz připojili, zřejmě už Vidímovu odpověď také máte. Pro ty ostatní zde uvádím celý dopis pana Vidíma následovaný mou odpovědí.

Vážený pane Stworo,

dovoluji si Vám přeposlat text mého článku pro Mladou frontu Dnes, ve kterém se pokouším formulovat důvody, které mě vedou k podpoře posílení mandátu našim chemikům v oblasti Zálivu. S pozdravem

Jan V i d í m
předseda Výboru pro obranu a bezpečnost
Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

Co se to vlastně děje v Iráku?

Vláda spojených států požádala počátkem tohoto roku naší vládu o rozšíření mandátu našeho 4. odřadu radiační chemické a biologické ochrany v protiteroristické operaci ENDURING GFREEDOM a rázem mám zahlcenou mailovou schránku více či méně emotivními reakcemi typu ?Ani jeden život našeho chlapce v americké agresi v Iráku!!? Jsem přesvědčený, že autoři těchto vět v drtivé většině myslí svá slova upřímně, leč prakticky bez znalosti toho, proti čemu to tak halasně protestují.

Abychom mohli doopravdy tvrdit, že víme, oč tu kráčí, je nezbytné podívat se kousek do minulosti. Organizace spojených národů, konkrétně její Rada bezpečnosti totiž od skončení války v Perském zálivu, od dubna roku 1991, přijala řadu rezolucí, definujících pravomoc orgánů OSN k likvidaci iráckého arzenálu chemických, biologických a jaderných zbrojních zařízení a balistických střel dlouhého doletu. Tyto rezoluce byly přijaty podle kapitoly VII. Charty OSN. Tato kapitola je jediný účinný nástroj umožňující Radě bezpečnosti povolit využití vojenských sil k vynucení svých rezolucí (mimochodem, žádná, opakuji ŽÁDNÁ rezoluce Rady bezpečnosti týkající se Izraele, ke kterým tak rádi a tak často někteří politici tzv. irácké rezoluce přirovnávají, nebyla přijata podle kapitoly VII. Charty. Všechny byly přijaty podle kapitoly VI., která se zabývá ?mírovým řešením sporů?. Dokonce i nejznámější "izraelská" rezoluce č. 242 z listopadu 1967 po Šestidenní válce byla přijata podle kapitoly šesté). Obsahem jednotlivých rezolucí bylo především stanovení povinnosti Iráku bezpodmínečného zničit, odstranit či zneškodnit chemické a biologické zbraně či balistické střely s doletem nad 150 km. Toto měla provést Mezinárodní agentura pro atomovou energii IAEA. Dále byla Iráku stanovena povinnost odhalit všechny své programy vývoje zbraní hromadného ničení a zastavit veškeré jaderné aktivity (vyjma civilního využití izotopů). Na toto měl dohlížet sbor inspektorů OSN. Myslím, že stojí za připomenutí, jak se Irák přítomnosti těchto inspektorů v zemi bránil - v červnu 1991 bránila inspektorům IAEA výstražná střelba do vzduchu v zabavování jaderného vybavení, v září 1991 byli inspektoři IAEA zadrženi na čtyři dny na parkovišti, aby nemohli odjet s usvědčujícími dokumenty o iráckém jaderném zbrojním programu. V říjnu 1991 Irák oznámil, že monitorovací a prověřovací plány OSN jsou "nezákonné". V letech 1991-1992 Irák protestoval proti tomu, aby UNSCOM používal vlastní helikoptéry a volil si vlastní letové plány a nedovolil komisařům UNSCOM použít vlastní letoun k letu do Iráku. V červenci 1993 zástupci Iráku nedovolili, aby komisaři UNSCOM instalovali dálkově ovládané monitorovací kamery ve dvou klíčových objektech spojených s raketovými programy. V červnu 1997 iráčtí piloti narušovali let helikoptéry UNSCOM, čímž ohrozili bezpečnost posádky i stroje a konečně v září 1997 Irák zničil materiální důkazy o programech vývoje zbraní hromadného ničení. Samosebou, že po celou dobu přítomnosti inspektorů, tedy od roku 1991 do prosince 1998 Irák opakovaně odmítl inspekčním týmům přístup do různých objektů. Toto je pouze namátkou sestavený výčet překážek a obstrukcí kladených Irákem zbrojním inspektorům, který bezpochyby není ani trošku kompletní.

