Ejhle, člověk!

Vladimír Stwora

11.6.2001 Komentáře Témata: Policejní stát 779 slov

Může být dnešní politik natolik sám sebou, že se odváží prezentovat vlastní názor? Aby bylo jasno, řeč je o kanadském politikovi (čeští nejsou o nic lepší), a co se týče místa, kde k prezentaci mělo dojít, jde přímo o jámu lvovou, tedy o kanadský parlament. Teoreticky, podle starých demokratických zásad, je parlament svou podstatou přímo určen k prezentaci názorů (snad i vlastních), k slovním potyčkám a rétorice. Ovšem, když dojde na lámaní chleba a tzv. volení zástupci zvedají ruce k hlasování, tu nezaujatý pozorovatel vidí jen ubohou, šedou masu hňupů, jejichž jediným cílem je mít se dobře a udržet se v sedle co nejdéle.

O to více překvapí, že občas probleskne v beznadějné šedi kanadských politiků jedinec s vlastním názorem a odvahou. V tuhé atmosféře novodobého totalitního myšlení a politicky korektního estabišmentu [Mandela v kanadském parlamentě]je třeba mít odvahu. A ta odvaha není o nic menší, než odvaha politických disidentů v boji proti komunismu. Konečně, o nic jiného nejde. Vždyť klaka u kormidla moci v dnešní Kanadě je silně narudlá, jen si říká jinak (třeba liberálové, nebo koznervativci).

Ale abych nechodil kolem horké kaše a konečně vysvětlil, oč jde. Rob Anders, poslanec Alliance za Calgary-West odmítl hlasovat pro udělení čestného kanadského občanství bývalému jihoafrickému prezidentovi Nelsonu Mandelovi. Tím narušil jednomyslnost hlasování (kde už jsem viděli tu ubohou snahu po jednomyslnosti hlasování?) a vzbudil bouři hysterických a útoků vůči své osobě.

Kanadský první ministr Jean Chretien veřejně označil Anderse za hlupáka (podle mého názoru jde o urážku na cti, za kterou by měl být Chretien soudně stíhán), bývalý první ministr a člen "pravicové" konzervativní strany Brian Mulroney volil slova jen malinko zaobleněji a nazval Andersovo hlasování "genuinely appalling" (skutečně hrůzné). Kupodivu, předseda Alliance, Stockwell Day si zachoval odstup, a ačkoliv sám hlasoval pro udělení občanství, prohlásil, že poslanec má na vlastní názor právo a že Anderse trestat nebude.

Anders sám zdůvodnil své hlasování tím, že odmítá podpořit čestné občanství Kanady pro člověka s komunistickou minulostí a teroristu, který obhajoval použití teroru a násilí k prosazení svých cílů. Nazval Mandelu "mužem z politicky korektního plakátu v levicově-liberálním hnutí".

Kanadský tisk okamžitě uveřejnil řadu dopisů rozhorlených občanů, kteří žádali nejpřísnější odsouzení poslance Anderse, přičemž jeho stranu označkovali jako rasistickou a zatracovali ji do pekel a na smetiště dějin.

Den na to Chretien v parlamentu prohlásil: "This man is a saint," (ten muž je svatý) - míněno Mandelu. To vyvolalo mohutné ovace. Poslanci vstali ze svých sedadel, nadšeně tleskali a skandováním - docela jako za dob tatíčka Stalina. Pouze pět poslanců se odvážilo zůstat sedět. Jedním z nich byl i Anders.

Z Johannesburgu přišla posměšná reakce. "To je směšné. Co je to za stranu, ta Alliance?", ptal se Ahmed Kathra, který byl také vězněn. Jeden z afrických politků se ptá: "Co s ním (míněno Andersem) uděláte?" Asi by si představoval řešení podle metody ANC, jehož byl Mandela symbolem: pneumatiku kolem těla, polít benzínem a zapálit, aby se oběť pomalu škvařila.

Mandela obdržel už v roce 1998 nejvyšší kanadské vyznamenání Order of Canada a bylo mu dovoleno promluvit k parlamentu. Stejnou poctu však nedávno odmítl udělit kanadský parlament Dali Lamovi, prý by to mohlo urazit Čínu.

V celé historii Kanady bylo čestné občanství uděleno pouze jednou, a sice in-memorial v roce 1985 švédskému diplomatu Raoul Wallenbergovi za záchranu tisíce Židů před nacisty.

Není bez zajímavosti, že podle platných imigračních zákonů by Mandela, vzhledem ke své minulosti, občanství dostat nemohl. To by ovšem musel o občanství požádat normální cestou a nikoliv jako svatý, na kterého ho Chretien kanonizoval.

Stojí rovněž za povšimnutí, že i taková organizace, jakou je Amnesty International, nikdy nepovažovala Mandelu za "vězně za své přesvědčení", protože Mandela se sám nikdy nevzdal názoru, že násilí je obhajitelné jako součást politického boje.

Co se týče poslance Anderse, zatím zůstává ve své pozici, ale už jsem četl politické analýzy, že tento čin bude znamenat další propad preferencí jediné strany středu (podle kanadského levicového tisku ovšem pravicové strany) Alliance of Canada. Od 26procentní podpory těsně před volbami poklesla preference Alliance na pouhých šest procent, což ale není vinou poslance Anderse, ale neuvážených činů vůdce strany Stockwell Daye.

Zřejmě se rovněž zpomalí jednání obou politických stran středu, Alliance a PC o možné koalici v příštích volbách. Ostatně, předseda PC Joe Clark už v tom smyslu něco naznačil.

Za luxus vlastního názoru se platilo vždycky. Právě proto mi nedá, abych se Andersovi za jeho odvahu nepoklonil a nevyjádřil s jeho názorem naprostý souhlas. Nekritický obdiv a kanonizace osobností je vždy typickým znakem totalitního systému.

Známka 1.0 (hodnotilo 2)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Tuto stránku navštívilo 21 779