Právo na soukromí? Zapomeňte!

Za zavřenými dveřmi a bez účasti sdělovacích prostředků proběhlo v minulých týdnech v Římě jednání expertů na počítačovou kriminalitu Evropské komise (COE - Council of Europe). Šlo o finalizaci dokumentu nazvaného v originále Draft Convention on Cyber-crime (Návrh úmluvy proti počítačové kriminalitě). Můžete si ten dáreček přečíst sami, tady je: http://conventions.coe.int/treaty/EN/projets/cybercrime27.htm.

Dokument byl údajně vytvořen jako prostředek boje proti počítačové kriminalitě, zejména boje proti dětské pornografii na Internetu, připomíná ovšem spíše vyhlášení stanného práva. Pod pláštíkem ušlechtilého cíle se skrývá zatím nejradikálnější průnik do soukromí každého člověka žijícího na území kteréhokoliv státu EU.

Co je zvlášť šokující, v dikci dokumentu zcela chybí pojem jako "soukromí" nebo "ochrana dat". Dokument ustanovuje obrovskou škálu pravomocí státních orgánů, ale vůbec žádná jejich omezení. To považuji za zvlášť nebezpečný precedens. Článek 15 se sice zmiňuje o tom, že implementace těchto zákonů by měla být v souladu s ochranou lidských práv a svobod, ale hned doplňuje, že by mělo být použito principu proporcionality. Termín je to příliš vágní na to, aby na něj šlo brát zřetel. Jde vyloženě o naplnění onoho pověstného přísloví, že je to třeba uvést, aby se vlk (ochránci lidských práv) nažral a koza (dokument, tak, jak je) zůstala celá.

Skupina expertů pracuje na tomto dokumentu od roku 1997. Přibližně od roku 1999 má dokument už podobu, jakou si mocní tohoto světa představují. Od té doby se nic podstatného na dokumentu nezměnilo, i když komise stále na něm "pracuje". Muselo být pro ni dosti nudné dva roky pouze měnit pořadí slov a tu a tam něco přeformulovat tak, aby smysl zůstal zachován.

Konečný návrh obsahuje všechny kontroverzní body, které by - za normálního fungovaní společnosti a dodržování základních lidských práv - nikdy nemohly být přijaty.

Mimo už ničím neomezené státní šmírování (dostanu se k němu v dalším textu) je jedním z nejkrvavějších požadavků povinnost každého občana umožnit státním orgánům kontrolu obsahu svého počítače kdykoliv si zamane a na požádání (v případě podezření) uchovat (zakonzervovat beze změny) všechna data ve svém počítači až do příchodu vyšetřujících orgánů. Myslím, že v kriminální hantýrce se tomu říká "zajistit místo činu". Občan EU má rovněž povinnost vydat autoritám své heslo (klíč k dešifrování zakódovaných souborů), jestliže je používá. Neuposlechnutí je trestné.

Nejvíce se bude stíhat. stránky s tzv. dětskou pornografii a stránky hackerů. Ne náhodou. Jak jinak by totiž lumpové dokázali zdůvodnit potřebu šmírování v takovém rozsahu? Museli vytáhnout na světlo nejtěžší možný kalibr. Takový, který je nenapadnutelný a dobře obhájitelný. Proto přišli s bojem proti dětské pornografii. Vždyť kdo by se odvážil něco takového obhajovat, sám by se vystavil možnému obvinění: "A nejsi ty náhodou PRO dětskou pornografii, že tak brojíš proti naší svaté válce?"

V praxi to znamená, že např. slova jako lolita, ale také warez, nebo crack zadaná do vyhledavače budou zřejmě zachycena odposlouchávacím systémem (ten bude jistě nainstalován, i když se dokument přímo o tom nezmíňuje) a mohou na vaši adresu přivést orgány činné v trestním systému. O tom, že se ze záznamů vašeho poskytovatele IS dá zjistit co jste kde stahovali, se snad nemusím zmiňovat.

Podívejme se na některé body příslušného dokumentu podrobněji:

Článek 9

se zabývá dětskou pornografií.

Protože ale dětského porna zase tolik na Internetu není (jak by si to tvůrcové šmírovacího zákona byli přáli), bylo nutno formulovat definici velmi široce. Tak široce, že do ní spadá, odhaduji, 30 procent veškerých obrázků s lechtivou tématikou. Je totiž nezbytné někoho čas od času exemplárně potrestat, aby se zdůvodnila nutnost těchto opatření.

