Kdo ovládá Ameriku? IV.

V roce 1945 byly čtyři z pěti amerických novin vlastněny místními lidmi s blízkým vztahem ke svým komunitám. Tyto dny už jsou však dávnou minulostí. Většina nezávislých novin byla skoupena nebo vytlačena z trhu uprostřed sedmdesátých let. Dnes je většina „místních“ novin vlastněna spíše menším počtem velkých společností, vedených lidmi, kteří pracují a žijí stovky a tisíce kilometrů daleko. Ze zmíněných 1456ti novin je nezávisle vlastněno méně než 20 procent; zbytek patří do novinových řetězců. Z celkového počtu jich má pouze 103 náklad větší než 100.000. Jen hrstka je dost velká na to, aby si mohly dovolit nezávislé reportéry za hranicemi svého města; ostatní jsou ve svých národních a mezinárodních zprávách závislé těch několika.

Associated Press (AP), který prodává obsah novinám, je v současnosti ovládán židovským viceprezidentem a šéfredaktorem Michaelem Silvermanem, který vede denní zpravodajství a dohlíží na redakční oddělení. Silverman řídí národní zpravodajství AP jako šéfredaktor od roku 1989. Židovka Ann Levinová je v AP redaktorkou národního zpravodajství. Silverman a Levinová podléhají Jonathanu Wolmanovi, také židovi, který byl povýšen do pozice senior viceprezident AP v listopadu 2002.

Pouze ve dvou procentech amerických měst vychází více než jeden deník a jejich konkurence je pouze na oko (deník a večerník), neboť mají stejného majitele popřípadě vzájemnou dohodu.

Mnoho konkurenčního boje se ztrácí díky monopolistickým taktikám Advance Publications, holdingové společnosti rodiny Newhousů. Advance Publications koupí jeden z konkurenčních deníků a pak vyhlásí reklamní válku, kdy drastickým snižováním cen za inzerci přivede oba deníky na pokraj bankrotu. Advance Publications v ten moment odkoupí konkurenční noviny. Oba deníky vychází dál, jeden jako ranní noviny a druhý jako večerník. Nicméně, po čase se jedny noviny zruší – a bratři Newhousovi tak mají v rukou jediný městský deník. Například, v roce 2001 Newhousovi zrušili Syrakuský Herold-Journal, čímž druhé noviny Post-Journal získaly monopol..

Příklad mediálního impéria Newhousových ukazuje nejenom nedostatek skutečné konkurence mezi americkými deníky, ale také ilustruje neukojitelnou touhu, kterou mají židé po všech názory ovlivňujících orgánech, jichž se mohou zmocnit. Newhousovi vlastní 31 deníků, včetně několika velkých a důležitých jako jsou např. Cleveland Plain Dealer, Newarský Star-Ledger a New Orleanský Times-Picayune; Newhouse Broadcasting, zahrnující televizní stanice a kabelové televize; nedělní přílohu Parade s týdenním nákladem více než 35 milionů; asi dva tucty významnějších časopisů, včetně The New Yorker, Vogue, Wired, Glamour, Vanity Fair, Bride’s, Gentlemen’s Quarterly, Self, House  Garden, a všechny ostatní magazíny skupiny Conde Nast, kterou také vlastní. Personál těchto časopisů je, jak byste mohli očekávat, docela košér. Parade může posloužit jako příklad: Vydavatelem je Randy Siegel, šéfredaktorem a viceprezidentem je Lee Kravitz, kreativním ředitelem je Ira Yoffe, redaktorem pro vědecké články je David H. Levy a redaktorem pro články o zdraví je Dr. Isadore Rosenfeld.