Od prosince 1998 byl Irák a jeho zbrojní průmysl prakticky bez dozoru mezinárodního společenství (pochopitelně, že zcela v rozporu s více než desítkou rezolucí Rady bezpečnost OSN) a ejhle - režim Saddáma Husajna nelenil, vyhrnul si rukávy a pustil se do díla. Mezinárodní institut pro strategické studie IISS 9. září loňského roku přinesl ve své zprávě nezávislý a kvalitně podložený přehled této "Saddámovy práce". Takže dnes již víme, že Irák nezákonně

• vlastní vojenské plány na využití chemických (yperit, tabun, sarin a VX) a biologických (antrax, botulotoxin, a.atoxiny a ricin) zbraní (i proti vlastní šíitské populaci), přičemž některé z těchto zbraní mohou být připraveny k použití během 45 minut po vydání rozkazu. Zde je na místě alespoň ve zkratce popsat, co dovedou tyto zbraně vlastněné Husajnovým režimem : Yperit je kapalná látka, která při nadýchání poškozuje dýchací ústrojí, při požití způsobuje zvracení a průjem. Tabun, sarin a VX poškozují nervový systém, způsobují svalové křeče a ochrnutí. Pouhých 10 miligramů XV na pokožce může způsobit okamžitou smrt. Antrax je nemoc způsobená bakterií Bacillus Anthracis. Symptomy se liší, většinou se jedná o horečku a vnitřní krvácení. Botulotoxin patří mezi nejjedovatější látky, které člověk zná, ochrnutí způsobí smrt udušením. A.atoxiny jsou potenciálně karcinogenní plísňové toxiny, potraviny kontaminované a. atoxiny způsobují zánět jater a rakovinu. Jejich účinky jsou nebezpečné pro těhotné ženy, výsledkem jsou mrtvě narozené děti nebo děti s vrozenými vadami. Ricin může způsobit selhání orgánů vedoucí ke smrti během jednoho nebo dvou dnů od vdechnutí.
• vyvinul mobilní laboratoře pro vojenské účely, tedy mobilní výrobny látek použitelných při biologické válce
• pokoušel se získat kontrolované materiály, které lze také použít v chemických a biologických programech a současně se pokoušel skrytě získat technologie a materiály, které lze využít při výrobě jaderných zbraní (např. větší množství uranu z Afriky)
• ponechal si až 20 střel al-Husajn s doletem 650 km, které mohou nést chemické nebo biologické bojové hlavice, zahájil rozmisťování raket s kapalným palivem al-Samoud a zvýšil jejich dolet na alespoň 200 km, zahájil výrobu raket s kapalným palivem Ababil-100 a zvýšil jejich dolet na alespoň 200 km, obojí přesahuje limit 150 km a pokoušel se získat materiál potřebný k nezákonnému vývoji střel s dlouhým doletem
• vybudoval nové zařízení pro testování motorů určené pro vývoj střel schopných dosáhnout Kypr, členské státy NATO Řecko, Turecko a Izrael a samozřejmě také všechny sousední státy Iráku
• poučil se z předchozích zbrojních inspekcí OSN a ještě před návratem inspektorů začal ukrývat citlivé vybavení a dokumentaci.

Ale nejen v těchto konkrétních flagrantních porušeních jasných a nedvojsmyslných rozhodnutích mezinárodního společenství spočívá irácká hrozba.

Husajnův režim totiž napadal jak své sousedy, tak masakroval své vlastní obyvatelstvo

V září roku 1980 napadl Írán (v této válce od roku 1984 Irák intenzívně používal chemické zbraně, yperitem a nervovými plyny tabunem a sarinem bylo zabito okolo dvaceti tisíc Íránců; všechny tyto bojové látky Irák stále má. V březnu 1986 OSN poprvé od vzniku Ženevské konvence z roku 1925 zakazující používání chemických zbraní označila někoho, konkrétně Irák, za stát, který ji porušuje), v srpnu roku 1990 pak Kuvajt (zde probíhaly popravy bez soudu, mučení, přičemž Amnesty International popsala 38 metod používaných iráckými okupanty - bití, lámání končetin, trhání nehtů, zavádění hrdla láhve do konečníku a odvádění osob ve vazbě k pomyslné popravě, loupeže a znásilňování Kuvajťanů a přistěhovalců, Irák zakázal vstup Červenému kříži, který má mandát poskytovat ochranu a pomoc civilnímu obyvatelstvu dotčenému mezinárodním ozbrojeným konfliktem, irácký režim zatknul v Kuvajtu a Iráku několik stovek cizinců včetně dětí jako rukojmí a tato rukojmí byla držena jako lidské štíty u řady strategických vojenských i civilních objektů).