Podle prvního odstavce článku 9 je tedy trestné nejen pornografii produkovat, šířit, shánět, ale také ji vlastnit. Definice dětské pornografie je pak následující: "Neplnoletý v sexuálně explicitním chování nebo osoba vypadající jako neplnoletá (!) v sexuálně explicitním chování." Kdo rozhodne, zda osoba na obrázku vypadá jako neplnoletá a jaké kriterium k tomu použije, se dokument nezmiňuje. Nemusí dokonce jít ani o fotografii, pouze o realisticky zobrazené kresby, tedy např. kresbu tužkou. Zákonodárci si tak usnadnili nejtěžší oříšek, totiž průkaznost toho, že na obrázku opravdu jde o nezletilého. (Kladl jsem tuto otázku v článku Hon na čarodějnice zde ve Zvědavci. Teď už je odpověď jasná.) Prostě se nic dokazovat nebude. Záležet bude výhradně na libovůli (nebo zlovůli) úředníka. Vypadá slečna na méně, než 18? Ano - šup do basy s tím, kdo takový obrázek vlastní. Obvinění z pedofilie jistě na sebe nenechá dlouho čekat. Marně můžete shánět rodný list modelky - nikoho to nebude zajímat. Jakou čistku tohle vyvolá, nechci ani domyslet.

Moje dcera má třiadvacet let, ale hádali byste ji ne více než patnáct. Je drobná, malá. Kdyby se jednou rozhodla pózovat na lechtivých fotografiích (ne že bych si to přál, chraň Bůh, ale je dospělá a teoreticky by mohla), znamenalo by to, že majitel jejího obrázku by se kvalifikoval podle článku 9? Obávám se, že ano.

Sám mám na disku přes tisíc obrázků, které průběžně sbírám z různých konferencí (news), abych měl čím zásobovat stránky Zvědavce. Program pro stahování těchto obrázků běží automaticky a stahuje vše, co na konferencích najde. Jsem si jistý, že některé obrázky by se kvalifikovaly pro dětskou pornografii, jak definováno v článku devět.

Aby to nevypadalo tak drasticky, v dalších dvou odstavcích se píše, že hranice 18 let může být pro jednotlivé země EU snížená na požádání, ale ne méně, než na 16 let, jednotlivé země mohou také požádat o právo neaplikovat tento článek ve svém zákoně.

Článek 20 - sběr dat v reálném čase

legalizuje státní šmírování v rozsahu, jaký zatím nemá obdoby. Nařizuje se, aby veškerý tok dat v rámci EU (dokument nevyjmenovává detaily, ale z toho, co se proslýchá jinde, půjde o telefony, mobily včetně lokalizace majitele s přesností na 15m, faxy, e-maily, návštěvy všech stránek Internetu, doslova každé kliknutí myši surfaře), přičemž se nevylučují jen data tekoucí po drátech, ale jakákoliv forma komunikace, tedy i např. bezdrátový přenos, byl nahráván, archivován (dokument se nezmiňuje jak dlouho, ale má to být sedm let) a byl na požádání přístupný státním orgánům nebo orgánům EU. Poskytovatelům IS se nařizuje, aby kooperovali se státními institucemi, což se dá přeložit tak, že je na nich, aby zajistili technickou stránku věci. Neuposlechnutí se rovná trestnímu činu.

V dokumentu se doslova praví, že nemůže-li některá země implementovat šmírování v požadovaném rozsahu z důvodu své vlastní legislativy, může změnit svou legislativu (rozuměj musí) nebo podniknout jiné kroky tak, aby vyhověla požadavkům tohoto dokumentu. Krásné, že?

Článek 21 - zachycení obsahu dat

Cituji doslova: Každá země musí přijmout takovou legislativu nebo podle potřeby jiná opatření tak, aby ve vztahu k rozsahu trestních činů podle vlastních zákonů zplnomocnila příslušnou kompetentní autoritu vykonávat následující činnost:

Na svém území shromažďovat a zaznamenávat pomocí všech dostupných technických prostředků data odeslána prostředky počítačové techniky. Přinutit poskytovatele IS, aby i on (a) všemi dostupnými technickýmiprostředky shromažďoval a zaznamenával v reálném čase data odeslána prostředky počítačové techniky (b) spolupracoval a pomáhal příslušným orgánům ke sběru těchto dat.

Odstavec 3 je opět perla: Každá zúčastněná země musí přijmout takovou legislativu nebo jiná opatření, aby přinutila poskytovatele IS zachovat v tajnosti skutečnost, že byl požádán a uvolnil některé informace státním orgánům podle požadavků v tomto článku.

Už jste někdy četli větší špínu? Orwell je proti tomu neškodný žabař. Další články nezůstávají v ničem pozadu. Hovoří se v nich o požadavku spolupráce mezi jednotlivými zeměmi (stát nesmí odmítnout požadavek jiného státu zajistit podezřelý počítač a uchovat integritu jeho datových souborů pro vyšetřující orgány), o nutnosti sdílení našmírovaných dat, o povinnosti jednoho státu informovat druhý stát v případě podezřelé aktivity na jeho území, a to i přesto, že si to druhá země nevyžádala, atd.