Toto židovské mediální impérium bylo založeno Samuelem Newhousem, imigrantem z Ruska. Když v roce 1979 zemřel ve věku 84 let, zanechal svým dvěma synům, Samuelovi a Donaldovi, mediální holding v hodnotě 1,3 miliardy dolarů. Po celé řadě dalších akvizicí vzrostla hodnota Advance Publishing na dnešních cca 9 miliard US dolarů. Zhltnutí tolika deníků Newhousovou rodinou bylo usnadněno příjmovou strukturou deníků. Noviny, ve většině případů, nežijí z předplatného svých čtenářů, ale z peněz inzerentů. Je to příjem z inzerce – ne drobné získané od čtenářů – co z větší části platí šéfredaktorovu mzdu a provize vlastníkovi. Kdykoli si velký inzerent vybere pro svoji firmu jeden deník oproti druhému, obšťastněný deník vzkvétá, zatímco konkurent hyne. Od počátku 20. století, kdy se židovští kupci stali dominantní ekonomickou silou Ameriky, narůstal počet amerických novin v židovských rukou, společně s úbytkem konkurenčních pohanských novin – do určité míry také díky vybíravým inzertním zásadám židovských obchodníků.

Mimoto, noviny, které jsou stále vlastněny a vedeny pohany, značně závisí na příjmech z židovské inzerce, takže jejich redakční a zpravodajské zásady jsou většinou ve vleku židovských zájmů. Stejně jako jinde i v novinovém byznysu platí pravidlo, že muziku vybírá ten, kdo platí.

Troje židovské noviny

Omezování konkurenčního boje a zřizování místních monopolů na šíření zpráv a názorů je typickým znakem vzrůstající židovské kontroly nad americkými novinami. Výsledná schopnost židů využít tisk jako nástroje, který nemá odporu, pro svoji politiku, nemůže být ilustrován lépe než na příkladu tří nejprestižnějších a nejvlivnějších národních deníků: New York Times, Wall Street Journal a Washington Post. Tyto tři, vévodící americkému finančnímu a politickému kapitálu, jsou novinami, které určují trendy a směr pro téměř všechny ostatní. Jsou to oni, kdo určuje, co je a co není zprávou na národní a mezinárodní úrovni. U nich zprávy začínají; ostatní je víceméně kopírují. A všechny tři deníky jsou v židovských rukou.

New York Times, v roce 2003 s denním nákladem 1.119.000 výtisků, je neoficiálním společenským, módním, zábavním, politickým a kulturním průvodcem národa. Říká americké smetánce, které knihy si mají koupit, na které filmy se dívat; které názory jsou momentálně „in“; kteří politici, učitelé, duchovní vůdci, umělci a podnikatelé jsou hodni obdivu. Po několik desetiletí v 19. století byly skutečně americkými novinami.

New York Times byly založeny v roce 1851 dvěma pohany, Henrym J. Raymondem a Georgem Jonesem. Po jejich smrti je odkoupil z Jonesovy pozůstalosti bohatý židovský vydavatel, Adolph Ochs. Jeho praprapravnuk, Arthur Sulzberger ml., je jejich současným vydavatelem a ředitelem společnosti New York Times Co. Russell T. Lewis, také žid, je prezidentem a generálním ředitelem The New York Times Company. Michael Golden, další žid, je místopředsedou představenstva. Martin Nisenholtz, žid, má na starost jejich rozsáhlé internetové aktivity.

Sulzbergerova rodina také vlastní, prostřednictvím New York Times Co., 33 dalších novin, včetně Boston Globe, zakoupených v červnu 1993 za 1,1 miliardy dolarů; devět TV a dvě rádio stanice; a více než 40 internetových podniků. Vydává také International Herald Tribune, světově nejrozšířenější deník v angličtině. New York Times News Service předává zpravodajské příběhy, reportáže a fotografie z New York Times do 506ti dalších novin, zpravodajských agentur a časopisů.

Podobný národní význam má i Washington Post, který díky svým kontaktům ve vládních agenturách sleduje vnitřní dění ve Washingtonu a federální vládě.