Ke svým vlastním obyvatelům se pak Husajnův režim choval asi takto : masakroval jak Kurdy na severu (v letech 1987-88 Husajnův bratranec al-Majid vedl sérii útoků proti kurdským vesnicím, Amnesty International odhaduje, že v této době bylo zabito či zmizelo více než 100 000 Kurdů, dále například masivní útok na město Halabža vedený chemickými zbraněmi v březnu roku 1988, 5 tisíc mrtvých a 10 tisíc zraněných), tak šíity na jihu (na konci roku 1979 započalo masové zatýkání a vraždění šíitských aktivistů, toto vyvrcholilo v dubnu 1980 popravou ajatolláha Baqir al-Sadra a jeho sestry, v roce 1983 bylo uvězněno osmdesát členů jiné přední šíitské rodiny, šest náboženských vůdců mezi nimi bylo popraveno).

Stejně tak jako Stalin i Husajn se pokoušel o "osvědčený" model výměny národů, když se pokusil o přesídlení tradičních kurdských a turkmenských menšin z jimi kontrolovaných oblastí s cílem oslabit kurdské nároky na severu země, který je bohatý na ropu. Podle speciálního zpravodaje pro Irák Komise pro lidská práva OSN (UNCHR) bylo od roku 1991 vyhnáno téměř sto tisíc osob.

I v oblasti porušování lidských práv je v Iráku situace naprosto neudržitelná. Jak vyplývá ze zpráv renomovaných institucí jako Amnesty International a Human Rights Watch lidé jsou stále vězněni a drženi ve vazbě na základě podezření s politické nebo náboženské činnosti a často jen proto, že jsou nějak spojeni s lidmi z opozice. Popravy se konají bez řádného soudního řízení. Příbuzným je bráněno v pohřbívání obětí v souladu s islámskou praxí. Tisíce vězňů bylo popraveno.

Několik konkrétních příkladů, jak zachází Husajnův režim třeba jen s příbuznými politických či náboženských oponentů:

• v roce 1984 bylo ve věznici Abu Ghraib popraveno 4000 vězňů a v letech 1993 až 1998 ve věznici Mahjar 3000 vězňů.
• v letech 1997 až 1999 bylo v rámci ?čištění vězení? popraveno 2500 vězňů
• v říjnu 2000 bylo bez soudního procesu setnuto 2000 žen obviněných z prostituce, některé z nich byly obviněny z politických důvodů
• mezi metody mučení používané v iráckých vězení patří provrtávání rukou elektrickou vrtačkou, trhání nehtů, řezání nožem, sexuální zneužívání a "úřední znásilnění".

Saddám Husajn vydal řadu skutečně "civilizovaných" dekretů, které mají v Iráku sílu všeobecně platného zákona, stanovujících přísné tresty za trestné činy - například amputace, cejchování, uříznutí uší a další formy zmrzačení. A neskutečná "perlička" na závěr - každý, kdo je usvědčen z pomluvy proti prezidentovi, je zbaven jazyka.

V předchozích řádcích jsem se pokusil popsat, jaký je režim Saddáma Husajna, jak se chová vůči světovému společenství, vůči svým sousedům, vůči svým vlastním obyvatelům. Snad jsem některým z těch, kteří tak brojí na obranu tohoto režimu, pootevřel oči.