Aby se celému procesu dodalo zdání určité legitimity, navrhuje se, že přístup k archivovaným datům budou mít příslušné orgány pouze tehdy, vznesou-li formální žádost k soudci a podloží ji důvody, proč chtějí někoho šmírovat. Jestliže vás to uklidňuje, pak vězte, že v USA, kde platí podobné nařízení, co se odposlechu telefonu týče, bylo za posledních deset let vzneseno přes deset tisíc požadavků na odposlech. Odmítnuty byly - tři.

Cítíte-li se přesto všechno bezpeční, protože vy sami se nikdy na žádné hanbaté obrázky nedíváte, a tudíž nemůžete uváznout v síti, pak vězte, že dětská pornografie je jen špičkou ledovce. Provinit se v EU bude celkem snadné i jinak. Stačí například jej kritizovat. Přečtěte si např. článek Soud Evropské unie postavil kritiku EU mimo zákon v Britských listech. Pamatujete si na starou anekdotu z období totality o tom, že Husák sbírá vtipy o sobě? Pointa pak zní: i s těmi, kteří jej říkají. Možná ta anekdota dostane nový kabát. Teď bude vtipy o sobě sbírat i EU, ovšem prostředky k jejich zachycení jsou neporovnatelné s těmi, kterými disponoval Husák, blahé paměti.

Tvrdím, že data takto sebraná umožní vykonstruovat obvinění na objednávku na kteréhokoliv občana EU. Co tím myslím? Řekněme, že chci potopit svého obchodního partnera. Zavolám firmu X a sdělím: "Potřebuji najít v záznamech něco proti občanovi YZ. Nejlépe by bylo dokázat, že šidil na daních nebo že má mimomanželský poměr." "Maličkost, šéfe, bude vás to stát tolik a tolik. Kam vám to máme dodat?" "Myslíte si, že něco najdete?" "O to se nebojte. Děláme tuhle práce už deset let a ještě se nám nestalo, že bychom nějakého klienta zklamali. Poslechneme si všechny jeho telefonáty za posledních sedm let, všechny faxy a e-maily, porovnáme jeho výpisy v bance s jeho platbami, podíváme se kde se pohyboval. Vždy NĚCO najdeme..."

Samozřejmě, že data nebudou běžně k dispozici, ale za příslušnou částku... Co si budeme povídat. Nikdo není svatý, na každého lze najít něco. Teď tedy k tomu bude nástroj, o jakém se Orwellovi ani nesnilo.

O šmírování v EU se tu a tam hovoří v dosud nezávislých zdrojích na Internetu, oficiální sdělovací prostředky jsou neobyčejně slepé a hluché, co se tohoto tématu týče.

Co se samotného vstupu do EU týče, je nutno si uvědomit, že už nemá smysl uvažovat o tom, zda tam ta která země chce nebo ne. Referenda jsou pořádaná jako komedie na pokračování. Pokud v některém občané náhodou vyjádří své NE, referendum se prostě zopakuje a bude se opakovat tak dlouho, dokud se nenajde nadpoloviční většina. Mezi referendy se pak občané vzpurné země podrobí takové masáži mozku (financované ze státních zdrojů, tedy z vlastních kapes), aby se potřebná většina našla. Ignorují se všechny zásady právního státu, vůle lidu už nic neznamená. Rovněž nemá smysl psát petice, ty se házejí rovnou do koše. Je stále zřejmější, že slušné jednání v mezích zákonů na ty grázly, kteří o tom rozhodují, nepůsobí. Snad by ještě pomohlo vyjít do ulic a začít pálit a ničit, jako to dělají odpůrci globalizace. Bohužel, tito odpůrci jsou příliš naivní a slepí v tom, kterým směrem by měli napřít svůj protest a vůči čemu by vlastně měli protestovat. Tuší, že globalizace je podraz, pouze nedokážou vidět tu nejvíce škodlivou formu globalizace.

Nutno zdůraznit to, co už jsem naznačil v prvním odstavci článku. EU není jediným místem, kde se implementují drakonické zákony na potlačení základních lidských práv. Trend je to globální, směřují tam (dříve či později) všechny státy světa. Vlády většiny zemí světa si už uvědomily výhody jim plynoucí z totálního šmírování svých občanů. Ty, které si to ještě neuvědomily, k tomu brzy dojdou.

Západní společnost stojí na pokraji propasti a není už nic, co by ji zastavilo udělat poslední krok. Copak my starší, my už to nějak vydržíme. Líto je mi pouze našich děti a děti jejich dětí. Protože ty v mají před sebou celý život.