Washington Post, podobně jako New York Times, má nežidovský původ. Byl založený v roce 1877 Stilsonem Hutchinsem. V roce 1905 ho od něj koupil John R. McLean a později ho zdědil Edward B. McLean. V červnu 1933 uprostřed Recese byl deník přinucen k bankrotu. V dražbě ho koupil Eugene Meyer, židovský finančník a bývalý partner nechvalně známého Bernarda Barucha, žida, který byl absolutním průmyslovým vládcem Ameriky v průběhu první světové války. Washington Post vedla Katherine Meyer Grahamová, dcera Eugena Meyera, až do své smrti v roce 2001. Byla hlavní akcionářkou a předsedkyní představenstva Washington Post Company; v roce 1979 jmenovala svého syna Donalda Grahama do funkce vydavatele. Donald se stal generálném ředitelem Washington Post Company v roce 1991 a předsedou představenstva v roce 1993. Deník zůstává nepřetržitě v židovských rukou. Denní náklad se pohybuje kolem 732.000 výtisků a jeho nedělní příloha má náklad přes jeden milion výtisků.

Washington Post Company vlastní řadu dalších médií: noviny (Gazette Newspapers, včetně 11ti vojenských publikací); televize (WDIV v Detroitu, KPRC v Houstonu, WPLG v Miami, WKMG v Orlandu, KSAT v San Antoniu, WJXT v Jacksonville); časopisy a zejména druhý nejčtenější národní týdeník Newsweek.

Různé televizní firmy patřící Washington post Company zasahují celkem 12 milionů domácností a jejich kabelová televize Cable One má 750.000 diváků.

Wall Street Journal prodává každý všední den 1.820.000 výtisků a patří společnosti Dow Jones  Company, Inc., newyorské korporaci, která vydává dalších 33 deníků a týdenní finanční plátek Barron’s. Předsedou představenstva a generálním ředitelem Dow Jones je Peter R. Kann, žid. Kann sedí také na pozici předsedy představenstva a vydavatele Wall Street Journalu.

Většina ostatních významných deníků v New Yorku není v jiných rukou než New York Timesu a Wall Street Journalu. New York Daily News (náklad 729.000 výtisků) byl v roce 1993 odkoupen z pozůstalosti židovského mediálního magnáta Roberta Maxwella (rozeného Ludvika Hocha) židovským stavebním podnikatelem Mortimerem B. Zuckermanem. Další žid, Les Goodstein, je prezidentem a generálním ředitelem New York Daily News. Jak již bylo uvedeno, neokonzervativcům nakloněný New York Post (náklad 625.000 výtisků), je majetkem News Corporations, vedené židem Peterem Cherninem.

Zpravodajské magazíny

Příběh ostatních médií je stejný jako u televize, rádia, filmu, hudby a novin. Vezměte si například zpravodajské magazíny. Ve Státech vycházejí pouze tři, které mají větší význam: Time, Newsweek a U.S. News  World Report.

Time, s týdenním nákladem 4,1 milionu výtisků, je vydáván dceřinou společností Time Warner Communications, zpravodajským konsorciem vytvořeným v roce 1989 spojením Time, Inc. s Warner Communications. Šéfredaktorem Time Warner Communications je Norman Pearlstein, žid.

Newsweek, jak je uvedeno výše, je vydáván společností Washington Post Company, vlastněnou židem Donaldem Grahamem. Týdenní náklad je 3,2 milionu výtisků.

U.S. News  World Report, s týdenním nákladem 2 miliony výtisků, je vlastněn a vydáván již dříve zmíněným Mortimerem B. Zuckermanem, který také sám sedí na pozici šéfredaktora. Zuckerman dále vlastní newyorský plátek Daily News, který je šestým největším celonárodním deníkem.

Naše zodpovědnost

Toto jsou fakta o tom, kdo ovládá média v Americe. Každý, kdo je ochoten strávit několik hodin v knihovně a prohlédnout si současné ročenky společností z rádio a televizního průmyslu a nahlédnout do adresářů novin a časopisů; do rejstříku korporací a jejich úředníků, tak jak je vydává Standard and Poors a Dun and Bradstreet; do standardních biografických příruček, si může ověřit jejich správnost. Nedají se popřít. Při střetu s těmito fakty se židovští mluvčí uchylují k vyhýbavým taktikám. „Ted Turner není žid!“ ohlásí vítězoslavně, jako by se tím všechno vyřešilo. Pokud se na ně naléhá dále, obviní vás z „antisemitismu“ za to, že jste vůbec s něčím takovým přišli. Strach z tohoto obvinění umlčuje mnoho lidí, kteří vědí, jak se věci doopravdy mají.