S čím však chci ještě velmi ostře polemizovat, to je otázka účasti nebo neúčasti našeho 4. odřadu radiační chemické a biologické ochrany chemiků v oblasti. Především - naši chemici jsou téměř na místě. Je skutečně ABSOLUTNÉ nepřijatelné, abychom naše vojáky přivedli do situace, že se budou nuceni chovat jako Nizozemci v jednotkách UNPROFOR v Srebrenici v roce 1995, kteří nemohli a nesměli díky nesmyslnému mandátu bránit masakru, který se odehrával prakticky před jejich očima. Proto máme, poslanci a senátoři Parlamentu ČR, před sebou pouze dvě možnosti : buď mandát našim vojákům pozměníme tak, aby mohli zasahovat, dojde-li Husajnovým režimem k nasazení zbraní hromadného ničení, nebo je okamžitě povoláme z Kuvajtu zpět do republiky. Druhá možnost mně osobně přijde nejen jako naprosté popření našich aliančních závazků, ale především jako "neposkytnutí první pomoci těžce raněnému". Myslím, že toto je v naší republice kvalifikovatelné jako trestný čin? Naši vojáci - chemici jsou naprosto unikátními specialisty ve svém oboru, jsou jakýmsi "rodinným stříbrem", spíše dokonce "zlatem", můžeme na jejich schopnosti být pyšní. A tito by mohli zachránit mnoho životů nejen spojeneckých vojáků, ale především civilistů obyvatel sousedů Iráku i Iráčanů samých. Pokud je povoláme domů, nebo pokud jim nařídíme "sedět na zadku" na jejich základně v Kuvajtu, pak teprve tehdy bude na rukou nás, politiků, ona pověstná krev obětí Husajnovy genocidy. Proto považuji za naprosto nezbytné přijmout a vyhovět žádosti vlády Spojených států a umožnit našim chemikům dělat to, co skvěle umějí, a nač jsou vycvičeni. Tedy chránit spojenecké vojáky a obyvatele Blízkého východu před Saddámem Husajnem a jeho chemickými a biologickými zbraněmi.

Tolik dopis poslance Vidíma. Zde je odpověď, kterou jsem mu napsal.

Pane Vidíme,

děkuji, že jste si našel čas a odeslal mi tuto zprávu. Většina politiků se s jakoukoliv odpovědí vůbec neobtěžovala.

O tom, že Saddam Hussein je zločinec, není pochyb. Zločinců, jako je Hussein, je ovšem ve vedoucích funkcích různých států celá řada. Např. izraelský Ariel Šaron (přezdívaný "buldozer", odpovědný za smrt desítek tisíc Palestinců), alžírský Abdul Aziz Butafliqa (deset let krvavé občanské války, trvalé porušování lidských práv), severokorejský Kim Jong-il (doživotní diktátor), čínský Jiang Zemin (krvavé potlačování lidských práv), pákistánský Pervez Musharraf (dosazený vojenskou juntou), zimbabwský Mugabe (rasista, komunista a diktátor), ruský Putin (jeho hříchy jsou v Česku dosti známé), abych jmenoval jen několik. A ovšem Bush (koncentrační tábory, zrušení habeas corpus, tajná policie, neautorizované odposlechy, šmírování vlastních občanů, vězení bez soudu, mučení zajatců). Co budete dělat, až zlikvidujete Saddama? Obsadíte Čínu? Pakistán? Ameriku? Měli byste. V jejich čele přece sedí zločinci podobného kalibru, jako Hussein a za sebou mají tisíce a tisíce mrtvých.

Důležitou otázkou je, zda a nakolik je Saddam světu a České republice nebezpečný dnes. Násilná vojenská intervence do samostatného suverenního státu bez vypovězení války, bez mandátu OSN je stále ještě definována jako agrese.

To, že budete hlasovat jak sám uznáte za vhodné, je ovšem těžký omyl a ignorance Vašich voličů, která se Vám nemusí vyplatit. Upozorňuji Vás, že Česká republika není Vaše samoděržaví. Vy jste pouze volený zástupce a státní úředník. Nic Vám nedává právo hlasovat podle vlastního uvážení. Vaší povinností je poslouchat hlasy voličů a snažit se hlasovat podle toho, co si přeje většina.

K Vašemu článku: Prosím o uvedení zdrojů (linků) odkud čerpáte své informace. Citujete zprávu Mezinárodního institutu pro strategické studie IISS. Domnívám se, že by mohlo jít o Strategic Studies Institute, ale nejsem si jistý.

Kde jste čerpal informace o rezolucích OSN a toho, podle kterého článku byly vydány? A mimochodem, domníváte se, že rezoluce podle článku VI (jak uvádíte) týkající se Izraele, není nutno plnit?

Dále Vás prosím, uveďte prameny kde jste přišel k číslům udávajícím počet popravených vězňů ve věznici Abu Ghraib (4000 vězňů) a v ve věznici Mahjar (3000 vězňů) a v dalších věznicích.

Uvádíte jako příklad Husseinových zvěrstev útok bojovými plyny na město Halabža, kde zahynuly tisíce Kurdů. Škoda, že jste "zapomněl" připsat, že to bylo právě v době, kdy Irák válčil s Iránem, v kteréžto válce Američané pevně Saddama podporovali.

Americkou podporu Husseinovi intenzivně prováděl od roku 1982 Reagan. Podle zprávy Kenneth R. Timmermana (autora knihy The Death Lobby: How the West Armed Iraq) dodala americká vláda vedená Reaganem a Bushem 60 helikoptér MD 500, osm vojenských helikoptér Bell Textron AB 212, 42 helikoptér Bell Textron 214 ST, vojenské infračervené senzory a skanery pro termální vizi. Agentura pro atomovou energii našla v Iráku po válce v zálivu americké spektrometry, neutronové iniciátory, vysokorychlostní přepínače pro nukleární detonace a další americké zařízení pro výrobu jaderných zbraní (http://www.counterpunch.org/nimmo0919.html). Mohl bych ve svém výčtu pokračovat, ale to by neúměrně prodloužilo tento dopis. Další detaily ve výše jmenované knize, nebo na výše uvedeném odkazu.

V roce 1988 (právě v době, kdy Hussein trávil Kurdy bojovými plyny) poskytl Bush senior Saddamovi půl miliardy dolarů na nákup farmářských produktů (http://www.commondreams.org/views02/1009-05.htm). A rok na to, kdy už se o genocidě vědělo, zvýšil tentýž Bush pomoc Saddamovi na jednu miliardu dolarů. A k tomu bakteriové kultury antraxu, helikoptéry a ty notoricky známé "produkty pro dvojí potřebu" (použitelné pro výrobu biologických zbraní). Proč jste to neuvedl? Nehodilo se Vám to krámu?

A můžeme jít dále v informacích, na které jste "zapomněl". V prosinci 1983 vyslal prezident Reagan do Bagdádu zvláštního posla, aby se setkal se Saddamem. O čem jednali? O znovu otevření americké ambasády v Bagdádu, aby se dalo lépe obchodovat. Tím zvláštním poslem byl - hádejte kdo? Ano, Donald Rumsfeld.

A proč jste nenapsal, že rok na to, v roce 1984, měl tentýž Rumsfeld velmi přátelskou schůzku s Tariqem Azizem? Domnívám se, že je to důležité. Těsně předtím, ve stejném roce zveřejnilo OSN šokující zprávu o Saddamových zvěrstvech. To ovšem tehdejší americké administrativě nevadilo.

Několik dalších věcí jste opomněl uvést. Např. v dlouhém seznamu Saddamových zločinů figuruje datum 1. března 1991. O tomto datu se zmiňuje Zpráva Tonyho Blaira Ve městě Basra vznikly nepokoje, které se rychle rozšířily v Šiíty obývaném jižním Iráku. Saddamův režim tvrdě zakročil, o život přišlo tisíce občanů. Problém je v tom, že nešlo o nepokoje, ale o záměrně vyvolané rebelie iniciované CIA a posvěcené (pochopitelně) Bushem starším. Výzvu k nepokojům vydalo rádio v Saudské Arábii. Američané a Britové slíbili, že jakmile nepokoje vypuknou, přijdou Šiítům na pomoc. Nechali je v tom a dnes tuto událost uvádějí jako příklad Saddamových zvěrstev. Proč jste se o tom nezmínil?

Pomocí informací, které uvádím, se snažím upozornit na to, že je-li Saddam monstrum, pak je to monstrum vytvořené výhradně Spojenými státy. Licoměrnost a lživost americké politiky je prokazatelná. Dokud se Saddamovy služby hodily, USA přivíralo oči k jeho diktátorským metodám. Americká vláda (titíž lidé, kteří v ní sedí dnes) ho vyzbrojovala a podporovala, ačkoliv věděla, že vraždí vlastní lidi. Teď, když potřebují jeho naftu, se ho snaží zlikvidovat. Participování České republiky na této ničemnosti nelze ničím zdůvodnit.

Znovu upozorňuji, že nemáte právo při hlasování o takových důležitých otázkách přehlížet přání svých voličů.

K tomu dalšímu se vyjádřím až když si prostuduji materiály, ze kterých své informace čerpáte, ozvete-li se ještě.

Děkuji

P.S. Celou naši korespondenci průběžně zveřejňuji na webových stránkách Zvědavec (www.zvedavec.org). Nepovažuji totiž tyto dopisy za soukromé.

Tento email panu Vidímovi se mi vrátil jako nedoručitelný. Pan Vidím má z nějakého důvodu zablokovanou svou emailovou adresu. V průběhu dne budu opakovaně zkoušet dopis odeslat.

O případné odpovědi pana Vidíma vás budu informovat.