Ale my nemůžeme mlčet o tak závažných skutečnostech. Židovská vláda nad americkými masmédii je nejdůležitějším životním problémem, nejen v Americe, ale dnes i v celém světě. Neexistuje nic – choroby, hladomory, ekonomické krachy, dokonce jaderná válka – co by budoucnost našeho lidu ohrožovalo více.

Židovská kontrola nad médii určuje zahraniční politiku Spojených států a umožňuje židovským zájmům, spíše než americkým, aby rozhodovaly otázky míru a války. Bez židovské mediální kontroly by například nebyla žádná válka v Perském zálivu. NATO by nezmasakrovalo srbské civilisty. Nebyla by irácká válka a mohly by být ušetřeny tisíce lidských životů. Byl by jen malá, pokud vůbec nějaká, podpora sionistického státu Izrael a nenávist, roztržky a teror Blízkého východu by se nikdy nepřiblížily k našemu pobřeží.

Když židům dovolujeme kontrolovat naše zprávy a zábavní média, nesvěřujeme jim pouze rozhodující vliv na náš politický systém a praktickou moc nad naší vládou; dáváme jim moc nad myslí a duší našich dětí, jejichž postoje a názory jsou formovány židovskou televizí a židovskými filmy více než rodiči, školou nebo jinými autoritami.

Židy ovládaná zábavní média mají hlavní roli při přesvědčování celé generace o tom, že homosexualita je normálním a přijatelným životním stylem; že není nic špatného na vztahu bílé ženy s černým mužem, nebo sňatku bílého muže s asiatkou; že všechny rasy jsou v podstatě identické ve svých schopnostech a charakteru – snad kromě toho, že charakter bílé rasy je podezřelý kvůli historii utlačování ostatních ras; a že každá snaha bílých o rasovou sebeochranu je trestuhodná.

Musíme se vzepřít dalšímu rozšiřování tohoto jedu mezi naším lidem a musíme zlomit moc těch, kteří ho šíří. Není přijatelné, aby takovou moc držela v rukou nepřátelská menšina, jejíž hodnoty a zájmy se liší od našich. Dovolit židům, s jejich 3000 let trvající historií rozvracení národů (od dávného Egypta po Rusko), aby nad námi měli tuto moc, se rovná rasové sebevraždě. Skutečně, fakt, že tolik bílých Američanů je naplněno pocitem rasové viny a sebenenávisti do té míry, že usilují o zánik své vlastní rasy, je cíleným záměrem židy ovládaných masmédií.

Jakmile jsme jednou vstřebali a pochopili skutečnost ohledně židovské kontroly masmédií, je naší nevyhnutelnou povinností zlomit tuto kontrolu. Musíme se vzdát nicnedělání v boji proti této zlé moci, která pevně sevřela náš národ do smrtícího objetí a vlívá svůj smrtelný jed do jeho mysli a duše. Pokud ji naše rasa nezničí, zcela jistě zničí ona naši rasu.

Naše vlastní média

Stále větší počet bílých Američanů se podílí na vzniku nových médií, která nepodléhají židovské kontrole.

Celý obsah copyright ©2004 National Vanguard Books, Inc., Majitelé, manažeři a obchodní vztahy se mohou z pochopitelných důvodů čas od času změnit. Veškerá jména a další údaje v této zprávě, pokud není uvedeno jinak, jsou správná k listopadu 2004.

Čtvrtá, poslední část rozsáhlého článku Kevina Alfreda Stroma Who Rules America?. Přeložil GBY, 16.10.2005